Krajský soud projednával obžalobu Zdeňka G. (35), Lubomíra M. (37) a Romana L.  z pokračující krádeže vloupáním a poškozování cizí věci, Zdeňka G. dále ale i z pokusu vraždy a Lubomíra M. z násilí proti úřední osobě se zbraní.

Žalovaná šňůra vloupání v různých sestavách podle státního zástupce začala 28. listopadu ve Ždírci a pokračovala dalšími třinácti útoky. Do objektů pachatelé vnikali násilím – po rozbití oken kamenem, dlažební kostkou, popelnicí, zdolávali dveře vykopnutím, ale třeba i za pomoci hasičáku. Brali cigarety, alkohol, dálniční známky, kupony mobilních operátorů, atd.

29. února vyrazili z jižní Moravy, kde jsou doma, k osudovému „výletu" dvěma auty na jih Čech. Znovu na Halámky, kde už dva z nich byli 17. února pro cigartey za 347 247 korun.

Jak navazující událost zjistily orgány trestního řízení?

Zloději přistižení uvnitř Global Travel Shopu byli policejní hlídkou ve složení Václav M., Radek T. a Josef V. „jménem zákona vyzváni, aby upustili od protiprávního jednání, vzdali se a vyšli ven". Zdeněk G. poté vyšel v maskovací kukle a šel k nastartovanému saabu. Otevřel kufr, vyndal z něj kalač a zaútočil jím na horní polovinu těla Václava M., který ho sledoval. Ten útok částečně vykryl a udeřil zloděje pistolí do hlavy. G. skočil za volant a pokusil se odjet. Václav M. za ním do auta vlezl a snažil se vypnout motor. Při zápolení řidič zkroutil policistovi „ležícímu na jeho klíně" ruku s pistolí a přitiskl mu ji na spánek. „Výstřelu policista zabránil jen tím, že vsunul prst za spoušť pistole," uváděla obžaloba. Jeho nohy zůstaly venku, vozidlo ho vláčelo. Na pomoc mu přispěchal Josef V. a vozidlo opakovanými výstřely na kapotu zastavil.

Když policisté chtěli Zdeňka G. zpacifikovat, zahlédli svého kolegu Radka T. postřeleného. Vedle něho ležel jeden ze zadržovaných, Lubomír M., který předtím ranou do hlavy klackem srazil zakročujícího policistu V. Když chtěli Zdeňkovi G. nasadit pouta, postřehli prý, jak si sahá levou rukou k pravému boku. Tušili, že pro zbraň, uskočili a G. utekl, stejně jako na počátku konfliktu Roman L., konstatuje obžaloba.

A bilancuje zranění policistů: V. dvojnásobný průstřel kolena, přičemž není zjištěno, jak, T. průstřel stehna s tříštivou zlomeninou stehenní kosti a průstřel boku (za to je jeho kolega nyní kvůli tomu v samostatné trestní věci  obviněn z těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti),  M. krevní výron nad obočím, povrchní oděrky na krku, podvrtnutí krční. páteře, oděrky na ruce, stehně, bércích. A střelné zranění měl i jeden ze zlodějů…

Očima policistů

Policista Radek T. vypověděl, že zranění utrpěl na samém počátku konfliktu, když stál proti zaparkovanému a nastartovanému autu zlodějů, a že si myslí, že po něm střílel jeden z pachatelů. Když pak jeho kolega V. střílel na kapotu popojíždějícího auta, v němž se Václav M. snažil vypnout zapalování, zahlédl, jak na kolegu jeden z pachatelů zaútočil něčím v ruce. Když máchl proti jeho hlavě, vypálil po něm dvě nebo tři rány a muž spadl. Byl to obžalovaný Lubomír M.

Státní zástupce se ho zeptal, jestli před akcí měli nějaký rozvrh, jak budou postupovat,  a dozvěděl se, že „na takový zákrok se nelze předem připravit".

