Kliknutím zvětšíteInterview na rozloučenou poskytl deníku OÖN při návštěvě Waltera Höllhubera, předsedy Spolku pro infrastrukturu tří zemí, ve Schwarzenbergu.
K vývoji vztahů mezi oběma zeměmi mimo jiné řekl, že před rozšířením schengenského prostoru byly z rakouské strany poznamenány strachem ze zaplavení trhu práce levnými Čechy. Rozdíly v životní úrovni sice přetrvávají, ale nic z obav se nenaplnilo. „Tady v Mühlviertlu jsou Jihočeši především v turistické oblasti ceněnými pracovními silami,“ uvedl.
Ke stále ještě nedostatečné přeshraniční dopravní infrastruktuře míní, že se v poslední době na obou stranách hodně udělalo. Jako příklad uvedl práce na silnicích S10 a D3. „Chceme spojení mezi Prahou a Lincem, ne jen mezi Freistadtem a Kaplicí,“ řekl. Musí být také rozšířeno spojení po železnici.Očekává, že v příštích letech povedou přes hranici dvě koleje.
K jazykové bariéře velvyslanec uvedl, že se v Čechách osvědčila výuka němčiny jako druhého cizího jazyka. Učení se češtině běží lépe v Dolních Rakousích díky ofenzívě škol k poznání jazyka sousedů. „Jsou takové iniciativy i v Horních Rakousích, ale je tu pořád prostor k vylepšení,“ řekl. Bilaterální kontakty škol fungují lépe v Bavorsku.
Linecký list připomněl, že v jihočeských restauracích už jsou jídelní lístky dávno dvojjazyčné, a ptal se, zda má v tomto směru Rakousko co dohánět. Jan Sechter řekl, že kupní síla Čechů roste a jsou jako klienti i v Rakousku zajímavější. Odrazilo se to především v online prostředí. Samozřejmě nás ale těší, když v příhraničí jsou i jídelní lístky na stolech také v češtině, dodal.
Sousedské soužití se rozvíjí, ale „v Horních Rakousích jsou státní hranice stále ještě patrné a v hlavách zakotvené“, řekl velvyslanec. Uvedl příklad, že v údolí Dyje funguje národní park na obou stranách. „To svědčí o tom, že turista tady vidí region a ne státní hranici,“ uvedl.
Snad i s přihlédnutím k hostiteli návštěvy Jana Sechtera za českými humny, Höllhoferova spolku pro infrastrukturu tří zemí, se OÖN velvyslance zeptaly i na význam lokálních sdružení pro diplomacii. Ten připomněl, že mnoho projektů těchto spolků s velkým potenciálem se už realizovalo nebo je plánováno. „Tak jako tady na Šumavě to ale není nikde,“ vyzdvihl mühlviertelské aktivisty. „Diplomacie na občanské úrovni je významnou složkou spolupráce mezi státy. Na této rovině jsou překážky a problémy nejvíc viditelné,“ uvedl.
Zmíněný spolek pro infrastrukturu tří zemí sní o „šumavské okružní dráze“, která by spojila tři země. Na dotaz, jak realistická je podle velvyslance tato myšlenka, Jan Sechter řekl: „Bereme téma dráhy velmi vážně. Moc k ní také nechybí. Jsem přesvědčen, že spojeno má být to, co spojeno být musí. Mám ale dojem, že v Bavorsku jsou v tomto daleko dál než v Rakousku.“
Linecké OÖN rozhovor zakončily otázkou k tématu, které sousedské vztahy dlouho zatěžovalo – Temelínu a konečnému skladu jaderného odpadu. Podle českého velvyslance je konečný sklad Boletice už ze stolu. „Česko respektovalo, že by byl pro Horní Rakousy spolu s Temelínem zdvojenou zátěží. Co se Temelína týče, vnímám, že důvěra v naše úřady vzrostla, také díky dohodě z Melku. Na úrovni expertů se potkáváme v rovině očí. Temelín je jednou z nejlépe hlídaných jaderných elektráren na světě,“ řekl.
