Tvrdili, že plní rozhodnutí vedení sdružení K 213 (podle § 213 TZ, zanedbání povinné výživy) o „blokádě senátu“ a „zbavení soudcovských talárů“ jeho soudkyň. Předsedkyni senátu a další soudkyni také předali „rozhodnutí o jejich odvolání sdružením K 213“.

Místo neopustili ani po výzvách justiční stráže a policie a museli být odtlačeni.

Před trestní soud

Trojice byla u Obvodního soudu pro Prahu 2 obžalována z pohrdání soudem a z výtržnictví.

Ing. Fiala, který vystupoval jako mluvčí skupiny, zdůrazňoval před trestním soudem „povinnost“ zabránit jednání senátu, který prý nerespektuje rozsudky Evropského soudu pro lidská práva (ESLP). Ten mu dal zapravdu, že Česká republika porušila základní práva stěžovatele, když mu nezajistila řádný podíl na výchově jeho nezletilých synů. Byla tak porušena jeho základní práva, především na rodinný život. Žádný soud prý dosud nezjednal nápravu.

Navrhovaný důkaz čtením příslušného opatrovnického spisu soud neprovedl, protože zcela uvěřil v motivaci jednání obžalovaných nespokojeností s postupem soudů v této věci a stavem české justice. Soud nemínil ani vyvracet blud o možnosti skupiny lidí odvolávat soudce atd. Zabýval se jen žalovaným jednáním trojice a uzavřel, že jím znevážili soud. Dopustili se rovněž výtržnictví.

Za tyto činy uložil ing. Fialovi dva měsíce nepodmíněně do věznice s dozorem. Přihlédl k tomu, že skutek spáchal v podmínce mj. pro útok na veřejného činitele a výtržnictví. Ing. Štefek dostal dva měsíce podmíněně na rok, Jiří Tengler měsíc podmíněně.

Obžalovaní se odvolali a věc byla k projednání delegována Krajskému soudu v Č. Budějovicích. Ten poopravil částečně výrok o vině a uložil obžalovaným stejné tresty jako pražský soudce. Náš deník rozhodnutí publikoval pod titulkem Tátové urazili soud, dostali trest

Fiala a Štefek podali dovolání k Nejvyššímu soudu ČR (NS). Jiří Tengler v mezidobí podle ing. Fialy zemřel.

Oprávněně a kultivovaně?

Ing. Fiala v podání vysvětloval genezi případu. Poukázal na to, že Městský soud v Praze nebyl schopen ani po dvou letech zrevidovat případ jeho dětí, k čemuž ho prý jednoznačně zavazoval rozsudek ESLP. Proto se rozhodl sáhnout ke všem prostředkům zbývajícím, aby se svých práv domohl a znemožnil se svými kolegy senátu, který nezná své povinnosti vyplývající z mezinárodní smlouvy, soudit. Městský soud v Praze se stal terčem výbuchu jeho oprávněné nespokojenosti, a lze přičíst jeho intelektu a morální vyspělosti, že tento výbuch proběhl způsobem civilizovaným.

Dále mínil, že trestný čin pohrdání soudem nelze spáchat na chodbě, kde soud nezasedá a nelze ho tudíž rušit, a že výtržnictví nelze spáchat tím, že obviněný pokojně zablokoval dveře do jednací síně.
Nešlo o hrubé narušení

NS shledal námitky, že nešlo o trestné činy, relevantními. Konstatoval, že v daném případě pražský soud ještě nejednal. Důvodná je i námitka, že pokojnou blokádou dveří jednací místnosti soudu, kdy nikoho nenapadli, obvinění nemohli naplnit znaky výtržnictví.

NS připomněl, že pachatel výtržnictví musí skutečně závažným způsobem a ve výrazné míře narušovat společenské soužití, veřejný klid a pořádek.

Veřejný klid a pořádek byl sice jednáním obviněných narušen, ale z okolností nevyplývá, že toto bylo cílem obviněných, jak tvrdí odvolací soud. Pohnutkou jejich jednání byla nespokojenost s rozhodováním soudů ve věcech výchovy a výživy nezletilých dětí obviněných, v konkrétním případě s rozhodováním senátu, který se obvinění rozhodli „zablokovat“.

Obecně není vyloučeno spáchání trestného činu výtržnictví i v budově soudu. V každém konkrétním případě je ale nutno vzít v úvahu, jaký byl pachatelův cíl a jakou intenzitou byly zájmyspolečnosti dotčeny. Oba obvinění jen pokojně stáli před dveřmi jednací síně a k výtržnosti došlo až po zákroku Justiční stráže a Policie ČR.

NS proto námitkám obžalovaných přisvědčil, přičemž zejména vzal v úvahu, že obvinění se nedopustili fyzického násilí ani hrubých verbálních útoků, které jsou pro výtržnictví typické. Jejich písemné projevy o dodržování evropských rozsudků a o odvolání soudkyně z funkce, včetně neumožnění vstupu do jednací síně, nemohly hrubě narušovat občanské soužití, vzbuzovat obavy o bezpečnost u přítomné veřejnosti, nebo ji hrubě urážet, protože proti těmto objektům nebyly zaměřeny, řekl NS. Proto rozsudky trestních soudů pod číslem 7 Tdo 315/2009 zrušil a Obvodnímu soudu pro Prahu 2 přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Zejména musí posoudit, zda jednání obviněných naplňuje znaky skutkové podstaty jiného trestného činu, než byli uznáni vinnými napadeným rozsudkem odvolacího soudu. Nemůže přitom dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch dovolatelů.