Jak se ukázalo, nehoda felicie se ve skutečnosti stala dříve a jinak, a věc šla před orgány trestního řízení jako pojistný podvod.

Pan Michal se doznal. Popsal, že příbuzní chtěli k likvidaci starší škody na bráně už 6. února 2009 uplatnit pojištění domu, ale to pojišťovna odmítla. Švagr ho pak přemluvil, aby jim pomohl,  vzal poškození na sebe a hradilo se z jeho pojištění odpovědnosti z provozu motorového vozidla. K tomu bylo využito poškození jeho vozidla při srážce se srnou několik dní předtím.  Pan Ctirad popřel, že by se jednalo o fingovanou škodu. Pan Michal mu prý 31. srpna přišel říct, že mu při otáčení narazil do brány, a druhý den společně ohlásili pojistnou událost. Jeho návštěvu potvrzuje i výpověď jeho syna. Předtím prý žádné poškození brány pojišťovně  nehlásil. Bývalý švagr prý proti němu vypovídá křivě, účelově, ve snaze získat pro rodinu prospěch například při vypořádávání společného majetku po rozvodu.

Okresní soud v Českém Krumlově měl při tvrzení proti tvrzení naštěstí další důkazy. Dodavatel opravy brány předložil v civilním řízení o zaplacení práce e-mail, v němž se ho pan  Ctirad ptal na někoho, kdo by vzal opravu na sebe z pojistky auta, že mu poskytne odměnu.  Odpověděl, že mu v tom pomoci nemůže, ale následně poruchu opravil. Pojišťovna zadavateli plnění poslala, ale ten dodavateli nezaplatil (loni uzavřeli dohodu o narovnání).  Pan Ctirad odeslání mailu popřel, podle jeho názoru jej odeslala bývalá manželka.

Další svědek viděl auto pana Michala poškozené několik dní předtím, než mělo dojít k nárazu do brány, a to zřejmě poškozené po kolizi se srnou. Soud má také za nepravděpodobné, že by řidič při otáčení narazil do brány přední částí vozidla, a také poškození auta a brány neodpovídalo takovému mechanismu. Rozporná svědectví syna pana Ctirada ve prospěch obviněného má soud za velmi nevěrohodná.

Soud označil za základní důkaz přiznání pana Michala, které zatěžuje i spoluobžalovaného švagra. Trestní oznámení na oba podal v roce 2010 podle soudu nikoliv proto, že by se v něm hnulo svědomí, ale s vědomím, že bývalému příbuznému uškodí víc než sobě. To ale neznamená, že by nemluvil pravdu, řekl soud. Nemá tendenci se vyvinit či míru svého zavinění zásadně zmínit. I ostatní důkazy nasvědčují tomu, že daleko pravděpodobnější je jeho verze události.

Uznal oba aktéry „nehody" vinnými pojistným podvodem, za který panu Michalovi uložil čtyři měsíce a panu Ctiradovi osm měsíců podmíněně na 18 měsíců. Druhý jmenovaný má také povinnost nahradit pojišťovně.

Další maily

Obviněný se odvolal. Ke krajskému soudu přivedl do té doby neznámého svědka, který měl potvrzovat nabourání brány panem Michalem. Předložil tři e-maily, které si prý v září 2009 s panem Ctiradem vyměnili. Ctirad mu píše, že švagr chce změnit výpověď o nabourání jeho brány, když mu nedá prachy, a svědek se diví, jak by to mohl zapřít, když on ho tam toho dne viděl…

Proč o tomto svědkovi obviněný nemluvil v přípravném řízení ani u hlavního líčení, pan Ctirad vysvětloval shodou náhod – sešli se až po letech, když ho byl navštívit letos v budějovické nemocnici, kde ležel po úrazu, a když se mu zmínil i o soudu, svědek si vzpomněl, že o tom nabourání přece spolu tehdy mluvili či psali. Když ho v únoru ze špitálu propustili, ty maily mu přeposlal. Pan Ctirad je ve svém počítači už neměl, prý mu je asi vymazala manželka, která k poště měla neomezený přístup stejně jako k účtu, z něhož prý taky vybrala bez jeho vědomí to plnění od pojišťovny společně s dalšími vklady…