Josef V. v přípravném řízení vypověděl, že na začátku akce po výzvách „jménem zákona, upusťte od protiprávního jednání, nebo bude použito donucovacích prostředků" zahlédl muže v kukle, který vytáhl a natáhl zbraň a mířil s ní na kolegu Václava M. Když ho začal vyzývat „jménem zákona, nebo střelím", muž se zbraní se otočil proti němu. V obavách o život tedy na něho několikrát vystřelil.

Václav M. podle něho stál u dveří vozidla zlodějů a pral se s dalším pachatelem. Šel mu pomoci. Oběhl vůz a spuštěným oknem se snažil nahmatat a vypnout klíček. Viděl, že kolega se s řidičem přetahuje krátkou zbraň. Pak začal střílet do motoru, aby popojíždějící auto zastavil.

U hlavního líčení opakoval, že když střílel po autě, zaslechl za sebou dupot a dostal něčím do hlavy. Po útočníkovi pak vystřelil kolega T. Jak se do vozidla dostal Václav M., neví. Kolik ran vystřelil do motoru, neví, ale pistoli přebíjel. Kdo z vozu vystoupil první, si nepamatuje. Pachatel mu ale rozhodně žádnou pistoli nepodával. Po vystoupení z auta je zadržovaný „začal poslouchat", položil hlavu na kapotu, ale než kolega přistoupil s pouty, utekl jim.

Na dotaz doplnil, že slouží u policie asi tři a půl roku a toto byl jeho první zásah s užitím zbraně.

Václav M. vypověděl, že obchod v Halámkách byl opakovaně napaden, takže ten den byli vysláni jej střežit. K ránu uslyšel pilu a na prodejně zhaslo světlo. Vyjeli k objektu, před nímž stála dvě auta, jedno nastartované a se zapnutými světly.  Přehradili odjezdovou cestu z parkoviště. Kolegové vystoupili s úkolem „znehybnit" osádku auta. On namířil pistoli do vysekaného otvoru ve stěně vedle vchodu a opakovaně vyzýval: Tady policie, jménem zákona opusťte objekt! Vyšla osoba v kukle a s taškou. Opakoval: Policie, stůjte, ruce vzhůru, zahoďte, co máte v rukách, ale muž pokračoval k autu. Chytil ho za bundu, ale on se naklonil do kufru a vyndal oběma rukama kalač, kterým se „rotací" po svědkovi ohnal. Ten ránu vykryl, muž sekeru zahodil a skočil do auta. Svědek se vrhnul za ním a snažil se levou rukou auto znehybnit - zabránit v řazení a vytrhnout dráty zapalování. Vyzval kolegu, aby rozstřílel motor, nebo že při tom popojíždění přijde o nohy, které měl pořád venku. Podařilo se mu  strhnout řidiči kuklu. Ten ho při zápolení přesvědčoval, ať je nechají být, že se vlastně nic nestalo, že tam ty věci nechají a že jim posily stejně nepřijedou, o to že se postarali. Pak chytil oběma rukama jeho ruku s pistoli a přiložil mu ji tak na vteřinu, dvě na spánek – cítil na něm chlad zbraně a tlak na jeho prst, který měl zasunutý pod lučík, cítil prý, že jeho soupeř „hledá spoušť". Podařilo se mu „uhnout hlavu". Ujišťoval soud, že ho muž ale neodzbrojil, pistoli mu nesebral. Když motor zhasl, řidič řekl něco jako „necháme toho".  Vystoupili a chtěli ho spoutat, ale protože měl rukavice, nepodařilo se jim to a ten člověk utekl.

Na otázku Zdeňka G., proč ho hned nezastřelil, když ho měl napadnout kalačem, svědek řekl, že věděl, že má na místě dva kolegy. Na dotaz, proč riskoval vlezení do auta za ním, když se jím cítil být ohrožen, policista prohlásil: Protože jsem za to placený státem…

Jak děj popisovali obžalovaní?

