„V Budějcích běžím Půlmaraton už posedmé, účastním se i v Praze a běžel jsem štafetu v Karlových Varech,“ vyjmenovává třiatřicetiletý muž, který se na sobotní budějovický závod poctivě připravoval. „Chodil jsem běhat třikrát týdně, chci si totiž zaběhnout pěkný čas,“ odkrývá motivaci. Má ještě mladšího bratra, který běhá také. „Letos je ale na dovolené,“ říká.

Jeho o šest let mladší sestra si fyzičku udržuje během, ve fitku i na bruslích. Už čtyřikrát běžela s kamarádkou Julií štafetu, letos to ale bylo neplánovaně jinak. „Na poslední chvíli onemocněla, a tak si to poprvé vyzkouším celé,“ říká před závodem trochu nejistá Eva.

Oba se ale shodují, že běží hlavně díky atmosféře. „Je skvělé si ji zase připomenout, lidi fandí, děti si chtějí plácat,“ říkají. Hlavní přípravou v den závodu bylo se nepřejíst. Obědvali jen těstoviny, večeři vynechali.

Viktor si nakonec limit nesplnil. „Na začátku jsem to přepálil, konec už byl trápení, od desátého kilometru jsem cítil každý krok,“ přiznává. Věděl však že závod dokončí. „Příště budu běžet zase!“ plánuje cílevědomě. To sestra byla nadšená. „Protože jsem to běžela poprvé celé, nebyla pro mě priorita rekordní čas, ale užít si to a vydržet až do konce. A užila jsem si to naplno!“ usmívá se. „Diváci i pořadatelé fandili a povzbuzovali nás, a to je vždy obrovská motivace a ener-gie,“ vysvětluje běžkyně. Okamžitou rychlost si hlídala na sportovních hodinkách. Do 10. km prý běžela zvolna. „Věděla jsem, že mě to čeká ještě jednou,“ vypráví. Síly jí ale stačily. „S přibývajícími kilometry jsem byla unavenější, ale o to víc motivovanější, že už se blíží cílová rovinka. Ten pocit, když člověk proběhne cílem, je skvělý!“ raduje se dívka, která svůj první 1/2 Maraton uběhla v čase 1:52:25. „Myslím, že Julie štafetu běhala kvůli mně, sama už uběhla celý maraton. Příště už asi poběžíme každá sama,“ uvažuje nakonec Eva, která vždy běh dostává jako dárek k svátku od Viktora.