S tiskovou mluvčí Hanou Millerovou, která mi dělá doprovod, zazvoníme, otevřou se dveře a vstupujeme do místa, které by se dalo nazvat srdcem policie.

Zde se totiž scházejí všechny telefonáty na tísňovou linku 158 z celého Jindřichohradecka. A tady také padají první a velice často i zásadní rozhodnutí, která mají společného jmenovatele – málo času.

Lidé jsou různí

Je zrovna relativní klid a jeden ze dvojice službu konajících operačních důstojníků Radim Madar komentuje několik dní starou událost: „Volá člověk, že se srazilo auto s vlakem. Ptám se, jestli je tam zraněný. Odpovídá mi, nevím, já vystoupil a jdu domů. Požádal jsem ho, zda by se tedy nemohl vrátit a zjistit to. Řekl mi, že ho to nezajímá.“

Takových případů musejí policisté na tísňové lince řešit denně nepřeberné množství. „Evidentně ten člověk s nehodou nechtěl mít nic společného, ale zavolal. Naštěstí se ozval i vlakvedoucí a sdělil, že není nikdo zraněný. Jinak bych tam posílal i záchranku,“ doplňuje Madar.

Se svým kolegou Josefem Maxou, který právě dořešil jeden telefonát, se shodují na tom, že se vždycky musejí rozhodnout ve zlomku vteřiny. Vyhodnotit všechny dostupné informace. V této práci vydatně pomáhá i znalost celého regionu a především policejní praxe. Proto na operačním středisku pracují výhradně zkušení policisté.

Na linku 158 se dovolají lidé z celého okresu, může se stát někde na hranicích regionů, že se dostanou do sousedního okresu. V té chvíli není problém, aby si kolegové volajícího přepojili.

„Většinou, když se něco stane, tak lidé volají záchranku a ta se pak ozývá. Nepřepojujeme ale občany na ostatní tísňové linky, třeba na hasiče, i když je to možné. Ale každá složka záchranného systému potřebuje jiné informace. Třeba záchranka potřebuje vědět zdravotní stav zraněného, aby mohla poradit, jak mu rychle pomoci, a podobně. Tak je lepší, když lidé zavolají znovu rovnou tam,“ vysvětluje Madar.

Šetří za telefon

Ne všechny telefonáty na linku 158 ale sdělují nějakou závažnou událost. „Lidi třeba volají a chtějí vědět, odkdy platí v Rakousku zimní gumy. Podobné dotazy odkazujeme na informace. Někdo si nás plete s ústřednou. Chce někam přepojit a ušetřit peníze. Nemůžeme jim vyhovět, neboť v té chvíli nám blokují jednu tísňovou linku,“ shodují se oba pracovníci na lince 158.

K dispozici mají celkem tři linky „stopadesátosmičky“. A pokud se stane, že oba zároveň vyřizují nějaký hovor, jedna linka může delší čas zvonit. „Vždy ale voláme zpět,“ ujišťuje Madar s tím, že takové situace nastávají ojediněle. Většinou, když se stane nějaká větší událost, nehoda a podobně, kdy najednou volá víc občanů.

„Je ale vždycky lepší, když zavolají, než když se nikdo neozve,“ doplňuje Maxa.

Pokračuje, že s každým volajícím se musí poněkud jinak a žádná kuchařka, jak s lidmi na druhém konci sluchátka jednat, neexistuje.
„Velice často je vyděšený. Nejdůležitější je ho uklidnit a zjistit, kde se co stalo. Zjistit, kolik je zraněných, jaký je rozsah. Faktem ale je, že na místě nějaké události, většinou nehody, se čas velice vleče a lidé nám kolikrát volají znovu, jestli už někdo jede. Je ale třeba nechat záchranářům určitý čas na dojetí,“ říká ze zkušenosti Maxa.

Dodává, že kolikrát z události, která se může zdát jako banální, se může vyklubat „velký“ případ a naopak. Může se i stát, že než na místo složky záchranného systému dojedou, může být i vše jinak.

Prvotní informace

A operační důstojníci jsou v tomto hodně odkázáni na prvotní komunikaci s oznamovatelem a poté i kolegy přímo na místě. „A tam i závisí na jejich zkušeností,“ říká Madar, který řadu let působil u kriminální služby, a proto se i snaží od svých kolegů, kteří k případu například nějakého loupežného přepadení dorazí jako první, získat co nejpodrobnější informace.

