Devětadvacátého prosince, kdy jeho matka seděla v hospodě, začal Pavel K. (25) synkovi sprchovat záda horkou vodou. Dítě utrpělo hluboké opařeniny na 32 % těla.

Poté ho otec oblékl do mikiny s delšími textilními vlákny, které přischly do zasychajících puchýřů nezletilého. Při pozdějším opakovaném převlékání otcem a druhý den 20letou matkou docházelo ke strhávání kůže dítěte.

Až druhý den odpoledne rodiče zajistili pomoc. Chlapec byl vrtulníkem přepraven do specializovaného lékařského zařízení. Bez specializované pomoci by podle znalců patrně během několika hodin zemřel v důsledku rozvíjejícího se šoku.

Pavel K. přiznal, že na dítě asi pět minut pouštěl horkou vodu, ale tvrdil, že je nechtěl opařit. Když viděl, „že mu jde kůže s těla“, namazal ho mastí. Uvedl, že neměl zlost na syna, ale na jeho matku.

Při druhém výslechu vypověděl, že umístil chlapce do sprchového kouta na koupání, nastavil pákovou baterii na vlažnou vodu a sprchovací růžici podal dítěti. Odešel pro oblečení. Uslyšel křik a když se vrátil, syn prý stál a z růžice ležící na zemi mu stříkala horká voda vzhůru na záda.
Tuto verzi vyvrátili znalci. Podle lokalizace popálenin bylo dítě nepochybně přidržováno, protože po dobu působení horké vody zůstávalo v neměněné poloze. Podle nich stačí k opaření dítěte ve zjištěném rozsahu vystavit je na deset sekund vodě 60 stupňů horké. Při teplotě 66 stupňů by stačilo už několik vteřin.

Vyšetřování ukázalo na dlouhodobé zanedbávání péče o nezletilého. Matka ho krmila v hospodě třeba smaženými brambůrky nebo hranolky, domácnost nebyla vybavena plenami apod.

Krajský soud označil útok Pavla K. na bezbranného syna zvlášť brutálním způsobem týrání. Dítě bylo vystaveno mučivým útrapám. Přitom byl už v roce 1999 na jaře odsouzen za bití pětiměsíční dcery až ke zraněním na deset měsíců podmíněně.

S přihlédnutím k těmto a dalším skutečnostem Okresní soud v J. Hradci uložil obžalovanému za týrání svěřené osoby a ublížení na zdraví šest a půl roku a ochranné psychiatrické léčení ambulantní formou. Matce poškozeného vyměřil osmnáct měsíců podmíněně.

Ta ortel přijala, ale Pavel K. se odvolal s tvrzením nedostatečného objasnění jeho duševního stavu. Podle obhajoby jednal „víc než evidentně“ ve stavu snížené příčetnosti, kterou si sám nezavinil.
Krajský soud v září 2000 jeho odvolání zamítl.