Logo Deník na návštěvě.Logo Deník na návštěvě.Zdroj: DeníkS redakcí Deníku jsme nedávno v novém seriálu navštívili Nové Hrady, tentokrát se podíváme do Byňova a Jakule, které pod Nové Hrady patří.

Kdo přijíždí do Jakule od Byňova, nemůže přehlédnout novotou svítící domek s mnoha pečlivě provedenými ozdobnými dřevěnými prvky. Správní budova tehdejšího novohradského panství Buqoyů byla zřejmě postavena někdy v poslední čtvrtině 19. století. Nedávno dostala novou tvář po náročné rekonstrukci. Podle lesního správce Petra Žemličky z Lesní správy Nové Hrady Lesů ČR, jde o poslední podobný objekt, který v regionu zůstal v majetku státní firmy. Ostatní získali po privatizaci jiní majitelé. „Tohle byla myslivna, kde vždy sídlil vyšší úředník. Pak byly hájenky, to byl nejnižší personál. Hájenky byly postavené vždy na výjezdech z lesa, aby mohl personál hlídat a měl přehled, kdo se po komunikacích pohybuje,“ přibližuje Petr Žemlička účelnost dřívějšího způsobu správy.

A na Jakuli se mohou ohledně lesní správy pochlubit i další zajímavostí, tentokrát významnou v rámci celé někdejší rakouské monarchie. Na domě naproti nádraží v Jakuli (nádraží ovšem nese jméno Nové Hrady, protože k tomuto městu Jakule patří) najdeme v přízemí hostinec, v patrech byty a na průčelí žulovou tabulku. Ta informuje, že zde, ale v původním objektu, bylo roku 1796 založeno první lesnické učiliště v rakouské monarchii. Není však úplně jisté, že bylo skutečně prvním, podobné iniciativy se objevily i jinde.

Podle Petra Žemličky z novohradské správy Lesů ČR, ale právě konec 18. století znamená počátky lesnické vědy. „Učiliště založil Adalbert Kastl, lesmistr, nejvyšší lesní úředník na novohradském panství,“ říká Petr Žemlička k dávnému předchůdci s tím, že šlo vlastně o soukromou iniciativu. V kurzu se zde zvyšovala úroveň zaměstnanců panství a vzdělávací zařízení vzniklo i díky přízni rodu Buqoyů, který byl nakloněn moderním vědám. Trvalo bohužel jen několik let, zaniklo po smrti Adalberta Kastla.

Pokud se týká výše zmíněné myslivny u přejezdu, tak v roce 1945 přešla na stát a v letech 2018 a 2019 byla zrekonstruována za 8,5 milionu korun včetně venkovních prostranství. Zůstalo co nejvíce původních prvků, ale některé neodolaly času. „Měnila se část krovů. Všechny dřevěné prvky zvenku, ozdoby, okenice, stropy,“ vypočítává Petr Žemlička a dodává, že dřevěné trámy stropů byly napadené dřevomorkou, tak pro jistotu „šly“ celé a budova dostala moderní stropy, vyměnily se inženýrské sítě, přibylo tepelné čerpadlo.

Vnitřní dveře jsou repliky nebo původní, původní jsou vstupní dveře, budova byla i zateplena. V objektu byly původně kanceláře a byt. Teď jsou tam revírníci novohradské správy. Opravy čekají ještě na hospodářské objekty vedle. Ty se ze skladišť a stájí staly v 60. letech minulého století zčásti kancelářemi. Teď by se jim zase funkce skladů měla vrátit.

Změnila se i půda, ale ne tolik. Kdysi zde byla luštírna semen. Pod střechou, v suchu a teple, byly oddělené prostory, kam se vysypaly sebrané šišky. Když se časem rozvinuly, snadno se pak získala semena pro lesní hospodaření. Důkaz, že byla myslivna kdysi opravdu dobře vymyšlena.