Podle rozsudku byla společnost L. vázána ze smluv o dílo ze srpna 2010 se dvěma společnostmi jako objednateli zhotovit fotovoltaické elektrárny o výkonech 3032 kWp a 1,09296 MWp a zajistit licenci k provozování elektráren do konce roku 2010 pod sankcí smluvních pokut. L. M. byl pověřen k zastupování těchto společností na jednáních k udělení licence.

Podpláceli?

Podle soudu obvinění v úmyslu získat majetkový prospěch pro oba objednatele až ve výši 434,2 mil. a 149,7 mil. Kč spočívající v příjmu z provozování výroben elektřiny využívajících sluneční záření za státem garantované ceny výkupu, a také za účelem vyhnout se smluvní pokutě ve stejné výši pro společnost L., nabídli Ing. P., specialistovi oddělení regulace cen Energetického regulačního úřadu Jihlava, úplatek za to, že jako úřední osoba, která v rámci správních řízení o udělení licence 30. 12. 2010 ohledávala předmětné elektrárny, vyhotoví v rozporu se zjištěným skutečným stavem obou zařízení kladně vyznívající protokoly o technické způsobilosti elektráren. Tím měl umožnit, aby objednatelé získali ještě v roce 2010 licence nutné k získání nároku na přiznání podpory, aniž by pro vydání licencí existovaly zákonné podmínky.

Podle soudu L. M. nabídl 30. prosince 2010 za poledne panu P. před restaurací postupně půl milionu, následně 800.000 Kč a nakonec milion pro něho a pro jeho spolupracovníka, který nebyl jednání přítomen. Ředitel J. M. nabídl téhož dne kolem 14. hodiny v prostorách výrobny elektřiny této společnosti panu P. hotovost pět milionů a 31. prosince po obědě nabídku změnil na milion za každou licenci. Jednatel Ing. T. N. mu učinění této nabídky telefonicky potvrdil. Následně 27. ledna 2011 ve 14.35 hod. na parkovišti centra Černý Most v Praze ve Škodě Octavia ředitel J. M. předal Ing. P. milion korun jako odměnu za kladné vyřízení protokolu o ohledání věci a získání licence.
Krajský soud v Liberci letos v březnu znovu rozhodl tak, že Ing. J. M. a Ing. T. N. odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jinak ponechal napadený rozsudek nezměněný. Všichni obvinění podali dovolání k Nejvyššímu soudu ČR (NS).

Na objednávku policie?

L. M. tvrdil, že se jednání, jež je mu kladeno za vinu, dílem vůbec nestalo a dílem bylo vyprovokováno policejními orgány či jejich agentem. Soudy postavily jeho vinu na výpovědi nikoli hodnověrného svědka Ing. P. P. , který byl oním agentem či „ osobou jednající v zájmu Policie ČR", jenž nabídku úplatku vyprovokoval či si o něj sám opakovaně řekl. V trestním řízení nemluvil pravdu, svoji výpověď v nikoli nepodstatných částech měnil a doplňoval. L. M. poukázal rovněž na své postavení řadového zaměstnance, takže podle jeho mínění chyběl i motiv, aby se snažil nabídkou úplatku ovlivnit svědka Ing. P. P.
Ředitel J. M. namítal kromě údajných formálních pochybení v řízení i to, že popsaný skutkový děj byl podle něho výsledkem policejní provokace. Svědek Ing. P. P. jednal v souladu s pokyny policie, které mu byly uděleny prostřednictvím neodposlouchávaného telefonu, neboť zjevně jednal tak, že očekával úplatek, který dokonce aktivně vyžadoval. Podle názoru obviněného vystupoval jako policejní agent, ačkoli tímto může být pouze policista při splnění přísných zákonných podmínek. Skutkový děj byl řízen policejním orgánem.

Zdůraznil, že jeho postup v celé věci byl legální a legitimní, jelikož pouze požadoval provedení nové kontroly první elektrárny a sepsání nového protokolu, neboť zjištěné závady byly drobné a rychle odstranitelné na místě pracujícími montéry. Upozornil na zcela mimořádnou situaci koncem roku 2010. Z důvodů jednoznačně na straně státu bylo pro stavbu fotovoltaické elektrárny zcela fatální, zda bude posouzena jako funkční ještě před koncem roku. Nemusela být zcela dokončená, nemusela být ani připojena do distribuční sítě, podstatné bylo, zda byla v rámci nařízeného zkušebního provozu posouzena jako funkční distributorem, tedy pokud bylo provedeno tzv. první paralelní připojení. Vedle toho pak Energetický regulační úřad sám ve svém cenovém rozhodnutí stanovil, že pro získání ceny roku 2010 musí být ještě v roce 2010 také vydána pravomocná licence, přičemž ani nebylo nutné proud do sítě v roce 2010 dodávat.

