Uživatel nemovitosti Milan M. se ústavní stížností domáhá zrušení tohoto příkazu a požaduje, aby Ústavní soud zakázal Policii ČR porušovat základní práva stěžovatele a přikázal jí obnovit stav před porušením práv tím, že vydá věci při domovní prohlídce zajištěné.

Nezákonné, nepřiměřené?

Příkaz a způsob provedení prohlídky podle stěžovatele porušily jeho právo na nedotknutelnost osoby a soukromí, na osobní svobodu, na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života a na nedotknutelnost obydlí. Soud nedostatečně rozvedl, proč měla domovní prohlídka proběhnout v jeho bytě, a dospěl k chybnému závěru, že se zde nacházejí věci, které měly být v rámci prohlídky zajištěny. Muselo prý být zřejmé, že se tyto věci nacházejí především v provozovně společnosti, jíž je jednatelem, a jejíž činnosti se týká prověřovaná trestná činnost.

Nepřiměřenost postupu policie shledává v tom, že ačkoli i statutární zástupci dalších společností zainteresovaných v prověřované trestné činnosti mohli mít u sebe věci důležité pro trestní řízení, nikterak nebyli omezeni na osobních svobodách. Postrádá náležité odůvodnění neodkladnosti a neopakovatelnosti prohlídky. Dle stěžovatele byla jeho domovní svoboda narušena i přes poskytnutí okamžité součinnosti a vydání všech požadovaných věcí, vyjma těch, které se z povahy věci nemohly v jeho bytě nacházet. Zasahující policejní orgán vůbec neodůvodnil, proč považoval součinnost stěžovatele za nedostatečnou. Za absenci součinnosti prý nelze považovat skutečnost, že některé listiny označil za listiny podléhající povinnosti mlčenlivosti advokáta, neboť on je advokátním koncipientem a manželka advokátkou. Stěžovatel soudí, že vyhověl výzvám a požadavkům policejního orgánu, který tak dle trestního řádu nebyl oprávněn dále domovní prohlídku provést. Za nepřiměřený a zastrašovací postup pak pokládá též vybavení zasahujících policistů, kteří byli oblečeni v neprůstřelných vestách a byli ozbrojeni automatickými zbraněmi.

V souladu se zákonem

Otázkami domovních prohlídek a prohlídek jiných prostor a pozemků se Ústavní soud v minulosti zabýval již mnohokrát. Poukázal opakovaně na charakter domovní svobody jako ústavně zaručeného práva.  Jestliže ústavní pořádek České republiky připouští průlom do ochrany tohoto práva, děje se tak toliko a výlučně v zájmu ochrany demokratické společnosti jako takové. Sem spadá především nezbytnost daná obecným zájmem na ochraně společnosti před trestnými činy a dále tím, aby takové činy byly zjištěny a potrestány.

V nyní projednávaném případě byl příkaz k domovní prohlídce vydán v souladu se zákonem.  Obecný soud s odkazem na stav věci předestřený státním zastupitelstvím shledal, že zajištění předmětných věcí je nezbytné pro účely trestního řízení, především pro objasnění trestné činnosti a zjištění jejích pachatelů, a zároveň shledal důvodné podezření, že se předmětné věci nachází v bytě stěžovatele.

Již dříve v této souvislosti Ústavní soud uvedl, že právě orgány činné v trestním řízení (zejména pak obecné soudy) mají nejlepší předpoklad pro posouzení přiměřenosti prováděného úkonu a Ústavnímu soudu zásadně nepřísluší ex post posuzovat oprávněnost jejich úvah a závěrů. Rozhodující obecný soud uvažuje při nařizování úkonů zasahujících základní práva v přípravném řízení vždy toliko v rovině pravděpodobností a vyvažování ohrožených zájmů. Ústavní soud by v tomto směru mohl na ochranu základních práv prohlídkou dotčené osoby zasáhnout toliko v případě zjevného excesu v odůvodnění předmětného příkazu, který však v nyní projednávaném případě neshledal.

Podle ustálené judikatury neodkladnost úkonu musí být z jeho odůvodnění alespoň v nezbytném rozsahu  především seznatelná, řekl ÚS. Již v minulosti dovodil, že pokud ještě nebylo zahájeno trestní stíhání konkrétní osoby, jak je tomu i v nyní projednávaném případě, musí být příkaz k provedení domovní prohlídky vydán vždy s odůvodněním toho, že jde o úkon neodkladný nebo neopakovatelný. V odůvodnění napadeného rozhodnutí okresní soud nicméně akcentoval především nebezpečí manipulace, ukrytí, odstranění nebo zničení dalších důkazů svědčících o prošetřované trestné činnosti a zapojení jednotlivých osob do ní, tedy okolnosti, které předpokládá trestní řád.

K výhradě stěžovatele proti samotnému způsobu provedení dotčené domovní prohlídky, která prý nešetřila jeho základní práva a svobody, když především veřejné orgány ji provádějící nikterak nereflektovaly, že byl ochoten s nimi plně spolupracovat a požadované věci vydat, ÚS připomněl, že je především na orgánech činných v trestním řízení, aby posoudily důvodnost a opodstatněnost provedení zásahu. Stěžovatel jim sice poskytl značnou součinnost, bylo však na jejich uvážení, zda považují tuto součinnost za dostatečnou, aby zhodnotily, zda stěžovatel vydal na výzvu všechny věci potřebné k naplnění účelu domovní prohlídku. Pakliže došly k závěru, že tomu tak nebylo, mohly přistoupit k domovní prohlídce v souladu s příkazem k jejímu provedení. 

O průběhu domovní prohlídky byl vyhotoven řádný protokol, z jehož obsahu nevyplývá, že by byl dotčený úkon prováděn nepřiměřeným způsobem.  Právní zástupce stěžovatele nesouhlasil pouze s přítomností policistů ze zásahové jednotky. Přiměřenost zásahu pak ÚS není nadán pravomocí přezkoumávat. Pokud stěžovatel soudí, že policisté postupovali nevhodně či protizákonně, může dát v posledku i podnět Generální inspekci bezpečnostních sborů o tom, že byl spáchán trestný čin.

Není úkolem ÚS v zásadě hodnotit způsob provedení zásahu ze strany policejního orgánu. Nepřísluší mu ani hodnotit a sledovat taktiku orgánů činných v trestním řízení vedoucí k objasnění trestné činnosti. Nehodnotí tedy ani, zdali měla být domovní prohlídka nařízena i vůči dalším osobám, případně zdali byla v zásadě účelná pro naplnění cíle sledovaného orgány činnými v trestním řízení. ÚS proto stížnost pana M. odmítl.