Z věznice ve Světlé tak byla propuštěna žena odpykávající si trest za řízení motorového vozidla bez oprávnění. Z Břeclavi a z Příbrami odešli tři vězni pykající za opakované drobné krádeže.

Další dva odsouzení měli jít také domů, ale se skončením jednoho trestu začali vykonávat další. Například muž, kterému novela zkrátila čtyřměsíční trest za řízení bez oprávnění (měl výkon ukončit 8. dubna), nastoupil další, vyměřený na šest měsíců – za obdobný skutek, ale i za další činy, které nadále zůstávají trestné. Protože v tomto případě šlo o trest úhrnný, soud, který mu jej uložil, jej ve veřejném zasedání poměrně zkrátí.

Kolik ubrat?

Tato jednání soudy „rozjely“ hned první pracovní den nového roku.
Tak také v pondělí přišel před svého soudce pan Jan (40). V českobudějovické vazební věznici vykonává souhrnný trest 22 měsíců.
Dostal je v červenci 2008 mimo jiné také za zmíněné řízení motorového vozidla bez oprávnění, ale i za ohrožení pod vlivem návykové látky – tedy za řízení v opilosti.

S dalším odsouzením za úvěrový podvod a krádež na 26 měsíců by měl tresty vykonat v půlce roku 2012.

Ze zmíněného červencového odsouzení mu novelou „vypadlo“ řízení bez oprávnění a soud mu musí trest poměrně zkrátit. Soudce Radek Martínek ve volné úvaze stanovuje míru tohoto zkrácení na čtyři měsíce. Z původních 22 mu tak zůstává 18 měsíců. Zákaz řízení na čtyři a půl roku soud odsouzenému nechává.

Každopádně se panu Janovi rázem přiblížila doba poloviny součtu obou trestů, takže si co nevidět může zažádat o podmíněné propuštění. A vypadá to pro něho dobře, v base nebyl kázeňsky trestán, ale má několik odměn . . .

Ostatně celková délka trestu se mu o něco zkrátí ještě v dalším kroku. 9. února mu soud bude poměrně ubírat z další sankce, v níž bylo kromě jiného opět ono řízení bez oprávnění.

Maření dál trestné

Krátce nato Mgr. Martínek vede hlavní líčení s panem Rudolfem z Týna (50).

Toho už státní zástupce nežaluje pro řízení bez oprávnění, protože to už není trestným činem. Stíhá ho ale dál za maření výkonu úředního rozhodnutí a za ohrožení pod vlivem návykové látky, kterých se novela netýká.

Všech těchto činů se dopustil, když 8. září v Týně řídil po požití alkoholu felicii, přestože za stejný delikt mu okresní soud uložil v roce 2008 mimo jiné zákaz řízení na dva roky.

„Jezdil jsem si jen nakupovat do Lidlu, je nejlevnější, mně po zaplacení poplatků moc peněz nebývá,“ líčil invalida. Chodit do prodejny pěšky přes celý Týn a ještě do kopce prý vzhledem k nemoci nemůže a nemá, kdo by ho obsluhoval.

Do krámu jel střízlivý („Ráno nikdy nepiju!“). Koupil si tam láhev vodky a v autě ještě na parkovišti se do ní pustil, prý aby ho přestaly bolesti, když už prášky nezabírají. „Pil jsem čistou vodku, já nejsem pivař, nechodím po hospodách,“ ujišťoval.

To jste to nemohl vydržet a otevřít si láhev až doma? táže se soudce a pan Rudolf míní, že měl tehdy bolesti celý den. A že měl předtím už zákaz řízení, to si prý nejspíš zapomněl přečíst . . .

Řekl, že tehdy ujel jen asi pět metrů. Nedělal problémy, nadýchal, odvezli ho na záchytku, nechal si vzít krev. Auto mu na místě zabrala policie a už mu ho nevrátila.

Soud konstatuje jeho předchozí čtyři záznamy v rejstříku trestů a stejný počet sankcí v kartě řidiče, opakovaně za alkohol při řízení. Nebylo by na čase léčit se ze závislosti?! míní Mgr. Martínek a pan Rudolf smířlivě přitakává, že to je taky pravda.

Když mu státní zástupce kromě propadnutí auta a dalšího zákazu řízení navrhuje přece jen toliko podmíněný trest odnětí svobody, obžalovaný s úlevou říká: „Podmínka je pro mne záchranou, nikdy jsem v base nebyl a nevím, jestli bych to přežil . . .“

A soudce mu vskutku dává za maření výkonu úředního rozhodnutí a ohrožení pod vlivem návykové látky podmínku – 14 měsíců na tři roky, zákaz řízení na tři roky a trest propadnutí 11 let staré felicie.

Připomíná, že formálně by pan Rudolf měl dostat už nepodmíněný trest, ale že soud přihlédl k jeho doznání, neprotivení se policii i k jeho zdravotnímu stavu. Nutkání zase řídit v podnapilosti pak bude eliminovat ono propadnutí vozidla.

„Ale je to opravdu poslední varování, vaše poslední příležitost,“ dodává Martínek a pan Rudolf to vše bere, ani se neodvolává.