V této věci Krajský soud v Českých Budějovicích uznal v červnu 2016 Petra L. vinným organizátorstvím krádeže tahače s návěsem s nákladem nové elektroniky večer 28. ledna 2012 z areálu firmy ve Strakonicích. Té se podle soudu dopustil Martin H. po dohodě a spolupráci s tímto obviněným a Ladislavem H. Podle rozsudku Petr L. ke krádeži zjednal Martina H., sdělil mu registrační značku kamionu a místo, kde bude zaparkován, a kde by mohly být uschovány klíčky od něh. Prostřednictvím další osoby zajistil odvoz pachatele do Strakonic, komunikoval s ním a snažil se dávat mu další instrukce. H. pak s kamionem odjel do Novosedel, kde jim Jaroslav B. pronajal k uskladnění nákladu a jeho pozdějšímu rozprodávání halu. Prádný vůz pak odstavil na hranici v Rakousku, kde byl 16. února nalezen. Za to krajský soud uložil Petrovi L. pět let do věznice s ostrahou.

Napotřetí

Bylo to už třetí rozhodnutí soudu. Poprvé potrestal v listopadu 2012 čtyři hlavní aktéry krádeže šesti lety, Jaroslava B. třemi roky podmíněně na pět let za podílnictví.

Vrchní soud v Praze rozsudek zrušil a krajský soud po novém projednání uložil 21. června 2013 čtyřem hlavním aktérům po pěti letech. Do škody nezahrnul cenu kamionu, protože podle vyšší instance jej obvinění neodcizili, ale toliko nedovoleně užívali. Výši způsobené škody upřesnil na hodnotu nákladu na území ČR, tedy v prodejních cenách na našem území – tedy na 6 237 020 korun. Korigoval také tresty za podílnictví - Jaroslavu B. na tři roky podmíněně na čtyři léta a peněžitý trest 120 000 Kč ve splátkách.

I proti tomuto verdiktu se odvolali obžalovaní i státní zástupce. Vrchní soud shledal znalecký posudek s porovnáním cen jiných výrobků na českém trhu tehdy neprodávaných nepřesvědčivým a věc opět vrátil krajskému soudu.

Ten tedy opatřil posudek znaleckého ústavu, provedl některé další důkazy a potřetí vyhlásil rozsudek. Uznal všechny obžalované vinnými stejnými skutky jako v předchozích rozhodnutích, jen výši škody upřesnil na 5 195 016 korun a podrobněji rozvedl kvalifikaci podílnictví pěti spoluobžalovaných. Vynesl také stejné tresty. Jaroslav B. se jej podle rozsudku dopustil tak, že přislíbil Martinovi H. zajištění skladování zboží v hale společnosti, jejímž byl jednatelem, pomáhal odcizenou elektroniku v prodejní ceně nejméně 5 190 045 Kč složit, skladovat ji a sám jeden televizor převzal a další prodal. (Podrobnosti Deník 27. června 2014.)

Odvolání obžalovaných a žalobce Vrchní soud zamítl a Petr L. a Jaroslav B. podali dovolání.

Špatně zjištěná cena?

Podle Petra L. byla nesprávně posouzena výše způsobené škody určená znaleckým ústavem. Ten měl stanovit cenu předmětných věcí. Protože se v době a místě činu obvykle neprodávalo, bylo třeba vycházet z účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci. Těmi jsou podle Petra L. ty, které by konkrétní poškozený jako řádný hospodář vynaložil na obstarání stejné nebo obdobné věci. Tyto náklady jistě nebudou představovat obvyklou maloobchodní cenu obdobného zboží zahrnující marže, daně, poplatky a jiné odvody. Obviněný proto považuje za škodu cenu vyčíslenou samotnou poškozenou společností jako výrobcem, a to ve výši 130 417,90 eura. I v případě navýšení o DPH by celková částka po přepočtu na českou měnu činila zhruba 3 936 795 Kč, a i s připočtením znalcem stanovené obchodní marže by částka byla hluboko pod hranicí škody velkého rozsahu.

Skutek měl být proto posouzen nanejvýš jako krádež podle mírnějšího odstavce.

Také Jaroslav B. nesouhlasí se způsobem stanovení výše škody. Znalecký posudek je podle něho nesprávný, když vycházel z ceny nikoliv stejných, ale podobných výrobků, jak se prodávají na českém trhu, a to včetně DPH. Namítá také, že měla být zvažována hodnota celého souboru věcí, která je jiná než v případě jednotlivě rozprodávaných kusů. Výše škody tak měla být stanovena podle vyjádření výrobce, za kolik by on prodal soubor věcí svému odběrateli.

Nadále pak setrvává na své obhajobě, že nevěděl o tom, že je zboží kradené. Ze žádného důkazu nevyplývá jeho alespoň srozumění s tím, že může pocházet z trestné činnosti. Věci neukryl, pouze umožnil jejich skladování. Žádná věc na něj nebyla převedena. Nesouhlasí s argumentací vrchního soudu, že měl zboží pod výlučnou kontrolou.

NS připomněl judikaturu v obdobných věcech a uzavřel, že krajský soud postupoval v souladu s ní. Výše škody byla správně určena podle ceny, za kterou se obvykle prodává kvalitativně srovnatelné zboží ve stejném čase a za obdobných smluvních podmínek, takže není významné, že přímo odcizené typy elektroniky se na trhu v České republice neprodávají. Cenu obvyklou v místě je pak potřeba chápat jako cenu, za kterou obvykle věc kupuje konečný spotřebitel, tedy i s DPH.

K námitce, že měla být zvažována hodnota celého souboru věcí a nikoliv jen sčítat hodnotu jednotlivých kusů, NS zopakoval, že by postrádalo jakoukoli logiku, kdyby pachateli, kterému se „podaří" trestným činem získat věci ve výrazně větším množství, než v jakém je zákazníci v maloobchodních prodejnách běžně kupují, byla poskytována jakási „množstevní sleva" vycházením z ceny velkoobchodní. Oba soudy nižších stupňů proto při stanovení výše škody vycházely správně a ve prospěch obviněných z minimální maloobchodní ceny elektroniky, jak byla znaleckým ústavem vyčíslena.

NS odmítl i další námitky Jaroslava B. a dovolání obou obviněných odmítl. (7 Tdo 177/201)