Z vazby byla propuštěna po necelých sto dnech na záruku kolektivu spolupracovnic. V březnu 1995 se dostavila před krajský soud s obžalobou z vraždy.

Uvedla, že její třetí manžel, těžký alkoholik, jí ubližoval v opilosti celých sedm let manželství. Napadl ji i tehdy pěstí do obličeje a pronásledoval ji „s hrozným výrazem“ a s láhví v napřažené ruce. Ve velkých obavách sáhla pro nůž, aby ho zastrašila. Zkroutil jí zápěstí a když se vyprostila, ruka s nožem jí setrvačností vyletěla dopředu.

Státní zástupce v závěrečné řeči řekl, že je rozdíl bránit se útoku neznámého, anebo partnera, s nímž žiji sedm let. Sama obviněná uvedla, že zažila z jeho strany i horší agrese, které skončily jen lehkou újmou na zdraví. Její jednání na chalupě tedy nebylo nutnou obranou. Vzhledem k okolnostem ale žalobce navrhl uložení mimořádně sníženého trestu.

Obhájkyně JUDr. Jaroslava Krybusová mínila, že žádný důkaz nevyvrací, že její klientka měla bezprostřední pocit ohrožení života. Nikdo prý po ní nemůže chtít, aby takovou situaci řešila útěkem, měla právo se bránit. Dagmar A. v slzách požádala o milost v zájmu svých nezletilých dětí.

Soud vzal v úvahu zjištění znalců, že zranění obžalované z oné noci nesvědčí o výrazném útoku poškozeného, který by šel nad rámec předchozích opakovaných konfliktů. „Nelze akceptovat, aby po mnohaletých sporech byl náhle jeden z jejich aktérů beztrestně zabit,“ řekl předseda senátu v odůvodnění rozsudku, kterým Dagmar A. uložil pět let odnětí svobody, tedy hluboko pod spodní hranici sazby.

Vrchní soud v Praze odvolání obžalované zamítl. Dagmar A. pak požádala o zvážení upuštění od výkonu sankce ze zdravotních důvodů. Předložila zprávy tří lékařů, že trpí nevyléčitelnou chorobou. Požádala také o milost. V dubnu 1997 jí byla přiznána plná invalidita.

Na základě posudku psychiatra doporučeného lékařskou komisí Vězeňské služby soud v prosinci 1998 zamítl žádost odsouzené o odklad výkonu trestu, ale ta znovu do vězení nenastoupila.

Po přezkoumání dalších lékařských zpráv soud v lednu 2000 znovu žádost o odklad zamítl a se stížností A. neuspěla.

V květnu 2000 pak přišel její spis do Budějovic zpět z ministerstva spravedlnosti – s rozhodnutím, že prezident republiky udělil obžalované milost. Podle dr. Krybusové vedl Václava Havla k rozhodnutí hlavně špatný zdravotní stav odsouzené.