Barbora Vaculíková: Na možnou druhou vlnu koronaviru jsou nemocnice připravené

Poslední dobou se mi zdá, jako by se zdravotníci rozdělili na dva tábory – příznivce a odpůrce nošení roušek. Do jakého tábora se řadíte vy?
Když to vezmu pragmaticky, rouška je pro mě prostě pracovní nástroj, zdravotníci jsou na ně zvyklí. Jsou věci, situace, provozy, operační sály, kde se prostě roušky standardně nosí. Takže já jsem v podstatě příznivcem roušek, má-li to smysl.

Zavádějící čísla ministerstva budí strach. To je špatné, tvrdí zástupce cestovek

Platí to i pro jízdu v MHD či možné opětovné zavedení roušek ve vnitřních veřejných prostorech?
Roušky se dneska nosí povinně ve zdravotnických zařízeních, v lékárnách, můžou být ale také symbolem ohleduplnosti k ostatním lidem. Z lékařského hlediska nicméně patří jen tam, kde skutečně mají smysl. Pokud se pandemie rozšíří, tak nejsem odpůrcem nošení roušek ani v místech, kde je velká koncentrace lidí.

Šéfujete síti nemocnic, které jsou situovány blízko hranic. Existuje tam větší příhraniční pohyb, ať už jde o cizince či naše pendlery. Musíte ve špitálech více hlídat možnost zavlečení nákazy než kolegové třeba ve vnitrozemí?
V podstatě ne. V našich nemocnicích se děje přesně to, co se odehrává ve všech ostatních, které mají vůči pacientovi i společnosti dostatečnou odpovědnost. Že jsou v Karlovarském kraji, nehraje žádnou roli. Každý pacient, který přichází do nemocnice k hospitalizaci, je vyšetřen z hlediska potenciálního nosičství covid-19, sleduje se u něj teplota, ptáme se na anamnézu. Jsem přesvědčená o tom, že když propukla pandemie, tak nemocnice nebyly bezmocné, je nesmysl, že by nevěděly, co mají dělat. Všichni spíš čekali na doporučení, co řekne vláda… alei v tu dobu, tedy s předstihem, už nemocnice přijímaly potřebná opatření. U nás máme řadu zkušených doktorů, já sama jsem dříve byla členem protiepidemického týmu v jedné velké nemocnici, takže ani infekce tohoto typu nebyla hrozbou, která by nám vyrazila dech.

Situace na jaře ale byla dosti chaotická, včetně dodávek ochranných pomůcek. Pokud nějaké dorazily, zdravotníci si na sociálních sítích stěžovali, že jsou nekvalitní. Bylo to skutečně tak, nebo lidé přeháněli?
Určitě nemůžu mluvit za to, co se dělo v ostatních nemocnicích, ale my jsme soukromý subjekt, a tak jsme nemohli čekat, jak nám kdy a kdo pomůže. Samozřejmě že jsme se na začátku dostali do svízelné situace! Z hlediska ekonomické efektivity jsme dříve byli zvyklí držet zásoby všech zdravotnických materiálů na 14 dní. Když přišla pandemie, dodavatelé přestali dodávat – a zboží, které jsme byli rutinně zvyklí každých 14 dní nakupovat, najednou nebylo. Sice to byl stres, ale nikdy jsme se nedostali do tak závažné situace, že bychom neměli pomůcky, které jsme potřebovali.

Šlo tedy nakupovat jinde?
Ano. Je naší obrovskou výhodou, že jsme jako soukromý subjekt zvyklí obchodovat, sami nakupovat, tedy jsme se nové situaci přizpůsobili velmi rychle. Díky tomu jsme nemuseli omezovat provoz pro nedostatek pomůcek, jak to museli udělat jiní. Provoz jsme utlumili jen částečně asi na 14 dní, jinak naše nemocnice fungovaly, včetně porodnice v Sokolově, kde jsme rodili maminky, které byly dokonce covid pozitivní. Nákaza se tam přitom vůbec dál nešířila.

