Žalobkyně, dcera Jindřicha, dědice po Adolfovi, se určení dožaduje, aby se mohla nemovitostí domáhat v dědickém řízení. Opírá se opakovaně o názor, že zákon č. 143/1947 Sb., kterým majetek rodu přecházel na stát, je neplatný pro rozpor s tehdejší ústavou.

Jihočeské soudy se s tím neztotožnily. Lex Schwarzenberg podle nich nadále platí a protože jde o právní normu, nelze jej soudně přezkoumávat. „Majetek přešel na stát mimo období vymezené restitučními zákony a žalobou o určení vlastnického práva nelze tyto zákony obcházet," řekla tehdy předsedkyně senátu krajského soudu.

Pezoldová loni 30. března zažalovala o obnovu tohoto řízení proti společnosti Bohemia Regent,  a. s., a předsedovi představenstva ing. Ferdinandu Staskovi. Okresní soud v J. Hradci žalobu zamítl, protože byla podána  pozdě. Krajský soud toto rozhodnutí potvrdil. Konstatoval, že rozsudek v původní věci o určení  nabyl právní moci 14. ledna  2008. Od tohoto dne počala běžet tříletá lhůta, v níž bylo možno žalobu na obnovu řízení podat; tato lhůta uplynula 14. ledna 2011. Soud prvního stupně proto žalobu na obnovu řízení správně zamítl.

Alžběta Pezoldová podala dovolání k Nejvyššímu soudu ČR (NS). Shledává v rozporu se zákonem, že krajský soud rozhodl bez nařízení ústního jednání. Podle ní měl vyzvat žalobkyni k doplnění odvolání. Žádá o meritorní přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu.

Je přesvědčena o tom, že při projednávání jejích restitučních nároků je vystavena absolutnímu nedostatku součinnosti ze strany státních orgánů, jakož i k zatajování stěžejních listinných důkazů a formalistickému přístupu k posouzení nároků dovolatelky. Došlo prý také k nesprávně dovozenému závěru ze zákona č. 143/1947 Sb., který měl vytvářet klamný dojem, že k odnětí majetku tu došlo už před restituční hranicí. I v nálezu Výboru pro lidská práva OSN z 29. 11. 2002 bylo uvedeno, že žalobkyně (dovolatelka) byla opakovaně diskriminována, když jí byl zejména odepřen přístup k příslušným dokumentům, které mohly prokázat její nároky. Navíc soudy v řízení návrhu na obnovu řízení nepřihlédly k zohlednění jejího návrhu na zrušení zákona č. 143/1947.

NS při přezkoumávání dovolání především zopakoval lhůtu pro podání žaloby na obnovu řízení podle občanského soudního řádu, přípustné jen tehdy, jestliže rozhodnutí, na jehož podkladě bylo přiznáno právo, bylo později podle příslušných právních předpisů zrušeno. To v dané věci neshledal a dovolání Alžběty Pezoldové odmítl jako nepřípustné. (28 Cdo 3526/2012)