Zdeněk G.

se z celé škály žalovaných útoků přihlásil jen k vloupáním ve Studánkách a v Halámkách. Odmítl pachové stopy jako důkaz proti němu, jeho pachová konzerva prý byla opakovaně používána a jen v této věci „načichávána" asi patnáctkrát různými psy. „Opravdu jsem na těch místech nebyl, mé pachové stopy tam byly buď zázrakem, nebo policejní manipulací – se svou minulostí jsem vždycky prvním podezřelým," postěžoval si. Ve Studánkách poprvé nebyl, ostatně byla tam sejmuta stopa boty, která se shoduje s vloupáním v Budějovicích v době, kdy on byl ve výkonu trestu. Podruhé tam vnikl „z naštvanosti na majitele freeshopu", čemuž se předseda senátu podivil – proč prý kvůli tomu kradl v pumpě o nutný kus dál…  K Halámkám, které doznal, mínil, že vyčíslovaná škoda je přehnaná a hraničí prý s pojistným podvodem.

K průběhu zásahu v Nové Vsi řekl, že si myslel, že je vyrušil možná majitel prodejny. Kdyby prý věděl, že jde o policisty, hned na výzvu „lehne na zem".  Pak na něho jeden z těch mužů namířil pistolí a on se rozhodl, že ujede. Z kufru svého auta vyndal kalač a „spíš ho odhodil za sebe", určitě jím prý na nikoho neútočil. Nasedl do nastartovaného vozidla. Otevřenými předními dveřmi tam za ním naskočil chlap s pistolí a z téže strany další muž s nápisem policie mířil do auta. Vozidlo jen popojíždělo, nemohl pustit spojku ani zařadit, jak na něm ležel ten s pistolí. Slyšel řev a výstřely,  ten muž vedle vozidla střílel na kapotu. S člověkem v autě, který se snažil vyrvat kabely od zapalování, ale nemohl je najít, „k nějaké potyčce došlo", ale nekroutil mu rukou a nepřikládal mu pistoli k hlavě. V přípravném řízení upřesnil, že muži pistoli vytrhl, „protože s ní máchal a byl nebezpečný sám sobě". Zbraň prý držel za hlaveň a podal ji okénkem vozu druhému z těch lidí, který předtím střílel do kapoty auta. (To ale svědek policista M. popřel.) Pak tomu, co na něm ležel, řekl, už toho necháme, a ten muž souhlasil a vystoupil. „Vylezl jsem taky a dal jim doklady. Požádal jsem, aby na mne pořád nemířili. Když mi chtěli dát klepeta, otočil jsem se a utekl do lesa. Po kolejích jsem šel asi patnáct kilometrů, na zastávce jsem si koupil lístek a odjel do Brna…"

Po výpovědi policisty Václava M., kterého měl podle obžaloby ohrožovat na životě kalačem a pistolí, Zdeněk G. velmi emotivně řekl, že je darebák, ale není vrah…

Roman L.

vypověděl, že když si známým postěžoval, že je na tom špatně, nabídli se, že mu pomohu. Ten den ho vyzvali k cestě. Neřekli mu prý, co tam někde u hranic budou dělat, ale pomyslel si, že půjde o nějakou krádež.

Do Halámek přijeli z rakouské strany. Šli si objekt obhlédnout a pak se vrátili za hranici pro auta. Převlékli se, nasadili kukly a zaparkovali u shopu. Jedno auto nechali s natočeným motorem. G. odjel porazit strom přes příjezdovou cestu z Čech a pak na ně zatroubil. Kalačem a sekyrou začali prorážet v plechové stěně otvor do freeshopu. Pak přijel G. a rozšířil jej pilou. Při tom zhaslo světlo, asi přetnul nějaký kabel. Vlezli dovnitř a začali skládat kořist do tašek.

Asi po minutě zahlédl oknem, že venku někdo je. Slyšel výzvy, aby opustili objekt, nebo budou střílet, ale slovo „policie" prý nepadlo. První vylezl G. a zamířil k autu. Nějaký člověk šel s ním, čehož L. využil a utíkal do lesa. Pak slyšel výstřely. Co se odehrálo u prodejny, tedy neviděl. Běžel asi půl kilometru a pořád se střílelo. Ráno byl zadržen rakouskou policií na zastávce a vydán do ČR. Až v Rakousku se prý dozvěděl, že proti nim u freeshopu zasahovala policie.

Další vloupání, z nichž byl obžalován, prý nespáchal.