Podle slov obviněného soudy vůbec nezohlednily tu část záznamu, kterou pořídil Ing. P. P. , z níž je patrno, že tento svědek sám svými cílenými dotazy zjišťoval výši možného úplatku.

Ve skutečnosti prý nikdy nebylo jeho opravdovým zájmem tento úplatek předat. Nebýt aktivní činnosti uvedeného svědka, obviněný by mu žádné finanční prostředky nepředal. Ing. P. P. na něj naopak tlačil s předáním „slíbeného" milionu, a to i v době, kdy věděl, že podklad pro licenci je už řádně odevzdán na Energetickém regulačním úřadu a on již neměl kompetenci v této fázi řízení jakkoli ovlivnit. A až po tomto jednání byly ze strany obviněného svědkovi předány finanční prostředky, a to na veřejně monitorovaném místě uvnitř obchodního centra, i přes velkou nevoli svědka.
Pokud s Ing. P. P. předtím o finančních prostředcích hovořil v souvislosti s kontrolami elektráren, tak při absenci vážnosti jeho nabídky coby znaku projevu vůle. Obě elektrárny měly potřebné revize a potvrzení, jež umožňovaly připojení do distribuční sítě, ani u jedné nebyla taková rozestavěnost, která by neumožňovala provoz, a tedy i vydání potřebné licence.
Také jednatel T. N. mínil, že jednání bylo iniciováno a konstruováno Policií ČR prostřednictvím aktivně jednajícího svědka Ing. P. P., který svým chováním u všech obviněných vzbudil úmysl spáchat trestný čin. On sám byl přesvědčen, že solárním elektrárnám licence vydána bude, protože splňovaly příslušné podmínky. Nikdy prý neměl v úmyslu milion korun poskytnout a vše zamýšlel oznámit policejnímu orgánu.

Provokace je, když…

NS mimo jiné k námitkám obviněných, že stav obou elektráren byl takový, že nic nebránilo jejich uvedení do provozu, připomněl argumentaci soudu prvního stupně, že okolnost, že ani jedna z elektráren nebyla v takovém stavu, aby mohla být uvedena do provozu, vyplynula i z pořízených odposlechů telefonních hovorů obviněných, kteří v rámci vzájemné komunikace nepokrytě hovořili o tom, že stav elektráren je neuspokojivý.

NS se dále vyjádřil k tvrzení obviněných o nepřípustné policejní provokaci. V zákonech tento pojem upraven není. Je možné ji definovat jako aktivní činnost policie, která směřuje k podněcování určité osoby ke spáchání konkrétního trestného činu s cílem získat usvědčující důkazy a vyvolat její trestní stíhání, a jejímž důsledkem je vzbuzení úmyslu spáchat trestný čin podněcovanou osobou, ačkoliv předtím tato osoba žádný takový úmysl neměla. Policejní provokací je i taková aktivní činnost policie, jíž dochází k doplňování chybějících zákonných znaků základní skutkové podstaty určitého trestného činu, k záměrnému podstatnému navýšení rozsahu spáchaného činu podněcovanou osobou, či k jiným způsobem vyvolané změně právní kvalifikace spáchaného činu k tíži podněcované osoby, zejména pokud jde o okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby. Vzhledem k tomu, že policejní provokace není upravena zákonem, je metodou nepřípustnou.

O policejní provokaci se (naproti tomu) nejedná v případech pouhého pasivního monitorování připravované nebo probíhající trestné činnosti policií nebo jí pověřenými osobami, účasti policie na probíhající přípravě nebo páchání trestného činu ve formě „předstíraného převodu" a „použití agenta", netvoří-li aktivita policistů v probíhajícím ději podstatný nebo určující prvek trestného činu, a jestliže sám pachatel si počínal aktivně a cílevědomě, navrhoval způsob spáchání činu.

Z těchto hledisek spáchaný skutek nebyl vyprovokován ani jednáním svědka Ing. P. P. Klíčového 30. 12. 2010 probíhal skutkový děj bez jakékoli účasti policie, která se o věci dozvěděla z oznámení Ing. P. P. až odpoledne či v podvečer toho dne a až následujícího dne situaci monitorovala. Ve věci nelze dovozovat nepřípustnou policejní provokaci. Podstatné totiž je, že policie nikterak u obviněných nevyvolala úmysl nabídnout a slíbit úplatek, nijak neurčovala pro právní posouzení základní, relevantní parametry skutku a její jednání tak netvořilo podstatný nebo určující prvek trestného činu.

NS se vyrovnal i s dalšími námitkami obviněných a jejich dovolání odmítl. (6 Tdo 1018/2014)