Je viněn z toho, že kolem půlnoci na 11. srpen 2007 se s další neustanovenou osobou pokusil u Ševětína zastavit VW Transporter bezpečnostní agentury G4S Cash Service a zmocnit se přepravované finanční částky. Ve vozidle osádka převážela nejméně 60 milionů korun.

Pachatelé podle státní zástupkyně umístili přes vozovku zastavovací pás, který měl autu prorazit pneumatiky a donutit je zastavit.

Vůči posádce pak měli lupiči použít násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí a sebrat peníze.


Výmysl ze msty?

Michal Semlička čin popírá.

Tvrdí, že na místě nebyl. Obvinění si prý na něho vymyslel svědek Martin N. z pomsty, protože si mylně myslí, že ho Semlička dostal předtím v jiné věci do vazby.

Šlo o společné krádeže těchto mladíků. V srpnu až v září 2007 „udělali“ řadu prodejních stánků, poštu či obecní úřad na Českokrumlovsku a v Pelhřimově a nakradli tam celkem přes 180 000 korun.

Za to N. dostal třicet měsíců, Semlička dvacet, oba „natvrdo“.

Osádka onoho vozu G4S ve středu potvrdila, že tehdy měl vůz defekt – u Dynína zaregistrovali, že jim přední guma „plave“. Neregistrovali žádný náraz, žádné auto, které by je sledovalo. Když zastavili u pumpy U Sloupu k opravě, zjistili, že jsou proraženy i obě zadní pneumatiky na pravé straně VW. Po dohodě se základnou otočili a vrátili se.

Věc podle jejich vědomí nebyla řešena jako něco mimořádného – občas prý zkrátka píchli. „Připadalo mi to divné, ale na souvislost s nějakým úmyslem jsme radši nemysleli,“ řekl jeden z osádky.


Jak to prý mělo být

Klíčového svědka Martina N. předseda senátu výslovně upozornil, že v případě křivé výpovědi mu hrozí trest odnětí svobody až na osm let.

I takto poučen setrval N. na tom, že mu obžalovaný při náhodném setkání řekl o plánu přepadení transportu. „Sháněl někoho do party,“ mínil v přípravném řízení.

Nějací lidé z Prahy měli být schopni mu dát avízo, kdy z Budějovic pojede starší vůz bez navigace a s hodně penězi. Prý mají plán, jak auto zastavit. Kdyby to nevyšlo s těmi hřeby, měli vozidlo vytlačit nějakým starším autem z vozovky a na sklo přiložit krabičku budící dojem bomby.

Semlička mu měl říci i o jednom nezdařeném pokusu. Stavěli prý u Ševětína transport nějakými hřeby či pásem, ale prý to gumy nepropíchlo a auto jelo dál. Sledovali je až ke Sloupu, ale protože tam je na pumpě kamera, akci nedokončili.

Nechtěl tomu věřit, ale pak na Primě viděl pořad o něčem takovém.

Věc prý na Semličku oznámil, protože mu chtěl oplatit, co mu tehdy udělal on – že ho „napráskal“ v jejich společné věci. Aby tedy věděl, že se to nedělá… Semlička prý na něho házel věci, které nespáchal.

Obžalovaný prohlásil, že svědek lže, že se s ním nikdy o takové věci nebavil. Prý mu to musel vyprávět někdo jiný. „Jde jen o pomstu,“ tvrdil.

Navrhl dva svědky z budějovické vazební věznice, kterým měl N. říci, že se Semličkovi pomstí. Z nich to jeden ve středu potvrdil.

V rámci dokazování soud četl bohatý trestní rejstřík obžalovaného. Na poznámku předsedy senátu k Semličkovi, co on nato, že očividně nemá daleko k loupežím, ublížení na zdraví a podobně, obžalovaný řekl: „Protože vím, co to obnáší, snažím se další násilné trestné činnosti vyvarovat – a proto jen kradu…“