Soud loni v lednu žalobu zamítl a krajský soud rozhodnutí potvrdil. Námitky, že soud prvního stupně účastníkům poskytl nesprávné poučení podle § 118a o.s.ř. , shledal nedůvodnými s ohledem na to, že se žalobce k poslednímu jednání před soudem bez omluvy nedostavil. Nejvyšší soud (NS) dovolání stěžovatele letos v březnu odmítl s odůvodněním, že neobsahuje vymezení toho, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Stěžovatel se tím v návrhu vůbec nezabýval a způsobilé vymezení přípustnosti nelze dovodit ani z celého obsahu dovolání, řekl NS. V řízení proto nebylo možné pokračovat.
Pan Miroslav podal ústavní stížnost. Polemizuje v ní se závěry odvolacího soudu ve vztahu k existenci vady převodovky a tvrdí, že se soud nevypořádal s jeho námitkami. Míní, že dovolací důvody v podání k NS uvedl.
Ústavní soud předeslal, že v zásadě není oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování obecných soudů, pokud rozhodnutím nevykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv. Odkázal na svou konstantní judikaturu, že právo na spravedlivý (řádný) proces neznamená, že je jednotlivci garantováno právo na rozhodnutí odpovídající jeho názoru. Je mu „jen" zajišťováno právo na řádné ("fair") soudní řízení, které postupem soudů v tomto případě nebylo vyloučeno ani omezeno.

Přijatým závěrům odvolacího soudu nelze z ústavního hlediska nic vytknout, pokračuje ÚS. K námitce proti postupu NS uzavřel, že přípustnost dovolání přísluší posoudit výhradě Nejvyššímu soudu. ÚS obsah procesního rozhodnutí o odmítnutí nepřezkoumává a zaměřuje se toliko na to, zda NS nepřekročil své pravomoci vymezené mu ústavním pořádkem. V projednávaném případě žádné takové pochybení shledáno nebylo.
K otázce údajně chybějícího poučení o důkazní povinnosti a o důkazním břemenu citoval z platné judikatury, že potřebná poučení podle občanského soudního řádu soud poskytuje pouze při jednání. V případě, že se k němu účastník nedostavil, aniž by z důležitého důvodu požádal o jeho odročení, tím soudu, který věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníka, znemožnil, aby mu poskytl poučení. Při jiném úkonu než při jednání se poučení neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto tomu, kdo se k jednání nedostavil.

ÚS uzavřel, že všechny soudy svá rozhodnutí patřičně odůvodnily, jaké skutečnosti mají za zjištěné, jakými úvahami se při rozhodování řídily a které předpisy aplikovaly. Jejich rozhodnutí tak nelze považovat za svévolná, nevybočila z mezí ústavnosti. Proto ÚS stížnost pana Miroslava odmítl. (IV.ÚS 1636/15)

Co říká paragraf

§ 118a
(1) Ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy.
(3) Zjistí-li předseda senátu, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy.