Vyšel z toho, že poslední rozhodnutí o výši výživného je z doby, kdy syn navštěvoval základní školu. Od té doby se změnily jak poměry otce, tak jeho syna. Chlapec má zvýšené nároky na výživu a ošacení kvůli alergiím, zvýšily se jeho potřeby v souvislosti s věkem i se změnou stupně vzdělávání a nedávno mu byl diagnostikován syndrom poruchy extrémních výkyvů nálady a pocitů.

Když zlobí…?

Soud nepřisvědčil argumentům otce, že výživné je proti dobrým mravům vzhledem k trestnímu stíhání vedenému proti synovi. Jeho studium prý také nevykazuje znaky soustavné a cílevědomé přípravy na budoucí povolání. Soud ale uzavřel, že protiprávní jednání syna nebylo prozatím postaveno na jisto, proto je třeba ctít zásadu v pochybnostech ve prospěch. Navíc údajná synova činnost nesměřovala přímo proti otci - krádeží se měl obohatit na úkor otcovského dědečka. Ke studiu soud konstatoval, že syn měl problémy s prospěchem a kázní. Situace vedla k návrhu na podmíněné vyloučení ze studia. Chlapec nato přestoupil na jinak zaměřenou školu, dosahuje průměrných výsledků, má jen několik absencí a s kázní nemá problémy. Proto jeho studium okresní soud posoudil jako řádnou přípravu na budoucí povolání.
Krajský soud z části zkrátil období, za které měl otec doplácet výživné zpětně, a ve zbytku rozsudek potvrdil. Doplnil dokazování, z nějž vyplynulo, že již zletilý syn zameškal ve druhém pololetí velkou část výuky a v některých předmětech není možné ho hodnotit. V teoretické výuce omluvenky doložil, v odborném výcviku však měl v době rozhodování soudu 24 neomluvených hodin. Přesto soud dovodil, že přes počáteční selhání na předchozí škole studuje nyní syn s průměrným prospěchem a bez kázeňských problémů, a proto lze jeho studium považovat za přípravu na budoucí povolání. Pokud jde o provinění krádeže, odvolací soud vzal za svou argumentaci okresního soudu. Syn svého činu lituje, omluvil se a přál by si prý s otcem obnovit vztahy.
Pan B. podal ústavní stížnost.
Odkázal na loňské závěry Ústavního soudu (ÚS) v obdobné věci. Aby vyživovací povinnost trvala, musí soudy dojít k závěru, že vyživované zletilé dítě mj. řádně studuje, tedy že studuje s dostatečnou péčí, nemá nepřiměřené množství absencí a jeho výsledky prokazují zájem o studovaný obor. Jinými slovy, že účelem studia není pouze snaha "prodloužit si mládí." Za situace, kdy studium nezletilého nenese znaky soustavnosti a cílevědomosti, nelze na rodiči spravedlivě požadovat, aby vynakládal peněžní prostředky, které by ve svém výsledku nepřispívaly k osobnímu rozvoji dítěte. Dle stěžovatele syna škola nebaví, nepřipravuje se řádně na budoucí povolání. Soudy se podle něho řádně nevypořádaly se zprávami školy. Údajně získal informaci, že syn byl ze současné školy vyloučen pro hrubé porušování školních povinností.

Hledají cestu…

ÚS předeslal, že mu nepřísluší přezkoumávat a znovu hodnotit důkazy provedené a vyhodnocené obecnými soudy. K námitkám stěžovatele zdůraznil zásadní význam běhu času v řízení o změně vyživovací povinnosti. Zopakoval, že lze mít pochopení pro jakési hledání životní cesty dítětem. Jestliže obecné soudy došly k závěru, že prozatím lze na synovo studium pohlížet jako na řádné, bude třeba delší doby studia, aby byl prokázán opak. Pokud by měl stěžovatel za to, že došlo ke změně poměrů, jež prokazuje nedostatek úmyslu řádně ukončit studium, bude zcela v jeho kompetenci iniciovat změnu vyživovací povinnosti, řekl ÚS.

Skutečností vedoucí ke změně poměrů může být i tvrzené vyloučení ze školy pro hrubé porušení povinností. Pokud však stěžovatel takovou skutečnost namítá až v řízení před Ústavním soudem, neboť nastala až po právní moci rozhodnutí odvolacího soudu, nemůže se jednat o pochybení této instance, neboť mu tato skutečnost nebyla v době rozhodování známa.
ÚS konstatoval, že budějovickému soudu z ústavněprávního hlediska nemá co vytknout, a stížnost pana B. odmítl jako zjevně neopodstatněnou..