Máslo za dvojnásobek
„Evropská unie ,sedí´ na hoře 358 000 tun sušeného mléka,“ píší OÖN. „Jeho sklady už dvacet let nebyly tak plné, protože přebytky mléka byly trvale vykupovány a sušeny. Na druhé straně je másla tak málo jako celá desetiletí. Jeho cena se během jednoho roku zdvojnásobila…“
Josef Braunshofer, generální ředitel největší rakouské mlékárny Berglandmilch, uvedl, že potravinářský průmysl se „ve velkém stylu“ přestavěl na máslo, protože konzumenti – právem – řekli, že už nechtějí levný palmový olej. Kromě toho výživoví experti podle něho ustoupili od názoru, že živočišný tuk je nezdravý. „Máslo je rehabilitováno, problémy s nadváhou a doprovodnými nemocemi jsou spíše přičítány nadměrnému konzumu cukru,“ řekl.
Cena másla se „zmezinárodnila“, což masově pociťují zpracovatelé. Loni na jaře nakupovali kilo z velkého bloku za 2,50 eura, nyní stojí 6,50, a „cenová rallye“ ještě nekončí.
Rakouský potrravinářský obchod zatím reagoval „stydlivě“ zdrženlivě, místo 0,99 eura za akční a 1,40 eura za kvalitní zboží chce od zákazníka mezi 1,19 a 2,20 eura za čtvrtku másla. Další výrobky z něj budou zdražení následovat – od šlehačky po tučné jogurty a sýry.
Situaci podle OÖN vyvolala „hubená nabídka“ - kvůli poklesu výkupních cen v letech 2015 a 2016 mnoho evropských chovatelů dojnice prodalo a další šetřili na krmivu, takže krávy produkovaly méně tučné mléko. Aktuálně stav zhoršilo ještě sucho a zemědělci v celé Evropě dodávají mléka méně. Poptávka přitom roste, když se potravinářský průmysl už začal připravovat na Vánoce. „V červnu oznámilo Německo rekordní cenu másla více než šest eur za kilogram,“ pokračují OÖN.
Děti proti rakovině
Školáci v Mühlviertlu nasbírali více než 35 000 eur pro rakouskou protirakovinovou pomoc, informují OÖN. Nejpilnější byli v okresech Freistadt a Linec-venkov, kde získali po třinácti tisících. V Pergu to bylo 7000 a v Rohrbachu téměř 2000 eur. V celých Horních Rakousích děti takto vybraly v uplynulém školním roce téměř 145 000 eur. „Je to důležitý příspěvek na činnost poradenských míst fungujících v každém okrese a na preventivní projekty zemské protirakoviné pomoci, která je z jedné třetiny financována touto akcí,“ uvedl list.
Oběhla si Grossglockner
Běžecký horský trail kolem Grossglockneru (48,3 km, převýšení 2000 m) vyhrála opět Sandra Koblmüllerová z Rohrbachu v novém traťovém rekordu 5:37:36,3 hodiny před Annou Strakovou z Nového Vestce (5:55:58,1). Běželo 92 žen. Z mužů byl první Markus Stock časem 4:47:49,3. „Je to výzva pro komplexní všestranné běžce – trať s rychlými lesními cestami, příkrými úžlabinami, kamennými bloky, sněhovými poli i překročením vodopádu, téměř se vším, co lze od trailu očekávat,“ řekla Koblmüllerová. „Byl to brutálně tvrdý den. Glockner ode mne vyžadoval vydat se ze všeho a cílová čára byla pro mne vykoupením z bolesti.“
Vyrobili 425 843 tun cukru
Jak uvedl linecký Volksblatt, v Rakousku loni vyrobili ze tří a půl milionu tun řepy 425.843 tun bílého cukru. K tomu bylo 359 990 tun cukru včetně toho obsaženého v dalších potravinách importováno. Země celkově vyvezla 495 897 tun cukru, takže v domácích talířích, šálcích a sklenicích skončilo 288.597 tun. To odpovídá průměrné spotřebě 33,2 kilogramu cukru v čisté formě nebo obsaženého v potravinách a nápojích na obyvatele. Před pěti lety byla o čtyři kilogramy vyšší. Hornorakouští pěstitelé očekávají letos průměrnou úrodu, přičemž mizérie sucha byla za pět minut dvanáct odvrácena dešti minulých dnů.
