Antonín Krátký dostal 3 roky a 4 měsíce nepodmíněně, Jan Vala a Petr Dorocký dostali 2,5 roku nepodmíněně. Krátký si ponechal lhůtu na odvolání, další dva obžalovaní se proti rozsudku odvolali na místě.

Usmysleli si, že jedenadvacetiletý Angelo Catalano z Tábora je dealerem drog a zbraní. Takových lidí chtěli dnes již bývalí elitní vojáci společnost zbavit.

Proto loni v Dražicích vzali spravedlnost do vlastních rukou. Nakonec jsou to ale oni, koho soud posílá do vězení.

Antonína Krátkého vinil žalobce za čtyř trestných činů: omezování osobní svobody, vydírání, řízení auta pod vlivem alkoholu a ublížení na zdraví. Za to ho včera soudce poslal na 40 měsíců do vězení s dozorem. Jan Vala a Petr Dorocký si mají odpykat o 10 měsíců kratší trest, neboť se zpovídali pouze ze dvou trestných činů: omezování osobní svobody a vydírání. Vše ve spolupachatelství.

Zelená omluva

Pouze Krátký si ponechal lhůtu na rozmyšlenou, ostatní dva se na místě proti rozsudku odvolali.

„Jedině Krátký se k činům doznal a omluvil se za ně. Vala s Dorockým se po celou dobu stavěli do rolí ochránců poškozeného Catalana. Ten ale vypovídá shodně s Krátkým, a sice, že se na činu podíleli všichni tři. Nemám důvod mu nevěřit. Je to Vala a Dorocký, kdo tady lže,“ slyšeli včera lidé v soudní síni z úst předsedy senátu Pavola Lukačejdy, když po celodenním líčení zdůvodňoval rozsudek.

Soud včera navíc rozhodl, že Vala a Dorocký přicházejí o vojenské hodnosti. Krátký o ni přišel ještě v závěru loňského roku, a to po fyzickém napadení policisty.

„Myslím si, že trest je hodně přísný. Co mne ale mrzí asi nejvíc, je to, že moji kamarádi jsou podrazáci,“ řekl Deníku po vyslechnutí trestu Krátký. Oba jeho kamarádi se totiž z případu snažili vymanit a stát mimo aktivní hru.

Poškozený Catalano by byl s výrokem soudu spokojený, pokud by se obžalovaní neodvolali. „S finančním odškodněním ve výši 146 tisíc korun jsem ale spokojený, i když psychické újmy se asi nezbavím,“ upřesnil s tím, že dodnes se zbavuje následků z prožitého tramuma.

Únos a bitka

Dubnovou oslavu mladých lidí v dražickém kulturním domě narušily provokace ze strany opilého Krátkého.

Catalano se s ním povrchně znal z Tábora, a tak se rozhodl, že agresivního muže zklidní. Venku ho ale Krátký už napadl. Za to, že prodává drogy a zbraně. Násilím po něm chtěl informace.

Zklidňování situace ale vyústilo v únos. Zbitého mladíka naložili do kufru auta a odjeli s ním k Milevsku. Tady v lese ho dál bili, přičemž Krátký ho říznul nožem do krku. Policii pak nahlásili, že dopadli prodejce zbraní. Jako místo předání určili benzinovou stanici v Milevsku.

Šetřením kriminalistů se ukázalo, že vojáci Catalana unesli a zbili, čímž si prožil velké trauma.

„Myslel jsem si, že je se mnou amen,“ řekl Catalano.
Výpovědi obžalovaných se rozcházejí v účasti na fyzickém útoku. Vala s Dorockým tvrdí, že nakládání Catalana do kufru se nezúčastnili, jen po výzvě Krátkého nasedli do auta. V lese mladíka chránili, nechtěli utéct, aby tam s ním Krátký nezůstal sám a celý případ nedopadl ještě hůř. Tomuto scénáři soud ale neuvěřil. Za viníky označil všechny tři.

ROZHOVOR

Myslel jsem, že je po mně, říkal Angelo Catalano, který se stal obětí násilí trojice elitních vojáků

Do dražického kulturního domu chodil rád, dnes se mu vyhýbá. Připomíná mu peklo, které si tu zažil. Z vyhrožování smrtí, z bití a ponižování se jednadvacetiletý Angelo Catalano z Tábora nevyrovnal. Tři vojáci z táborské posádky ho unesli a bili a ponižovali tím, že se v lese musel svléknout do naha.

Jak to bylo ten večer v Dražicích?
Do půlnoci bylo vše v pořádku. Pak přišli mezi nás na sál. V tom taky nebyl problém, protože s nějakými lidmi z Dražic se znali. Ale Krátký začal provokovat a další dva se přidali. Já říkal: Kraťas, vykašli se na to, pokecáme mezi čtyřma očima. Ale venku se to zvrtlo.

Jak vás naložil do kufru auta?
Jeho kamarádi mě drželi pod rukama a Krátký mi držel nůž u ledvin. Sám bych dobrovolně nanastoupil, ale on říkal, že jestli se blbě hnu, tak tam ten nůž mám. Třeba kdybych se hnul, tak by se lekli a utekli, jenže já měl strach.Nevěděl jsem, kam mě vezou, co se se mnou stane. Napsal jsem kamarádovi esemesku, aby mi pomohl, že jsem v kufru auta a někam mne vezou a aby tedy zavolal policii. Myslel jsem, že je po mně, že je se mnou konec.

Co se pak odehrálo v lese?
Zpočátku si mě podávali mezi sebou. Říkali mi, že jsem drogový dealer a že tím ničím jejich děti, že takové svině, jako jsme my, se musí vymýtit. Rány létaly od všech. Šlo mi o holý život, tak jsem ty drogy odkýval. Kriminálce jsem pak řekl, jak to bylo.

Jak se dnes cítíte?
Necítím se dobře.


Chodíte v Dražicích do hospody?
Ne, na zábavy vůbec. Občas tam zajdu za kamarádem na kafe.

Setkal jste se s nimi po incidentu?
To ne, ale Tábor je malý, tak Krátkého jsem například potkal na nádraží. Ten si po městě chodí jak frajer, ale mně je zle. Dodnes užívám prášky na uklidnění a na spaní. V noci se stále budím. Přehrává se mi nejen ta noc, ale i další situace, do kterých jsou Krátký i ti další dva zapletení.

Jaká zranění vám způsobili?
Na krku mám jizvu po noži, kterou mi sešili šesti stehy. Pak mám bulku na dolním rtu a polovinu horního vůbec necítím, tu mám mrtvou. Strážníci mě měli asi hned odvézt do nemocnice. Sice se ptali, jestli chci na ošetření, ale já v tu chvíli nevěděl, protože jsem na sebe neviděl. Neuměl jsem posoudit, zda to bylo na šití. Jeden strážník říkal, že ano, druhý že ne. Na šití jsem se dostal až ve čtyři odpoledne.

Co si myslíte, vznikla řezná rána náhodou, nebo úmyslně?
On tím nožem trhnul. Takže určitě úmyslně.