Myslivec Jiří Ch. (51) použil napínáček kozlice v době, kdy neměl v zorném poli hledanou zvěř, ve smrkovém podrostu omezujícím výhled a při vědomí toto, že prase dohledává v nepřehledném prostoru k jeho žádosti 64letý kolega se psem. Při neopatrné manipulaci se zbraní došlo k výstřelu. Poškozený byl zasažen do zad a na místě zemřel.

Obviněný řekl, že pušku měl odjištěnu a prst na lučíku kvůli rychlé reakci na objevení se dohledávaného prasete, které bývá útočné a velice rychlé. Také proti němu náhle vyrazilo ze tří až pěti metrů. Ustoupil, ztratil ve vysoké trávě rovnováhu, spadl dozadu, puška mu vypadla a po nárazu do země vyšla rána.

Když kolegu našel, myslel, že má kolaps, začal ho oživovat, ale zjistil, že je postřelený. Spojil  se telefonem s kolegou z mysliveckého sdružení a přivolali pomoc. Policistům nejprve řekl, že jeho pušku měl u sebe postřelený kolega, což později vysvětlil stresem.

Uvedl, že trpí Parkinsonovou chorobou a  užívá léky.

Podle svědka, kterého tehdy kontaktoval, mu obviněný sdělil, že asi kolegu zastřelil. Přivolanému policistovi uvedl, že pes zaběhl do křoví, on „nestíhal", a tak kolegovi předal pušku. Když padla rána, byl odtud asi 500 až 600 metrů.

Pak obviněný změnil výpověď tak, že zakopl, upadla mu puška a pak našel střeleného kolegu. Dalšímu policistovi řekl, že měl problémy s chůzí, a předal proto pušku kolegovi, aby prase dostřelil. Ten odešel do podrostu, padla rána, šel se  podívat a našel ho mrtvého. Přes něho ležela jeho zbraň.

Znalec balistik řekl, že při zkoušce manipulační bezpečnosti, tedy odolnosti proti samospuštění otřesem, puška nevyhověla. Vyloučil, že by střela mohla do těla poškozeného vniknout odrazem. Znalci lékaři vyloučili, že by si poškozený mohl způsobit zranění se vstřelem zezadu sám.

Projektil se nenašel a obhajoba mínila, že není vyloučen pohyb dalších myslivců v místě a výstřel že mohl vyjít ze zbraně některého z nich.

Okresní soud v Č. Budějovicích měl obhajobu za účelovou. Neuvěřil ani tomu, že proti obviněnému vyrazilo prase – při ohledání místa činu bylo nalezeno zvíře zcela vychladlé, ztuhlé z předcházejícího dne.

Soud uznal Jiřího Ch. vinným přečinem usmrcení z nedbalosti při porušení důležité povinnosti a přečinem nedovoleného ozbrojování (podomácku vyrobenými tlumiči). Uložil mu tři a půl roku do věznice s dozorem, propadnutí kulovnice a na osm let mu zakázal držet střelné zbraně. Pozůstalým má nahradit celkem 1 227 684 koruny.

Jiří Ch. se odvolal. Obhajoba ve středu mj. předložila doklad, že obviněný zaslal manželce poškozeného nad rámec odškodnění jeho pojišťovnou ještě 246 000 korun.  Předala také zprávu neurologické kliniky o stavu obžalovaného, a ten odpověděl senátu na doplňující otázky k jeho mysliveckému vzdělání i k péči o zbraň starou bezmála třicet let.

Obhájkyně Jaroslava Krybusová vysvětlovala postoj svého klienta v řízení, kritizovaný soudem prvního stupně, jako vyvolaný tím, že po zjištění, že byl usmrcen kamarád, přestal uvažovat racionálně. Jiří Ch. se podle ní nezříká odpovědnosti, jen usiluje o to, aby událost byla objasněna procesně použitelnými důkazy – tedy mimo jiné zda je vyloučeno, že k výstřelu došlo, když upadl.

K trestu uvedla, že neodčinitelnost následku nemůže být sama důvodem pro ukládání výhradně nepodmíněné sankce, již s přihlédnutím ke zhoršenému zdravotnímu stavu obžalovaného.
Jiří Ch. pak znovu vyslovil lítost a omluvil se pozůstalým v soudní síni.

Krajský soud pak rozsudek částečně zrušil a při nezměněném výroku o vině, propadnutí věci, zákazu činnosti a povinnosti k náhradě škody uložil Jiřímu Ch. tři roky podmíněně na pět let.

Kvalifikaci ublížení na zdraví z nedbalosti obviněný nepochybně naplnil. Onu nedbalost soud vidí už v tom, že si byl vědom své nemoci, která vylučuje způsobilost k držení zbraně, a přesto se v tomto stavu věnoval myslivosti.  Nedbalé bylo i to, že nenechal překontrolovat svou starou zbraň, i jeho jednání při dohledání. „To mohlo mít víc variant, přičemž musíme přihlédnout i k tezi o vyběhnutém divočákovi proti obviněnému," řekl předseda senátu. „Ani to ho ale nezbavuje odpovědnosti ."

V úvahách o trestu soud vážil jeho dosavadní bezúhonnost, ale i to, zda poškození budou nějak dotčeni tím, kdyby nebyl uvězněn. Uzavřel, že podmínka na maximální dobu při zákazu milované činnosti  výchovný účel trestu splní a nebude újmou pozůstalým.