Svědek u soudu potvrzoval, že toho dne zahlédl u Ctiradova domu pana Michala a krátce poté našli poškozená vrata. Proč maily o té události nesmazal, prý neví. Od té doby u pana Ctirada nebyl, neptal se ho, jak to dopadlo.

Pan Ctirad k dotazům soudu, jak to, že si nevzpomněl na tak důležitého svědka, se široce rozhovořil o své osobní situaci, jak prožíval obtížné údobí, musel odejít, vyhrožovali mu, staral se o děti, vypověděl pravdu a spoléhal na objektivitu svědků – nepočítal prý se spiknutím rodiny bývalé manželky. Ve stresu nepátral v paměti ani po tom, kdo u pojistné události byl.

Jeho obhájce poukazoval mj. na údajné rozpory v popisu srážky se srnou spoluobžalovaného Michala, zdůrazňoval význam mailové korespondence jeho klienta s posledním svědkem potvrzující pravděpodobnost nabourání brány v uváděný den a mínil, že při pochybnostech by měl být jeho klient obžaloby zproštěn.  Podle intervenujícího státního zástupce naopak i výpověď tohoto svědka pokračuje v účelové obhajobě obviněného.

Trval na svém

Pan Ctirad v závěrečné řeči uvedl, že onoho 6. února oznamovala pojišťovně údajné poškození brány jeho žena, která prý už tehdy připravovala „cílený útok" na jeho osobu. Rozváděl, že den před jednáním odvolacího soudu pokračoval jejich spor o děti, připojoval, že mu bývalá manželka ukradla vůz, který se pak našel v její garáži, a argumentoval: Přece bych při neshodách s bývalou ženou nepožádal o takovouto protiprávní službu její rodinu. Cíleně ho prý pronásleduje, chce zničit jeho dobrou pověst, zamezit mu starat se o jejich děti,  které jí byly odebrány a odklonily se od ní. Odsuzující rozsudek by prý znamenal konec kariéry v oblasti, kterou se snaží vybudovat…

Krajský soud ale jeho odvolání zamítl. „Věc poznamenaly hroutící se rodinné vztahy, projevy emocí, ale důležité je, zda 31. srpna 2009 k poškození vrat nárazem auta došlo, nebo ne," řekl předseda senátu. „A pokud ne, pak zda je zinscenoval obžalovaný sám, se spoluobviněným či s bývalou manželkou. Okresní soud shledal, že k události popsaným způsobem nedošlo, že k poškození auta došlo daleko předtím a panu Ctiradovi se hodilo jako záminka pro získání plnění za poškozená vrata. Jde o pojistný podvod. Participovat na něm mohla i bývalá manželka obviněného, která měla zájem na opravě domu na náklady někoho jiného, to ale nic nemění na odpovědnosti obžalovaného, který nemohl nevědět, že k události nedošlo tak, jak informoval pojišťovnu," řekl předseda senátu.

Okresní soud ve svých zjištěních a úvahách nepochybil, konstatoval krajský soud. „Chápeme, že rozhodnutí přinese obviněnému nějaké profesní obtíže, byť jde jen o pohrůžku trestem, ale to už není záležitost rozhodování soudů, to jsou následky, se kterými musí každý pachatel počítat dopředu," pokračoval předseda senátu. „Už v době, kdy obviněný skutek páchal, vyvíjel snahu o zmiňované zaměstnání v oboru. Nelze vyloučit, že na činu participovaly i jiné osoby, ale nelze říci, že tomu bylo bez jeho vědomí…"

Rozsudek je tak pravomocný.