Jde o případ buzické chalupářky zvučného jména – Libuše Barkové.
Vichr a liják

Ta v roce 2001 uplatnila u své pojišťovny pojistnou událost.

20. srpna měly smršť, prudký vítr a přílivové deště poškodit střechy a dalších stavební součásti jejích nemovitostí, vybavení domu a zaplavit pozemek bahnem.

Tato tvrzení soudy později shledaly vědomě nepravdivě uvedenými. Onen den byl sice v dané lokalitě vítr, dosahující místy v nárazech i rychlosti vichřice, a déšť, ale nezpůsobily škody zakládající nárok na pojistné plnění.

Pojišťovna však tehdy Barkové nárok přiznala a na účet jí zaplatila 936.727 Kč.

Stejného dne Barková oznámila téže pojišťovně, ale ve vztahu k jiné formě pojištění, poškození stejnými pohromami. Pojišťovna jí vyplatila 920.502 Kč.

V souvislosti se záplavami 2002 Barková obdobně uplatnila pojistný nárok na zatopení svých nemovitostí. pojišťovna jí za povodeň měla vyplatit 5,8 milionu.

Městský soud v Praze tato jednání kvalifikoval jako pojistný podvod a Libuši Barkové uložil pět let odnětí svobody.

Vrchní soud v Praze rozsudek loni v září zrušil. Obžaloby z „povodňových“ podvodů Barkovou zprostil s tím, že domy zaplaveny byly. Za „vichřici“ jí pak dal dva roky podmíněně na tři léta.

Podnikatelka podala dovolání k Nejvyššímu soudu ČR (NS).

To lidé z pojišťovny!

Zdůrazňuje, že její aktivita ve vztahu k pojišťovně byla nulová. Proto prý ani nemohla vylákat z ústavu peníze.

Výši vyplaceného plnění určovala a prověřovala sama pojišťovna bez kontaktu s ní.

Opakovala, že výše jednotlivých pojistných událostí byla stanovena zaměstnanci pojišťovny. Ti po oznámení pořídili fotodokumentaci a zápis o prohlídce. Že ze spisového materiálu předloženého pojišťovnou nevyplývá, jak bylo pojistné plnění vypočteno, jí nemůže být k tíži.

Uvedla, že pojistné spisy byly zničeny při povodni. S likvidátory nejednala, všechny záležitosti s pojišťovnou vyřizoval její otec. Ona jen podepsala některé listiny.

Namítla, že v podstatě nese odpovědnost za všechny osoby podílející se na likvidaci škodné události. Podle ní naopak tyto osoby porušily povinnosti při správě cizího majetku.

Spoléhala na to, že zaměstnanci pojišťovny škodu správně zjistí a vypočtená náhrada bude odpovídat skutečnému zjištění. Proto její jednání rozhodně nemůže být posuzováno jako úmyslné.

K události nedošlo

NS konstatoval, že stejné námitky obžalovaná uplatnila již v předcházejícím řízení.

Soudy, zejména odvolací, přitom dospěly na základě důkazů k jednoznačnému závěru o úmyslném zavinění dovolatelky. Měly za nepochybné, že k tvrzeným pojistným událostem v roce 2001 vůbec nedošlo, takže obviněné nárok na pojistné plnění nevznikl.

Závěr o úmyslném zavinění obviněné je rovněž podložený. Ona poskytovala převážnou část dokumentů založených v pojišťovacím spise, což dokládají její podpisy na nich. Podepsala i oznámení pojistné události, seznam poškozených věcí, atd.

Podle dokumentů založených ve spise mělo u předmětných nemovitostí dojít ke značnému poškození střech, zaplavení bahnem apod.

Z výpovědí sousedů i řemeslníků pracujících na nemovitostech však nic takového nevyplynulo.

Soudy z nich naopak dovodily, že fakturami založenými v pojišťovacím spise byly hrazeny práce na rekonstrukci chátrajících nemovitostí nebo na jejich modernizaci a zhodnocení. V žádném případě se nejednalo o odstraňování škod z pojistných událostí.

Bylo také svědecky prokázáno, že obviněná se občas v Buzicích chodila dívat na postup prací, dokonce měla být přítomna i demontáži střechy. Byla tudíž o stavu obou objektů dobře informována.

Pokud se pak dovolávala toho, že podíl viny na pojistném podvodu měli také zaměstnanci poškozené pojišťovny, pak NS ve shodě se státním zástupcem konstatuje, že taková tvrzení nemají na trestní odpovědnost dovolatelky nejmenší vliv.

NS proto dovolání obviněné jako zjevně neopodstatněné odmítl.

Jeho rozhodnutí si připomínáme v souvislosti s informací z minulých dnů, že Libuše Barková podala proti těmto verdiktům ústavní stížnost.