Na místě neštěstí, u Černého mostu, bylo před pěti lety k varování potápěčů zřízeno pamětní místo a výstražné tabulky. Na tragédie upomínají dřevěné kříže. „Přesto je na tomto místě každý víkend čilý ruch," uvádí deník. „Pověstná skála, která padá sto metrů hluboko, je mezi potápěči totéž co ,Streif´ (proslulá těžká sjedovka v Kitzbühelu) pro lyžaře." Jaroslav M. patřil k oněm tzv. „techno-potápěčům" z východní Evropy, kteří sem přijíždějí s těžkými přístroji, aby sestoupili až na dno v hloubce 110 metrů.

„Po každém neštěstí vzplane diskuse o zákazu potápění, a vždy zase rychle uhasne," říká v listě zemský rada pro otázky bezpečnosti Max Hiegelsberger. Jeho předchůdce Josef Stockinger o zákazu uvažoval, ale jezero zůstalo dál volně přístupné. „To bychom taky museli uzavřít Traunstein (oblíbená hora u Gmundenu), kde také bohužel dochází k neštěstím," říká Hiegelsberger. Z právního hlediska také nevidí žádný důvod zakázat potápění, ani samotný přístup k místu. „Spolkové lesy jako majitel jezera by pak při 200 000 ponorů ročně do Attersee musely podávat nezvladatelnou spoustu žalob pro neoprávněný zásah do práva k nebytovému prostoru."

OÖN připomínají, že zakázat jedno místo v jezeře, která stálo už tucty lidských životů, by ale přece šlo. Poukazují na příklad z Kostnice, kde okresní úřad v roce 1994 označil za zakázané místo „Dáblův stůl", strmý spád do Bodamského jezera a svou formací takřka dvojče Černého mostu. Do roku 1994 tu utonulo devět potápěčů. Potápět se tam nyní mohou sportovci jen se zvláštním povolením. K jeho získání musejí prokázat sportovní zdatnost a základní potápěčské školení, dodává linecký deník. Německé potápěčské svazy hnaly zákaz až k ústavnímu soudu s argumentem, že by se pak musel zakázat i vstup do hor horolezcům a turistům, ale soudci potvrdili přiměřenost zákazu. Odůvodnili jej mj. tím, že ponory na tak nebezpečném místě ohrožují nejen riskující potápěče, ale v případě jejich nehody i kolegy a záchranáře.

„V Horních Rakousích argumentují sportovci i úřady proti zákazu volnou přístupností přírody. I potápěči hasičů by v něm viděli víc byrokracie než prevence," uzavírá list.

Kováci budou stávkovat

Odborové svazy kováků v Rakousku připravují po nedohodě se zaměstnavateli časově neomezenou stávku. V úterý by do ní mělo vstoupit jen v Horních Rakousích na 28 000 pracovníků 106 strojírenských a kovozpracujících podniků.

Podle odborů vyjednávání se zaměstnavateli ztroskotalo i ve čtvrtém kole na požadavku průmyslníků zavést časové konto práce. Podle podnikatelů by se přesčasy počítaly až od desáté hodiny denního výkonu a 50procentní příplatek za devátou hodinu by tak odpadl. Práce navíc by pak měla být přepočítávána na penzum 167,4 hodiny, kolik činí měsíční doba práce. Časový prostor k vyrovnání tohoto objemu by měly dohodnout podniková rada s vedením firem, tedy mimo odbory. Hlavní vyjednavač svazu GPA Karl Proyer požadavky zaměstnavatelů zestručňuje jako krácení příplatků za práci přesčas.

Udal se sám

Kuriózním způsobem přišla policie v Leobenu na drogový delikt. Čestný občan odevzal fotoaparát, který nalezl ve městě, v městském úložišti ztrát a nálezů. Když si obsluhující úředníci přístroj prohlédli při hledání možných stop k majiteli, našli v něm fotografie rostlin konopí, a alarmovali policii. Když si pak podezřelý pro kameru přišel, už na něho policisté čekali, popsal deník OÖN.

65letý muž nebyl pro ně žádnou neznámou firmou, už dvacet let pravidelně kouří „trávu", prý aby zlepšil svůj špatný zdravotní stav. Kvůli lepší kvalitě přešel na samopěstování, prohlašoval  vyšetřovatelům.

V jeho bytě našla policie sedm rostlin konopí. Obviněný jim řekl, že by s nimi pokryl svou  celoroční potřebu, dál prodávat prý rozhodně nechtěl. Je stíhán pro držení a výrobu omamných prostředků.

Narkomani pryč z ulic?

Městská radní pro sociální věci ve Welsu Silvia Huberová chce „vyhnat" drogovou scénu z Náměstí císaře Josefa (K. J.), napsal deník OÖN. „Musíme posílit subjektivní pocit bezpečnosti u občanů a pokusil se narkomany dostat z místa, po kterém se pohybuje mnoho dětí," řekla radní. Podpořila tak novou občanskou iniciativu „Za bezpečnější K. J.".

„Policie ale ví, že vyhnání drogové společnosti z jednoho místa nic neřeší, přesune se ihned na jiné místo," uvádí list. Také Huberová míní, že za drogovým obchodem stojí mafie, kterou při nejlepší vůli nebude možné vyřadit.  Šanci vidí v prevenci. Město spustilo její projekt v roce 2009, ale kontrola úspěšnosti je obtížná. „Pro mne bude úspěchem, když víc než polovina ze čtyř set závislých bude na náhražkovém programu," uvádí Huberová.

Linecký list připomíná jeden z pokusů řešení. „Talon" je program zaměstnávání toho času dvanácti narkomanů ve Welsu: regulovaná struktura dne jim nabízí šanci uniknout z „ďáblova kruhu závislosti". Projekt podporovala Evropská unie, nyní jej financuje země Horní Rakousy.

Často je debatováno o automatu na injekční stříkačky, umístěném blízko městské haly. „Mluvčí lékárníků Wolfgang Schwetz míní, že má smysl, protože léčení nemocných HIV nebo hepatitidou stojí mnohonásobně víc," píší OÖN. Závislí mají možnost získat nové stříkačky, což snižuje riziko nakažení použitými jehlami.

Stát těží z drog

Alkohol, nikotin a drogy přinášejí rakouskému státního rozpočtu na spotřební dani z alkoholu, tabáku a na odvodech z výherních automatů a sázení 2,2 miliardy eur ročně, třikrát víc, než kolik stojí léčení závislých. To je vyčíslováno na 770 milionů eur. Experti kritizují, že rozdíl se rozplývá do státního rozpočtu. Tyto peníze by ale byly lépe zhodnoceny prevencí a terapií závislosti v zemi.

Auta hlavně podniková

V prvních devíti měsících roku bylo 45,5 procenta nově přihlašovaných motorových vozidel v Rakousku evidováno na privátní osoby, ostatní na právnické. Oproti loňsku je to o 13,2 procenta méně. „Pro srovnání, v roce 2005 připadalo na privátní sektor ještě 61 procent nových aut," píše linecký deník Volksblatt.

Ve vídeňském 1. okrese mají letos soukromě přihlašovaná auta podíl jen 12,6 procenta, v okrese  Villach - venkov naopak 92,2 procenta.