„Kanál se stavěl, aby se doplavilo palivové dříví pro Vídeň. Bylo třeba 300 a 350 lidí, kteří chodili z Prácheňského kraje. Pracovali od pěti do rána do sedmi hodin večer,“ vypráví. Po roce 1961 nahradily plavební kanál nákladní vozidla.

Vrchní plavec Pavel Štětina musí vodu v kanále zastavit hradítkem. Otevře stavidlo na 2 km vzdáleném Jelením jezírku asi 100 až 150 kubíků vody. Když v kanále začne přetékat hradítko, může se začít plavit asi čtvrt sáhu metrových polen.

„Asi tak sedm Černých věží prošlo Schwarzenberským plavebním kanálem do císařského hlavního města,“ vysvětluje Hynek Hladík přihlížejícím. Jsou mezi nimi náhodní kolemjdoucí, turisté, cyklisté, nebo ti, kteří přišli cíleně, jako Hana Klasová z Radomyšle. „Nikdy jsem se do toho termínu nemohla trefit. Letos tu jsme zrovna na Modravě na prodloužený víkend,“ říká.

Pavel Štětina přinese háky, aby se zapojil i ostatní. Roli plavce si zkusí i Jan Fajstavr z Mirošovic u Prahy. Přijel na kole a dobrovolně se háku chopí. „Vždyť je to nostalgie,“ usmívá se turista, který také přijel na prodloužený víkend.

Plavení dříví je kratší než obvykle, protože v současné době stále platí zákaz vstupu po cestě kanálu do lesa ke kapličce.
„My si tady hrajeme na plavení, ale byla to ta nejtěžší práce,“ říká přihlížejícím Hynek Hladík.