Při muzice se sblížili, vyšli si taky ven na procházku. Petr si půjčil auto od kamaráda, odjeli na nádraží a na zadních sedačkách se pomilovali.
Pak už se s dívkou neviděl, až mu sdělila, že otěhotněla.

Přinesl jí dva tisíce na interrupci a jeho otec za něho přidal dalších deset tisíc.

Za deset měsíců se sešli u Okresního soudu v Jindřichově Hradci, který projednával obžalobu mladého pána z pohlavního zneužívání. Dívenka totiž byla nezletilá . . .

Petr ovšem tvrdil, že to nevěděl. Vycházel prý z jejího vyjádření, že jí už patnáct bylo, a nepochyboval o tom.

Kolik jí bylo?

Čtrnáctileté kamarádky dotyčné slečny, které byly při předcházející společné jízdě, kde se o jejich stáří mluvilo, ale popřely, že by dívka tvrdila dovršení patnácti let. Naopak přítel obviněného uváděl, že to slyšel.

Okresní soud vyslechl také poškozenou, tentokrát už zletilou a vypovídající tedy pod hrozbou sankce za případnou křivou výpověď, a konstatoval u této svědkyně stále ještě dětské rysy. Uzavřel, že i kdyby předtím o dovršení patnácti let věku mluvila, obviněný měl při jejím vzhledu přinejmenším pochybovat, že mu říká pravdu.

Společenskou nebezpečnost posuzovaného skutku soud označil jako nízkou. Přihlédl totiž k tomu, že dosud netrestaný pan Petr se jej dopustil ve věku blízkém mladistvým, vůči dívce, jejíž věk se blížil patnácti letům, v době předcházejících diskusí společnosti o postunu hranice trestní odpovědnosti na čtrnáct let.

Podmíněně

Vzal v úvahu i to, že šlo o vyústění přechodné náklonnosti, o nahodilost, ne záměr. Obžalovanému proto uložil trest blízko spodní hranice sazby – čtrnáct měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu osmnácti měsíců.

Petr se odvolal. Jeho obhájce vytýkal soudu, že jeho mandanta uznal vinným jen na základě výpovědi dvou svědkyň, proti nimž naopak stála výpověď kamaráda obžalovaného. Poškozená prý svá tvrzení měnila. Pan Petr by měl být obžaloby zproštěn.

Krajský soud ale ve středu odvolání zamítl.

Ztotožnil se se závěry okresního soudu. Ten nepochybil, když se opřel o výpovědi svědkyň, které vyhodnotil jako věrohodné. „Obviněný věděl, že kamarádky poškozené ještě chodí do základní školy, mohl mít tedy určité povědomí, že i ona je stejně stará,“ řekl předseda senátu v odůvodnění .

Připomněl také postřeh okresního soudu o vzhledu dívky a dokumentaci její podoby ve spisu. Obžalovaný mohl být přinejmenším srozuměn s tím, že dívce ještě nemusí být patnáct, uzavřel.

Rozhodnutí soudu prvního stupně krajský soud označil za citlivé a odpovídající.

Rozsudek je pravomocný.