Zadrželi přes 50 000 běženců
Loni bylo v Rakousku zajištěno 50.848 ilegálních uprchlíků. Po uzavření západobalkánské trasy běženců jejich počet poklesl proti roku 2015 o 47 procent, ale pořád je větší než v roce 2014, kdy do země vstoupilo neoprávněně 34 070 osob. V roce 2009 jich bylo 15 367. Ze zjištěných osob se loni přes hranice dostalo 27 850 s pomocí převáděčů, kterých bylo zadrženo 249 (předloni 1108, v roce 2014 pak 511). Samostatně přicestovalo, nebo se už v Rakousku zdržovalo, 22 749 dopadených.
Pořádně sprchlo
Na hoře Feuerkogel v Horních Rakousích a v tyrolském Tannheimu spadlo během uplynulých čtyř dnů kolem 160 milimetrů vody. „Pro srovnání, v Tannheimu napršelo v průměru posledních let 180 milimetrů za celý červenec,“ napsal Volksblatt. Ve Flattnitzu v Korutanech naměřili za pondělí a úterý, tedy za 48 hodin, 140 milimetrů. Takové množství za tak krátkou dobu se tu vyskytovalo jen každých 50 až 70 let, dodává list.
Ti bobři!
Odpůrci projektu západního okruhu Lince podali krátce před vypršením lhůty další námitky proti stavbě, píší OÖN. Ta podle nich mimo jiné ohrožuje životní prostor bobrů. Ti byli podle čtyřstránkového posudku zjištěni v místech, kde by měl být v budoucnu portál tunelu. „Předtím bylo proti dálnici argumentováno tvrzením, že by ohrozila hnízdiště chráněných sokolů stěhovavých. Společnost Asfinag jim proto musela zřídit náhradní místa v údolí Dunaje. To podle odpůrců nemělo být účinné, ale ptáci skutečně umělá hnízda obsadili,“ uvedl linecký deník. Ochránci životního prostředí nadto vyzvali Asfinag k objasnění, co se silnicí, až jednou už nebude třeba… „Zda na nové námitky bude Nejvyšší soud slyšet, je ještě otevřené,“ dodává deník.
Zemský rada pro infrastrukturu Günther Steinkellner v reakci ujistil, že případ ukazuje, jak je nutné změnit zákon pro případy tak velkých staveb. Hornorakouský hejtman Thomas Stelzer řekl: „Linecký západní okruh je nejspíš nejpečlivěji přezkoumaným silničním projektem Rakouska. Někdy už je něco zkrátka dostatečně přezkoušeno – a někdy také musejí být akceptována rozhodnutí většiny. Nekonečný příběh tohoto okruhu ukazuje, že rychle potřebujeme mít právní možnosti k uzavření úředních řízení v přiměřeném čase.“ Pokračoval, že má porozumění pro to, když někdo vnese do věcí své osobní zájmy nebo požadavky ochrany přírody. Toho ale podle něho očividně někteří využívají k tomu, aby většině obyvatel a pendlerů co možná nejdéle „tančili po nose“ (čímž němčina vyjadřuje neposlušnost, nedržení se žádných pravidel, dělání si, co kdo chce, nenechání si nic říci – pozn. red.). „Taková brzdění nejsou ve smyslu právního státu,“ prohlásil hejtman. Požaduje, aby po uzavření řízení mohla být předkládána jen nová fakta, která dosud ve věci nebyla uplatněna. To by mělo zabránit tomu, že záležitost bude protahována stále novými námitkami vyžadujícími další šetření.
