Řidič VW Transporter kolem 22.15 hodiny 11. ledna 2007 při jízdě ulicemi Jindřichova Hradce nejspíš přehlédl pana S., nacházejícího se při pravém okraji vozovky vedle oktávie odstavené na chodníku, pravým zrcátkem a bokem vozidla ho zachytil a odmrštil přes blatník odstaveného auta. Poškozený si zranění pažní kosti léčil téměř tří měsíce.

Podle zjištění orgánů činných v trestním řízení řidič VW pan V. N. před jízdou požil alkoholické nápoje. Okresní soud v J. Hradci ho proto uznal vinným trestnými činy ohrožení pod vlivem návykové látky a ublížení na zdraví. Uložil mu úhrnných deset měsíců odnětí svobody a zákaz řízení na čtyři roky. Krajský soud odvolání obžalovaného zamítl a pan N. podal dovolání k Nejvyššímu soudu ČR (NS).

Namítl, že ohrožením pod vlivem návykové látky neměl být uznán vinným, neboť nebylo zjištěno, jaký byl stupeň jeho ovlivnění alkoholem, resp. že by dosahoval alespoň jedno promile jako uznávané hranice, kdy i jízda nadprůměrného řidiče vyvolává ohrožení ve smyslu zákona.

Dovolací soud především připomněl, že zmíněného trestného činu se dopustí ten, kdo byť i z nedbalosti vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, zaměstnání nebo jinou činnost, při kterých by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku.


Jak zjistit promile

Jestliže skutek spočívá v tom, že pachatel řídí motorové vozidlo po požití alkoholu, pak musí jít o takový stupeň jeho ovlivnění, který odpovídá minimálně jedné promile alkoholu v jeho krvi. Na tom se soudní praxe ustálila s ohledem na poznatky mediciny.

Zákon nestanoví, jakými důkazními prostředky má být stupeň ovlivnění pachatele alkoholem zjištěn. Obvykle je zjišťován dechovou zkouškou, krevní zkouškou nebo zkouškou moči. Nelze-li tak učinit zejména pro nedostatek součinnosti pachatele, je možné opřít toto zjištění o jiné důkazní prostředky.

V posuzované věci obviněný po zadržení krátce po činu odmítl podrobit se jakékoli zkoušce na ovlivnění alkoholem. Okresní soud se proto zaměřil na objasnění této otázky jinými důkazy. Těmi byly výpovědi osob, které s obviněným při jeho zadržení nebo bezprostředně po něm přišly do styku a vnímaly jeho chování, pohyb, řeč a celkovou reakci na situaci. Jednalo se o svědky z řad Policie ČR, strážníků, poškozeného a náhodného svědka, který nehodu telefonicky oznámil. Z těchto výpovědí soud zjistil, že obviněný se potácel, nebyl schopen udržet rovnováhu, špatně artikuloval, opilecky vykřikoval a z jeho dechu byl cítit alkohol. Poté, co z místa nehody ujel a byl sledován hlídkou, jel tak, že se pohyboval až v protisměru.

Oba soudy vzaly uvedená zjištění za podklad právního závěru, že obviněný byl po požití alkoholu „ve stavu vylučujícím způsobilost“ ve smyslu trestního zákona. Tento závěr pokládá Nejvyšší soud za správný.

Konfrontují-li se poznatky lékařské vědy s tím, co o chování, řeči, pohybu a reakcích obviněného zjistily soudy, je jasné, že obviněný se nacházel ve stavu střední opilosti, tedy v rozmezí 1,5 – 2,5 promile alkoholu v krvi.

Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného odmítl.