Jenže ceny šly nahoru, ne?
V té problematické době šly samozřejmě ceny extrémně nahoru, ale nás to zasáhlo jen na samotném začátku, pak jsme si dokázali poradit.

ON-LINE: Ve čtvrtek přibylo v Česku nejvíce případů koronaviru od začátku dubna

Jak je to nyní? Za kolik se kupují rukavice či roušky?
Nemohu to úplně zevše-obecnit, protože každá nemocnice nakupuje jinak. Ale dám příklady: třívrstvá ústenka s gumičkou byla na konci roku 2019 asi padesátník za kus, v době vrcholu pandemie v dubnu to bylo 30 korun za kus a nyní je to 4,50 za kus. Respirátory FFP2 byly v dubnu kus za 349 korun, nyní je to okolo 34 korun. Problematické jsou teď vyšetřovací rukavice, loni se dvousetkusové balení prodávalo za necelých 130 korun, nyní je to o sto korun více.

Kde dneska nemocnice nakupují tyto pomůcky – jsou to asijští dodavatelé, evropské, či české firmy?
To je různé – něco je přímo od výrobce, něco je pak distributor. Musím říci, že síť dodavatelů toto náročné období důkladně prověřilo. Protože seriózní dodavatel, který měl zájem s námi dlouhodobě spolupracovat, nám samozřejmě ceny nezvýšil o tolik. Nechtěl na nás jednorázově vydělat. Takových firem se držíme, vybudovali jsme si síť dodavatelů, na kterou se můžeme spolehnout. A změnili jsme i strategii. U věcí, jako např. obleky, roušky, respirátory, držíme nově zásobu na šest měsíců, máme zasmluvněné dodavatele i pro případ nutné větší spotřeby. Abychom druhou vlnu nebo jakoukoli jinou vlnu infekce přestáli.

Takže s druhou vlnou respektive s nějakou kombinovanou vlnou chřipky na podzim počítáte?
S tím je potřeba preventivně počítat. Nákaza tady s námi je a nějakou dobu ještě bude. Podle počtu hospitalizovaných lidí a průběhu nemoci se zdá, že většina z nich je zatím bezpříznakových. Což znamená, že oni mají pozitivní test, ale nemají nemoc covid-19. Nemyslím si, že by se na podzim systémově ve všech nemocnicích zastavoval provoz pro plánované výkony. Musí se vyčlenit kapacity pro nemocné, to určitě ano, ale ne za cenu omezení péče o běžné pacienty.

Penta Hospitals dnes provozuje či vlastní síť šesti regionálních nemocnic. Právě dnes otevíráte zrekonstruovaný operační trakt v nemocnici v Sokolově, což je společná investice Penty a kraje za 130 milionů korun. Co dalšího s nemocnicí zamýšlíte?
Určitě tam ponecháme všechny obory, které tam dneska jsou. Co bychom ale chtěli v Sokolově v nejbližší době rozvíjet, je výstavba nové „Emergency“, což znamená centrální příjem pacientů s akutními obtížemi. On tam sice je, ale s výstavbou nových operačních sálů chceme urgentní příjem posunout o několik úrovní výš. Organizací práce, rekonstrukcí prostor a posíleným týmem. V Sokolově už máme dlouhodobě velmi kvalitní ortopedii, akutní chirurgii, velmi dobře se tam rozvíjí i porodnice, kam jezdí maminky z celého kraje. Velké plány ale máme i s rehabilitací, protože nestačí jen kvalitně pacienta operovat, hned vzápětí musí následovat rehabilitace. Skvělá rehabilitace je dnes v naší nemocnici v Ostrově, ale chceme ji ještě rozvíjet také v Sokolově.