Zástupce hejtmana Manfred Haimbuchner apeloval na to, aby ochrana přírody nebyla zneužívána jako krycí pláštík. Dnes v Horních Rakousích žije opět více než tisíc bobrů. Lze přijmout tezi, že ti Dunaj v tomto úseku používají jen jako „vodní poutní cestu“ k hledání nových lepších životních prostorů, míní.
Elektrokola policistům
Měsíc mají pasovští hlídkoví policisté doplňkový „pohybový“ prostředek – elektrokola, informuje PNP. Inspekce dostala přidělena zatím dvě. „Polcisité teď na nich hlídkují, kdykoliv to služba a plán připouští, a také chodci jsou nadšeni novou výstrojí,“ uvádí list.
Novinka podle něho už přinesla měřitelný úspěch v potírání kriminality. Na konto e-kol tisková mluvčí Alexandra Lachhammerová připisuje zásahy proti osmi pachatelům drogových deliktů a jednomu řidiči pod vlivem. „Řada kolegů bere jako ,lahůdku´, když může hlídku absolvovat na bicyklu,“ říká Lachhammerová. Policisté na kolech míří do míst, která jsou pro autohlídky těžko dosažitelná, například na promenádu kolem Innu či do pěších zón, kde kolaři stále ignorují dopravní značení. „Policisté tam svá kola tlačí, rozumí se prý samo sebou,“ uzavírá PNP.
Na snímku jsou Christian Waitzbauer a Maximilian Aigner. „Jediné, co jim ještě chybí, je prý uniforma vhodná na kola,“ uvedla PNP.
Pivo zaplatí i z mobilu
Hosté slavností piva v Mnichově budou letos poprvé moci tupláky platit bezhotovostně po smartphonu, napsala PNP. Další app jim pomůže zorientovat se po areálu Oktoberfestu. Zahrnuje plán výstaviště se 720 jednotlivými středisky a má návštěvníkům mimo jiné ukázat, v jakém velkostanu je eventuálně ještě šance na volné místo. Slavnost začne 16. září a potrvá do 2. října.
Táhne proti proudu řeky
Steven Rau, extrémní sportovec z Berlína, který už mimo jiné v rekordním čase zdolal dvě chilské pouště, chce pět dnů běžet nebo plavat proti proudu Isaru – od ústí k pramenům, píše PNP. A to zcela sám a bez podpůrných prostředků. Chce zdolávat průměrně 60 kilometrů denně. Odstartuje nadcházející neděli pod Plattlingem. Do cíle u obce Scharnitz to bude mít kolem 300 kilometrů. „Mám rád divokou přírodu a rád se v ní pohybuji, učím se od ní a s ní rostu,“ uvedl na své domovské stránce o svém Projektu 2017.
Má za důležitou i myšlenku přežívání v přírodě – vydává se do ní bez spacáku, stanu, ruksaku či jídla. Místo ke spánku si zřídí tam, kde právě bude, a z toho, co zrovna najde, popisuje list. Odmítá jakoukoliv pomoc zvenčí – to pro něho patří ke kodexu cti. Stejně tak to bude s jídlem. Chce se pět dní živit vegetací, rostlinami, na které zrovna natrefí. O nich se předem v přípravě výpravy informoval – musí si být stoprocentně jist, že jí to, co zná. Kromě rostlin připouští, že by bral i ryby.
Isar si pro své dobrodružství vybral záměrně, jde o jednu z posledních divokých řek v Německu. Chce svou cestou upozornit na to, že taková místa by měla být zachována. .
