Naši čtenáři vědí, že si to vyzkoušel už v roce 1999 v Trutnově a soud mu uložil podmínku. V roce 2001 dostal sedmnáct měsíců. Po pěti měsících pak rozjel velkou jihočeskou sérii. Při ní způsobil škodu za sto tisíc.

Za tento skutek a za obdobné trestné činy, za něž byl předtím odsouzen v Hradci Králové, mu Okresní soud v Č. Budějovicích v roce 2005 uložil trest odnětí svobody na 40 měsíců. Krajský soud výši sankce ponechal.

Pan Š. v dovolání k Nejvyššímu soudu (NS) uvedl, že měl mít od začátku obhájce, že trpí neurastenií, doznal se prý pod nátlakem a bez obhájce že nebyl schopen namítat nezákonnost získávání důkazů.



Opakování

NS věc okresnímu soudu vrátil. Ten v jiném senátě a už za přítomnosti ustanovené obhájkyně v červnu 2006 stíhání pana Š. zastavil s tím, že skutky obviněného z roku 2001 v jižních Čechách byly jen pokračujícími útoky trestného činu, za nějž byl Š. již odsouzen v Hradci Králové.
Po stížnosti státního zástupce pak okresní soud pana Š. loni v dubnu uznal vinným pokračujícími trestnými činy poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení, poškozování cizí věci a krádeže. V 36 případech po odvrtání vložek zámků dvířek pokladen telefonních automatů odcizil pokladničky s mincemi, čímž včetně poškození zámků způsobil škodu 154.922,90 Kč. Za to mu soud uložil opět trest odnětí svobody v trvání tří roků a čtyř měsíců. Obviněnému uložil také trest propadnutí věci (11 různých vrtáků, baterky, vrtačky, nože, kleští, šroubováku a páru rukavic).

Krajský soud jen snížil povinnost pana Š. k náhradě škody na částku 138.185,50 koruny.



Zpět na kraj

Obviněný podal znovu dovolání k Nejvyššímu soudu ČR (NS). Namítl, že celé přípravné řízení bylo vedeno bez obhájce. K činu se prý doznal pod nátlakem a pod vlivem duševní choroby, později pak skutky popíral.

Napadá údajnou nezákonnost prohlídky jeho auta po zastavení policií. V autě nalezené pokladničky z telefonních automatů nebyly ztotožněny s poškozenými telefonními automaty. Není prý zřejmé, jak se na místech činu zajištěné zámečky pokladen dostaly do dispozice policie, protože jí tehdejším vlastníkem nebyly protokolárně předány a nejsou náležitě identifikovány výrobním číslem.

Napadl také konání hlavního líčení v jeho nepřítomnosti, když byl od 26. 10. 2007 ve vězení, což odvolací soud vůbec nezjišťoval.
Navrhl, aby Nejvyšší soud věc vrátil okresnímu soudu, případně až policii, a pro podjatost jihočeských soudů aby věc byla přikázána jinam.
Nejvyšší soud letos 22. července odkázal na své předchozí rozhodnutí v této věci, kdy mj. označil námitku neschopnosti se hájit za zjevně neopodstatněnou. Důvod nutné obhajoby vznikl až v řízení před soudem a nikoli již od zahájení trestního stíhání. Další námitky obviněného jsou mimo uplatněné důvody dovolání a NS se jimi proto nezabýval.

Zato jeho námitka, že veřejné zasedání odvolacího soudu bylo konáno v jeho nepřítomnosti, ač výslovně neprohlásil, že se účasti při veřejném zasedání vzdává, je důvodná. Odvolací soud o uvěznění obviněného sice nevěděl, nicméně tak došlo objektivně, bez zavinění odvolacího soudu, k porušení zákona. NS proto rozsudek zrušil a věc krajskému soudu vrátil. Termín zatím není nařízen.


Zkrátili mu práva?

Pan Š. zaměstnal v tomto létě i Ústavní soud ČR (ÚS), a to stížností proti rozhodnutím soudů v Havlíčkově Brodě a v Pardubicích.
Tam byl loni uznán vinným obdobnými skutky z léta 2006 a odsouzen na 22 měsíců a k povinnosti nahradit škodu 31.924,24 Kč.
Ve stížnosti brojí mj. opět proti prohlídce auta bez předchozího vyslechnutí, proti údajně nezákonnému zajištění pachové stopy na igelitce s nářadím, u srovnávacích pachových stop postrádá evidenční číslo a podpis apod.

Dle poškozené společnosti bylo tísňové volání i po vloupání plně funkční a nedošlo tedy k porušení provozu obecně prospěšného zařízení. Neměl být proto za tento čin odsouzen. Byl zadržen policisty, na něž předtím podal stížnost. Je proto přesvědčen, že v jeho případě šlo o „osobní mstu jmenovaných policistů“.

ÚS zkoumal, zda ve věci nedošlo k nepřípustnému zásahu do práv stěžovatele dle Listiny základních práv a svobod. Připomněl, že z tohoto hlediska sleduje zejména, zda soudní řízení bylo (či nikoli) „spravedlivé jako celek“. Ne vždy existence určitého procesního nedostatku „musí vést ke kasaci napadeného rozhodnutí“, řekl ÚS a uzavřel, že z tohoto hlediska stížnost pana Š. neobstojí.

Souhlas s prohlídkou auta obviněný potvrdil podpisem v protokolu o výslechu podezřelého. Další jeho tvrzení se ukázala být nepravdivá.
To, že tísňové volání bylo i po jeho vloupání do automatů plně funkční, soudy nepřehlédly a využily ve prospěch obviněného, když čin nekvalifikovaly v přísnějším odstavci. Námitku podjatosti zmiňovaných policistů stěžovatel v řízení neuplatnil.

Ústavním pořádkem chráněná práva stěžovatele nebyla konkrétně porušena, uzavřel ÚS. Stížnost pana Š. proto odmítl.