Jak jsme informovali, Ústavní soud odmítl stížnost a návrh Alžběty Petzoldové na zrušení, resp. prohlášení neplatnosti a neúčinnosti zákona Lex Schwarzenberg z roku 1947.

Formálně brojí proti rozhodnutí pražských soudů, u nichž se proti žalovanému Národnímu památkovému ústavu domáhala určení, že je vlastníkem rodinného portrétu prababičky žalobkyně kněžny Idy ze Schwarzenbergu, rozené z Lichtenštejnu, který se nachází na státním zámku Hluboká, případně  že tento portrét je ve vlastnictví ležící pozůstalosti JUDr. Adolfa Schwarzenberga, za jehož dědičku se stěžovatelka pokládá. Zamítavé rozhodnutí potvrdil Nejvyšší soud ČR (Deník 18. března 2009).

Petzoldová namítá, že rozhodnutím byla porušena její práva na respekt k rodinnému a soukromému životu podle Listiny, neboť k rodinnému portrétu své právní předchůdkyně má silnou emoční rodinnou a odvozeně též majetkovou vazbu.

S návrhem na zrušení těchto rozhodnutí spojila i návrh, aby Ústavní soud vyslovil, že zákon č. 143/1947 Sb., je neplatný pro rozpor s Ústavou a neúčinný.  Z tohoto důvodu se ruší veškerá rozhodnutí orgánů státní správy a rozhodnutí soudů, které odepřely restituci nebo vrácení majetku po Adolfu Schwarzenbergovi, požaduje stěžovatelka.

V odůvodnění  stížnosti navrhovatelka opakovala, že usiluje o navrácení majetku dr. Adolfa, který mu byl dle jejího názoru zabaven na základě protiprávní politické a sociální perzekuce.

Obraz byl s veškerým majetkem rodu protiprávně konfiskován již výměrem ze 4. října 1945 podle dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. Ten dle jejího tvrzení nebyl Adolfu nikdy řádně doručen a tudíž nebylo možné využít práva na odvolání.

Stěžovatelka je přesvědčena, že na otázku určení vlastnictví k obrazu se vztahuje právní názor Ústavního soudu (I. ÚS 2477/08). Jde prý o rodinný portrét, na nějž je „nezbytné pohlížet jako na předmět chráněný právem na respekt k rodinnému a soukromému životu, neboť obraz zesnulého předka má bezesporu tento charakter". Stát prý „bez jakéhokoliv relevantního právního důvodu stěžovatelčinu vazbu k portrétu její předchůdkyně zpřetrhal a její základní práva porušil".

Obraz není hrobka

ÚS připomněl, že zmíněný nález se týkal zamítnutí  žaloby o určení, že Schwarzenberská hrobka v Domaníně je součástí pozůstalosti po Adolfovi. Konstatoval, že hrobka je místem, na které se vztahuje pietní ochrana, která je součástí práva na rodinný život stěžovatelky. Zamítavá rozhodnutí tak nepřípustně zasáhla do jejího základního práva.

Z odůvodnění nálezu je jasně patrné, že upozorňuje na nutnost zvláštních ohledů veřejné moci na emocionální vztahy pozůstalých osob k místu, kde jsou uloženy ostatky jejich zemřelých blízkých. Nyní jde ale o umělecké dílo.
Z hlediska práv dle Listiny je významný rozdíl mezi uměleckým dílem – portrétem jednoho z předků stěžovatelky – a rodinným pohřebištěm, kde jsou uloženy fyzické ostatky těchto předků. V této věci jde navíc o historický portrét veřejně známé osobnosti – manželky vládnoucího knížete a starorakouského politika, kterou lze považovat za historickou osobnost alespoň regionálního významu. Umělecká díla tohoto typu mají mnohem širší význam, než je pouhé zachycení fyzické podoby – jde o kulturně historické artefakty, součást obecného kulturního dědictví, na nichž lpí důležitý veřejný zájem, pokračoval ÚS.

Také nelze přehlédnout, že Ida zemřela takřka tři desetiletí před narozením stěžovatelky. Nejde tedy např. o její matku či jinou blízkou příbuznou, s níž by stěžovatelka během života byla v úzkých osobních vztazích. Uvedený historický portrét se nikdy nenacházel v její  domácnosti či v domácnosti jejích rodičů. Zjevně tedy neobstojí tvrzení stěžovatelky, že jde o „památku výlučně rodinného charakteru, mající největší význam pro stěžovatelku".
Ústavní soud proto stížnost Alžběty Petzoldové odmítl jako zjevně neopodstatněnou. Vzhledem k tomu se pak nemohl zabývat ani návrhem na zrušení zákona č. 143/1947 Sb.

(III.ÚS 791/09) (ús, vm)