O svých zážitcích, i třeba jak nocoval a jak rozdělával oheň, chce následně exkluzivně informovat na své domovské stránce, uzavírá list. Její adresa by měla být: https://cs-cz.facebook.com/Steven-Rau-Extremsportler-305825282761386/.
Maturantka jede na rok na Timor
Magdalena Wiesingerová z osady Giggenried obce Zachenberg nedávno složila maturitu na gymnáziu ve Viechtachu a teď se chystá na jednoroční dobrovolnou službu do Východního Timoru, malého státu mezi Indonésií a Austrálií. „Tam církevní humanitární organizace Misereor se svým partnerem CTID podporuje vzdělávací projekt pro děvčata a mladé ženy, které Magdalena bude učit angličtinu. Bude pracovat a bydlet v internátu v Baucau,“ píše PNP.
Zájem o dobrodružnou dobrovolnou službu v sobě probudila loni při 20. „pochodu hladu“ děkanátu Viechtach. Účastníky tehdy vedle řezenského biskupa Rudolfa Voderholzera doprovázel i Pirmin Spiegel, prezident Misereor Deutschland se sídlem v Cáchách. „Během desetikilometrové cesty jsem se s ním bavila. Vyprávěl mi o různých projektech organizace s celosvětovým partnerem a povzbudil mě k dobrovolné službě,“ říká Magdalena, která byla už před lety velmi aktivní při práci s mládeží farnosti Ruhmannsfelden jako ministrantka a skupinová vedoucí, a na gymnáziu převzala funkci ročníkové mluvčí.
Prolistovala si internetové stránky Misereoru a pak se detailněji informovala o projektech na Filipinách, v Mexiku nebo ve Východním Timoru, a také o podmínkách dobrovolné služby. Jako favorit jí nakonec vykrystalizoval Timor. CTID tam školí dívky a mladé ženy, které by se chtěly po návštěvě školy vyučit nějakému oboru, stát se tak nezávislými a později převzít ve vesnické společnosti nějakou vedoucí pozici. Důležitou součástí toho je znalost angličtiny, která patřila ve škole k oblíbeným předmětům Magdaleny.
Když bylo rozhodnuto o její dobrovolné službě v jazykově vzdělávací oblasti, informovala se o Východním Timoru. Zjistila, že tam žije jen asi 1,2 milionu lidí v jednoduchých poměrech, živí se hlavně rýží a rybami, mluví šestnácti řečmi se 30 dialekty. Země byla portugalskou kolonií, od roku 1975 je nezávislá a teprve od roku 2002 mezinárodně uznaná jako demokratická republika.
Vzdělávací centrum v Baucau vystavěly sestry katolického řádového společenství Dcer lásky (Canossa). Jeho ředitelka také bude mentorkou Magdaleny Wiesingerové. Ta se v poslední době trochu učila portugalsky a španělsky a s dalšími dobrovolníky navštěvovala přípravný kurs v Bonnu. Tam dostala důležité tipy a informace o pravidlech chování k domorodcům. „Budu mít vlastní byt a kromě zaopatření i malé kapesné,“ uvádí dívka. Bude učit 40 hodin týdně od pondělí do pátku. Ve volném čase by se ráda učila i místní řeči tetum, což by podle ní nemělo být moc těžké, aby si lépe rozuměla s domácími. S rodinou v Giggenriedu si bude skypovat.
Cestu na Timor odstartuje v neděli v Mnichově. Při prvním mezipřistání v Dubaji se setká s 19letou Lisou z Cách, se kterou bude pracovat v Baucau. Po druhé zastávce v Singapuru budou pokračovat do Dili, hlavního města Východního Timoru, kde si je vyzvedne ředitelka vzdělávacího centra. Po návratu by Magdalena chtěla studovat. Co, to prý ještě neví, ale něco kolem pedagogické nebo sociální práce.
Na dolním snímku je vzdělávací centrum, kde bude rok působit.
3
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
