21. 5. 2014 ale zahájil správce daně u žalobce opakovanou daňovou kontrolu za rok 2009 v omezeném rozsahu přijatých faktur od M., s. r. o. v likvidaci. Důvodem bylo, že někdejší jednatel této společnosti při původní kontrole potvrdil, že pro žalobce vykonali stavební práce dle předložených faktur. Při podání vysvětlení před policií v únoru a v březnu 2014 naopak uvedl, že žalobci žádné práce nefakturovali a žádné práce pro něho neprovedli.

Nová skutečnost

V. Š. si proti postupu správce daně stěžoval a když nebyl vyslyšen, podal žalobu na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu. Krajský soud v Českých Budějovicích ji loni v březnu zamítl s odůvodněním, že zahájení daňové kontroly není v projednávané věci nezákonným zásahem. Změněná svědecká výpověď, podle které fakturace zmíněného dodavatele neodpovídá realitě, představuje novou skutečnost zakládající pochybnost o správnosti, průkaznosti nebo úplnosti dosud stanovené daně.
Původní tvrzení jednatele údajného dodavatele nebylo možno prostřednictvím dožádaného správce daně ověřit, jelikož společnost byla od roku 2009 nekontaktní, byla zrušena s likvidací a likvidátor neměl k dispozici žádné písemnosti společnosti. Nová skutečnost, spočívající ve zpochybnění provedení prací, tudíž nemohla být uplatněna v původní daňové kontrole a nelze hovořit o tom, že správce daně nevyvinul patřičné úsilí, či postupoval neodborně a neprofesionálně.
Podle soudu nebyl ve věci důvod pro navrhovanou obnovu řízení. O tom, že vystavené faktury neodpovídají skutečnosti, žalobce v době konání původní daňové kontroly věděl. Není dodržen ani další možný důvod pro obnovu řízení, tedy že rozhodnutí bylo učiněno na základě křivé výpovědi svědka. Je zcela nepochybné, že jednatel nemluvil pravdu, je však stíhán pro podvod a nikoliv pro křivou výpověď. Platí-li zásada presumpce neviny, nelze za dané situace dovodit, že počínání svědka bylo křivou výpovědí. Proto soud uzavřel, že podmínky pro obnovu řízení dodrženy nebyly, naopak byly splněny podmínky pro opakování daňové kontroly.

Úřad pochybil?

Pan V. Š. podal kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu (NSS). Mínil, že správce daně se v průběhu původní kontroly spokojil s ústním potvrzením provedení stavebních prací a nevyžadoval od jednatele předložení účetnictví. Nedotazoval se na podrobnosti provádění prací, nevyslechl ani osoby, které měly dané práce provádět. Takový postup nelze hodnotit jako bezchybný a profesionální, mínil.
Napadl „kategorické tvrzení" krajského soudu, že svědek nemluvil pravdu před správcem daně a mluvil pravdu před policejním orgánem, aniž by pro toto tvrzení existovala jakákoliv opora ve spise. Dle stěžovatele je naopak pravděpodobné, že nepravdivou výpověď poskytl svědek policii. Jeho společnost byla v pozici dodavatele, výpověď svědka před policií mohla být motivována snahou zamezit vlastnímu trestnímu stíhání, jelikož za společnost neodvedl příslušnou daň. Svědek rovněž nijak nevysvětlil, proč jako společník a jednatel vystavil a podepsal stěžovateli za provedené práce faktury, přestože práce dle pozdějšího tvrzení provedeny nebyly.
Ve věci dovozuje, že byly podmínky pro obnovu řízení i bez odsouzení klíčového svědka za křivou výpověď. Pokud bylo na místě nařídit z moci úřední obnovu řízení, nebylo možné bez dalšího zahájit opakovanou daňovou kontrolu.

NSS rekapituloval, že předmětem opakované daňové kontroly bylo sedm faktur svědkem vystavených mezi 31. 1. a 15. 12. 2009 na celkovou částku 5 736 230 Kč bez DPH, a prověření otázky, zda tato společnost pro stěžovatele v daném období skutečně vykonala fakturované stavební práce.
Není sporu o tom, že svědek v rámci první daňové kontroly uvedl, že tyto faktury byly společností vystaveny a fakturované práce byly provedeny. Poté policii při podání vysvětlení mimo jiné uvedl, že žádné práce pro firmu žalobce nedělal. Důvodem zahájení daňové kontroly tedy byla diametrálně odlišná tvrzení svědka před správcem daně a před policejním orgánem.