Lubomír M.

uvedl, že první vyběhl z prodejny Zdeněk G., pak Roman L. a nakonec on. „Ti lidé venku koukali za Zdeňkem," takže toho využil a utíkal za Romanem. Slyšel výstřely. Pak se pomalu vrátil, protože si prý myslel, že už tam bude čistý vzduch a že odjede autem. U vozidla ale  uviděl přikrčeného chlapa s pistolí. „Já zazmatkoval a praštil jsem ho po hlavě klackem," vypověděl M. v přípravném řízení. „Udělal jsem krok od něho, ucítil jsem bolest v zádech a pak v levé ruce takovou, že mě to ochromilo a já padl. Kus ode mne ležel další chlap. Později nám jeden z nich přinesl napít vodu."  V nemocnici dostal do roztříštěné paže šrouby a dráty.

Rozhodnutí

Obsáhlé dokazování (spis má přes 2600 stránek) soud zakončil konstatováním trestního rejstříku obžalovaných: Lubomír M. čtyři záznamy včetně odsouzení za vraždu z roku 1995 na deset let, naposledy v roce 2005 za loupež čtyři roky, Zdeněk G. osm záznamů od loupeže v 15 letech přes odsouzení za řadu vloupání do benzinek a restaurací na šest a půl roku, ale také čtyři a půl roku za loupež na staré paní v Mnichově, Roman L. šest záznamů, mj. 5,5 roku za padělání, podmíněně propuštěn 25. listopadu 2011. Další důkazní návrhy, mj. Zdeňka G., který žádal o výslech na detektoru lži, soud zamítl.

Státní zástupce v závěrečné řeči z obžaloby dva útoky krádeže vypustil jako neprokázané bez pochyb. K násilí před freeshopem připustil, že zmíněný útok kalačem na policistu Václava M. nemusel směřovat k újmě na zdraví nebo ke smrti, ale mohlo jít i o pouhé odhození sekery, jemuž svědčí podle znalců i zranění, která zasažený utrpěl. Na obžalobě Zdeňka G. z pokusu vraždy ale setrval v případě jeho manipulace s pistolí uvnitř auta k hlavě zasahujícího policisty.

Obhájkyně Zdeňka G.  naopak mínila, že úmysl zastřelit nebyl jejímu klientovi prokázán. I poškozený sám jen „vnímal" jeho hledání spoušti. „Mohl mít takový pocit, ale jistota, že obviněný ji chtěl opravdu stisknout, není," řekla.  Obhájkyně Lubomíra M. připomínala doznání a spolupráci jejího klienta při objasňování věci. Podle ní obžalovaní nejednali jako organizovaná skupina. Lubomír M. se pak nemohl dopustit násilí proti úřední osobě, protože nevěděl, že jde o policisty. „Neměl v úmyslu nikomu ublížit, jen zazmatkoval ve strachu, že ho zastřelí, a uhodil osobu s pistolí klackem," řekla.  Proti přísnější kvalifikaci činu jako spáchaného v organizované skupině brojil i obhájce Romana L.

Hlavní obžalovaný Zdeněk G. na závěr zopakoval, že v žádném případě nechtěl policistovi M. ublížit. „Nevím ale, jak to dokázat, mohu jen přísahat," dodal.

Soud poté uznal Zdeňka G., Lubomíra M. a Romana L. vinnými pokračujícím zločinem krádeže v organizované skupině a přečinem poškozování cizí věci, G. a M. navíc násilím proti úřední osobě se zbraní.

Senát korigoval obžalobu nejen v počtu krádeží na benzinových pumpách a v obchodech celkově na pět včetně Jarošova, Studánek a Halámek, ale u Zdeňka G. také v klasifikaci jeho útoku na zasahujícího policistu u freeshopu. V popisu skutku „potýkání se" s policií ponechal, ale označil je za násilí proti úřední osobě.

Zdeňkovi G. uložil šest a půl roku, Lubomíru M. pět a půl, Romanu L. dva a půl roku, všem do věznice s ostrahou. Jsou také povinni nahradit způsobenou škodu.  Rozsudek není pravomocný, strany si ponechaly lhůtu k vyjádření.