Nevratné změny v mozku. U covidu je i riziko ztráty paměti, tvrdí nová studie

Když jsme zmínili ortopedii, máte ještě jednu nemocnici, krkonošskou ve Vrchlabí, kde je ortopedie nebo traumatologie důležitý a historicky etablovaný obor. Jaký je plán pro krkonošskou nemocnici?
Krkonošská nemocnice je v podstatě první a zároveň spádová nemocnice pro oblast celých centrálních Krkonoš, které jsou v létě, v zimě plné návštěvníků. Traumatologie a ortopedie je tam naprosto opodstatněná. Když bych to měla shrnout, ošetřujeme hlavně úrazy pohybového aparátu, horních a dolních končetin, zlomené ruce a nohy, což představují hlavně úrazy z kola a zimních sportů. Velkou většinu úrazů umíme bezvadně diagnostikovat, ošetřit a odoperovat přímo na místě. U opravdu těžkých případů spolupracujeme s velkými nemocnicemi v Hradci, Trutnově a Liberci.

Chápou to tak i místní autority či pojišťovny? Bude se ortopedie dál rozvíjet?
Většina pojišťoven si to uvědomuje. My jsme schopni pacienta diagnostikovat a odoperovat, a to třeba v případě zlomeniny krčku ve stehenní kosti, což je poměrně častý úraz, který se ale nedá rozpoznat už v sanitce. Pro většinu zdravotních pojišťoven můžeme pacienta odoperovat velmi hladce a velmi rychle, protože tým je tam přítomný 24 hodin, 7 dní v týdnu. Momentálně jsme ve fázi nasmlouvání těchto výkonů totálních endoprotéz se Všeobecnou zdravotní pojišťovnou, kdy dořešujeme administrativní náležitosti a věříme, že pojišťovna vyjde svým pacientům vstříc.

Penta v poslední době neinvestovala jen do nemocnic, ale čím dál více se zaměřujete na sociální péči. Třeba investicí do sítě zařízení Alzheimer Home. Budujete tím druhou nohu své společnosti, nebo je to odklon od provozování nemocnic?
Jde o budování „druhé nohy“. V centru našeho zájmu jsou nadále nemocnice, ale v jejich případě je potenciál nových akvizic menší. Oproti tomu je velká společenská poptávka po domovech se zvláštním režimem, což je terminus technicus pro poskytování péče o pacienty s různým typem demence, o které se nemůžou starat v rodině. To je na pomezí sociálních a zdravotních služeb. Tyto zařízení provozujeme pod názvem Alzheimer Home, máme jich momentálně osm a plánujeme další rozvoj. Starat se v pokročilé fázi tohoto těžkého onemocnění o pacienta doma je nesmírně náročné a ne každý to může nebo chce dokázat.

Kolik takových zařízení chcete mít do budoucna?
Další tři bychom chtěli zprovoznit do konce letošního roku. Do tří let bychom pak chtěli mít celkově minimálně 1500 lůžek.

Vakcína proti koronaviru? Česko by potřebovalo 3,5 milionu dávek

Budete kupovat, stavět nebo třeba rozšiřovat nějakou stávající nemocnici a přidávat k ní Alzheimer Home nebo nějaké jiné oddělení následné péče?
Snažíme se využít každou zajímavou příležitost, která se nám naskytne. Zároveň ale chceme účelně využít i prostory, které máme k dispozici už nyní. Příkladem můžou být naše nemocnice Ostrov nebo Psychiatrická nemocnice Písek, kde jsme Alzheimer Home vybudovali. Podobně tomu bude i v Roudnici nad Labem. Je to výhodné ve všech ohledech, zejména však pro pacienty v Alzheimer Home, kteří mají v případě potřeby široké spektrum zdravotních služeb přímo v místě jejich dlouhodobé hospitalizace.

A nákupy již existujících zařízení?
Ano, jednáme s několika současnými poskytovateli, kteří prodej stávajících zařízení zvažují. Ještě je třetí možnost – kdy se domluvíme s developerem, který staví větší objekt a hledá pro něj smysluplné a dlouhodobé využití. Tato varianta je zrovna aktuální , brzy nabídneme 140 lůžek v novém Alzheimer Home v pražských Bohnicích.