Ze samotné skutečnosti, že se tato tvrzení rozcházejí, nelze ovšem usuzovat na to, která z výpovědí je pravdivá a která nikoliv. Je možné pouze obecně konstatovat, že bývalý jednatel se v této fázi jeví jako svědek značně nevěrohodný. Je tudíž třeba korigovat kategorické tvrzení krajského soudu, že jeho původní svědecká výpověď v průběhu daňové kontroly je nepravdivá. Stěžovateli lze přisvědčit, že stejně tak mohlo být nepravdivé jeho vysvětlení před policejním orgánem. Od obsahu tohoto vysvětlení však žalovaný jako správce daně nemohl odhlédnout. Právě za účelem odstranění rozporů a pochybností ohledně této výpovědi byla opakovaná daňová kontrola se stěžovatelem zahájena, uvedl NSS.
Svědecká výpověď jednatele byla v rámci původní daňové kontroly stěžejním důkazem o tom, že výše zmíněné stavební práce byly skutečně provedeny. Pokud byla následně věrohodnost svědka zpochybněna, jedná se o novou skutečnost, která je s to založit pochybnosti o správnosti dosud stanovené daně.
NSS připomněl znění daňového řádu a judikaturu NSS k podmínkám zahájení opakované daňové kontroly. Citoval mj., že orgány veřejné moci jsou povinny v řízeních vynaložit patřičné úsilí, podložené odborností a profesionalitou, k tomu, aby zjistily všechny pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti . Neučiní-li tak a vyjdou-li takové skutečnosti najevo až pozdě v důsledku nedostatečného (i z příčin objektivních) či neodborného postupu správního orgánu, nemůže to být zásadně k tíži účastníka řízení, nýbrž pouze k tíži státu, jehož orgán řízení vedl… Daňové kontroly ke zjišťování pro správné stanovení daně má proto správní orgán zásadně užít toliko jednou; výjimky z tohoto pravidla mohou být přípustné pouze za předpokladu, že přestože správní orgán postupoval při kontrole profesionálně
a s odbornou péčí, vyšly po skončení daňové kontroly najevo skutečnosti, které mohou vést ke změně pohledu na skutkový základ věci.

Správné rozhodnutí!

S tvrzením stěžovatele, že správce daně v původní daňové kontrole nevyžadoval od svědka předložení účetnictví, nedotazoval se na podrobnosti prováděných prací, tj. v čem spočívaly, zda byla zapotřebí mechanizace, zda byly vedeny stavební deníky či vyhotoveny protokoly o předání a převzetí díla, ani neprovedl výslechy osob, které měly dané práce fyzicky provádět, se NSS neztotožnil. Připomněl, že k okamžiku výpovědi svědka před správcem daně (kterou k prokázání uskutečnění stavebních prací navrhl sám stěžovatel) již uvedená společnost neexistovala. Finanční úřad předtím zjistil, že v sídle společnosti se nikdo nezdržuje a společnost od roku 2007 nepodává daňová přiznání. Dále vycházel z toho, že jednatel společnosti byl povinen předat likvidátorovi všechny doklady, resp. mu je zpřístupnit. Likvidátor ale sdělil úřadu, že žádné doklady společnosti stěžovatele nemá a uvedený jednatel je nekontaktní. Následně úřad vyslechl svědka, který provedení prací potvrdil, a jehož svědecká výpověď nebyla do té doby zpochybněna.
Postup žalovaného nelze považovat za neprofesionální a nelze mu klást k tíži, že za dané situace nepřistoupil k podrobnějšímu dokazování, kterým by dále zatížil stěžovatele jako daňový subjekt, když skutkový stav se jevil dostatečně zjištěný a navíc svědčil ve prospěch daňového subjektu, pokračuje NSS. Stěžovatelem tvrzené existující účetnictví dodavatele nebylo předloženo ani během původní daňové kontroly, ani později policejnímu orgánu.

Podmínky pro opakování daňové kontroly v úzce vymezeném rozsahu sedmi faktur přijatých od této společnosti tak byly naplněny, uzavřel NSS. Zpochybnění věrohodnosti klíčového svědka k uskutečnění stavebních prací dle kontrolovaných faktur není samo o sobě dostatečně silnou indicií pro doměření daně, jelikož pro takové závěry chybí bez dalšího dokazování skutková opora. Správce daně musí v průběhu opakované daňové kontroly podrobit skutkové okolnosti bližšímu zkoumání. Nebyly tedy splněny podmínky pro výzvu správce daně stěžovateli k podání dodatečného daňového přiznání. Zpochybněná svědecká výpověď tak představuje předpoklad k zahájení opakované daňové kontroly v úzce vymezeném rozsahu.
Napadený rozsudek není nezákonný z důvodů namítaných v kasační stížnosti, uzavřel NSS a stížnost pana V. Š. zamítl.