„Řadu případů jsem vyšetřoval, tak vím, na co se ptát. Umím si představit, co se na místě děje, a podle toho postupovat, a to je pro práci na operačním velice důležité,“ míní Madar.

Také kolega Maxa již mnohokrát zúročil práci dopravního policisty: „Je to asi tři roky, byl sníh a lidé volali, že spadli s autem do sněhu. Ale nevěděli, kde jsou, jen že někde na Studensku. Nakonec jsem se ptal, jakou vesnicí naposledy projeli. Požádal je, aby odhrnuli kus silnice, zda jsou tam namalované čáry, aby odkrokovali, jak je silnice široká, a našli jsme je.“

Nebo policisté věděli, že se v jednom z lesních masivů ztrácí dříví. Díky dokonalé znalosti terénu mohli udělat taková opatření, že zloděje dopadli.
Oba ostřílení policejní matadoři se shodují v tom, že jsou dny, kdy i rádoby kancelářská práce u telefonu může být adrenalinová: „To když jsou loupeže anebo smrťáky. Člověk má na rozhodování jen pár vteřin, nesmí na nic zapomenout, a než vše obtelefonuje, tak čas velice rychle letí.“

Zneužití linky 158

Ne všechny telefonáty jsou ale takto akční. Mnohokrát i volají lidé, často posilněni alkoholem, kteří se zneužitím tísňové linky baví. Někdy jsou to i děti. „Taky se stalo, že jsme se zpět dovolali nešťastné matce, která měla dvě postižené děti a na pět minut vyběhla se psem a děti už k nám volaly,“ popisuje Madar.

Z telefonátu i zatrne, to když jim hlas oznámí cosi o sebevraždě. „Některým lidem pak stačí si s někým popovídat. Nakonec to i přiznají, že chtěli o svém trápení s někým mluvit, a poděkují. Nikdy jsme takovému člověku nezavěsili, byť blokoval linku. Ale jsme tu dva, tak ostatní telefonáty vyřizuje kolega,“ naznačuje Maxa.

Zachrání život

Jsou však daleko horší situace, když je nešťastník opravdu odhodlaný svůj čin udělat.

„Snažíme se mu to rozmlouvat, opatrně zjistit, kde se nachází a pomalu ho zpracováváme. Výsledek je ale buď a nebo. Asi nejhorší je, když takový člověk zavolá kamarádovi, že chce skoncovat se životem a ten samozřejmě v obavách zavolá nám. Pak se dělají rozsáhlá opatření, povolává se termovize, nasazuje se plno lidí, aby se člověk našel ještě živý. Taky jsme měli případ, že nám nakonec jeden chlap vynadal, proč ho vlastně hledáme,“ pokračují policisté a dodávají, že nikdo z nich si nedovolí jen mávnout nad takovým telefonátem rukou. Jednou to totiž může dopadnout špatně.

Bravurně byl například zvládnutý i nedávný případ mladé ženy, která se ozvala, že chce skočit pod vlak. Jak již Deník psal, policistům se podařilo zjistit, kde se nešťastnice nachází, a nakonec ji hlídka promrzlou a nekomunikující našla.

Na 158 volají ale také známé firmy. „Měli jsme rodinu, kdy hystericky paní křičela, on mě zabije. Člověk se pak snaží udělat maximum, aby to zastavil. Koho zavolat rychleji, aby ženě pomohl,“ zmínil Madar a pokračoval, že samostatnou kapitolou jsou pak falešné poplachy. Z poslední doby to byl na Jindřichohradecku smyšlený pád letadla, který zaměstnal nejenom desítky policistů, ale i hasičů a záchranářů, kteří na místo vyjeli.

„Nejde ale připustit, že to je jen žert. Kolikrát to chce notnou dávku sebezapření. Někteří lidé jsou i vulgární, někteří se jen snaží vás naštvat. Dnes i zákon umožňuje volajícího upozornit, že jeho informace nemá statut tísňového volání a že jeho hovor ukončíme,“ upozorňuje Maxa.

Záznamy hovorů

Naštěstí se všechny hovory nahrávají, což má význam nejenom pro stěžovatele, ale i pro samotné operační důstojníky, kteří mohou dohledávat důležité informace a podobně.

V jindřichohradeckém operačním středisku pracuje celkem deset policistů. Slouží vždy dva na čtyřiadvacetihodinové směně.

Je to pracoviště, které musí vždy fungovat, byť dnes naprosto závislé na výpočetní technice. Ale i pro případný výpadek je připraven postup, aby se lidé za každé situace na linku 158 dovolali.