Okresní soud v Táboře loni v červnu uložil panu S. za ublížení na zdraví z nedbalosti čtyři měsíce podmíněně na rok a půl a zákaz řízení na dva roky. Krajský soud mu podmínku zkrátil na 14 měsíců. Obžalovaný podal dovolání k Nejvyššímu soudu ČR (NS).

Skutek podle něho rozhodně nevykazuje znaky trestného činu ublížení na zdraví z nedbalosti. Nesouhlasil s popisem škody na zdraví a na oktávii. Závěr o typu zranění totiž vycházel pouze z odborného vyjádření, které si nechal zpracovat policejní orgán. Po přezkoumání rentgenových snímků znalcem na základě požadavku obhajoby však bylo zjištěno, že poškozený ve skutečnosti neutrpěl zlomení ani nalomení žeber, ale pouze lehké pohmoždění hrudníku s obvyklou dobou léčení do jednoho týdne. Podle znalců nevyžaduje takové zranění žádné lékařské ošetření. Ve zdravotní dokumentaci poškozeného současně neexistuje žádný záznam o jeho pracovní neschopnosti v délce pěti týdnů.

Nepustil ho zpět do pruhu?

Podle obviněného by nemohla být naplněna ani subjektivní stránka trestného činu. Nebyla totiž vyvrácena jeho obhajoba, že v okamžiku započetí předjíždění nejelo v protisměru žádné vozidlo, naopak předjížděné vozidlo, které jelo pomalu a brzdilo plynulý provoz, bránilo opakovaným zrychlováním a zpomalováním své jízdy nejen jeho předjetí, ale i v zařazení se zpět do pravého jízdního pruhu. Teprve za této situace se objevila v protisměru škodovka, a jelikož předjížděné vozidlo neumožnilo obviněnému vrátit se zpět na pravou stranu vozovky, došlo ke střetu vozidel. Ke vzniku nebezpečné situace tak došlo v důsledku porušení povinností řidiče předjížděného vozidla, jehož chování nemohl obviněný ani předvídat.
Podle obviněného soudy rovněž nesprávně posoudily spoluzavinění řidiče škody, který správně nereagoval na vzniklou situaci a pokoušel se vyhnout až bezprostředně před střetem, jak vyplývá ze znaleckého posudku.
NS především připomněl, že musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání. Dovolací orgán by mohl zasáhnout jen v těch případech, kdy zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů.

Taková situace však v posuzované věci nenastala. Soudy obou stupňů logicky a přesvědčivě zhodnotily provedené důkazy zcela v souladu s jejich obsahem, který nepřipouštěl důvodné pochybnosti o skutkovém stavu. Vypořádaly se s obhajobou obviněného a vysvětlily, proč pokládaly provedené důkazy za naprosto přesvědčivě usvědčující obviněného.

Nad rámec uvedeného NS zdůraznil, že obviněný je beze vších pochyb výlučným viníkem předmětné dopravní nehody. K tomuto závěru bylo možno dospět mimo jiné i z fotodokumentace konečného postavení vozidel po nehodě. Byl to obviněný, kdo při předjížděcím manévru vybočil do protisměrného jízdního pruhu v situaci, kdy na rovném přímém úseku vozovky při významně nezhoršené viditelnosti mohl a měl spatřit přijíždějící vozidlo poškozeného. Ani razantní náhlé snížení rychlosti vozidla řízeného poškozeným, ani jeho snaha zajet s vozidlem co nejblíže k pravému okraji vozovky neodvrátily čelní střet s autem obviněného. Poškozený již více pro odvrácení střetu v krátkém časovém úseku, který měl k dispozici, učinit nemohl a ani k tomu nebyl povinen. Obviněný naopak pro odvrácení kritické situace neučinil nic. Jeho výlučná odpovědnost by nebyla narušena ani v případě pravdivosti verze o jakési neochotě předjížděných řidičů umožnit mu zařazení do vlastního jízdního pruhu. Pak to měl být zase on, kdo by intenzivním brzděním odvrátil vznik kolizní situace. Ve světle těchto závěrů je třeba poznamenat, že odvolací soud překvapivě neuložil trest zákazu činnosti řízení motorových vozidel, dodal NS.

Pokud jde o způsobený následek, zranění spolujezdce poškozeného řidiče, podotkl, že vzhledem k jeho profesi, náročné fyzické práci a lékařským zprávám soudy oprávněně konstatovaly naplnění zákonného pojmu ublížení na zdraví.
Dovolání Z. S. proto NS odmítl. (3 Tdo 39/2015)