Tulipán 27. června 2011 kolem třinácté hodiny řídil v Ševětíně směrem na Mazelov trabant bez registrační značky, který tlačili tři jeho kamarádi, a narazil do zaparkovaného Peugeotu Boxer. Přitom mu magistrát města v půli roku 2010 uložil za přestupky v dopravě pokutu 2000 Kč a zákaz řízení na jeden rok.

Mladistvý podal dovolání k Nejvyššímu soudu ČR. Vysvětloval, že byl majitelem starého trabantu nezpůsobilého samostatné jízdy, se zadřeným motorem a bez  baterie. Tento vrak potřeboval přemístit. Protože neměl peníze na odtažení, rozhodl se jej za pomoci známých odtlačit. Ti vůz tlačili několik kilometrů zezadu, on pak za boční rám od místa řidiče. Z kopce se jim vozidlo vysmeklo, nabralo rychlost a narazilo do boku nákladního automobilu.

Co je řízení?

I soud prvního stupně v rozsudku konstatoval, že „vozidlo nebylo poháněno motorickou silou", ale pohybovalo se v důsledku tlačení. Podle mladistvého tak nebyly naplněny pojmy „motorové vozidlo" a „řízení", které nejsou trestním zákoníkem definovány a nebyly vyloženy ani judikaturou soudů. Dovozoval, že rozhodujícím kritériem k označení motorové vozidlo je jeho objektivní způsobilost k samostatnému motorovému pohybu, kterou jeho trabant neměl.

Nepovažoval za naplněný ani pojem „řízení". To odvolací soud spatřoval v tom, že se jednalo o „ovládání rychlosti a směru pohybu vozidla prostřednictvím k tomu určených technických zařízení", když za řízení považoval i „nečinnosti řidiče, tj. nevyužívání těchto zařízení". S tímto výkladem se Tulipán neztotožnil. Podle něho je řízením třeba rozumět aktivní ovládání vlastní pohonné a brzdné soustavy a dalších zařízení uvnitř vozu, a nikoliv jen prosté uvedení vozidla do pohybu roztlačením a následnou korekci směru jízdy z vnějšku kabiny.

Intervenující státní zástupce mínil, že jelikož zákon „pojízdnost" vozidel nezohledňuje, není zapotřebí zkoumat, zda má to které konkrétní vozidlo funkční převodovku, spojku a motor, aby bylo pojízdné, a tedy „motorové". I podle zákona o odpadech také neúplné (porouchané, poškozené) motorové vozidlo zůstává motorovým vozidlem. Státní zástupce se v zásadě ztotožnil s argumentací zejména odvolacího soudu, že motorové vozidlo je celým agregátem technických zařízení, ze kterých vyplývá jeho značná hmotnost, z ní pak kinetická energie, a potažmo destrukční potenciál.

Mladistvý nemohl vozidlo jen vést za volant (a tedy je neřídit), protože ze zákona je „vedením" jen vedení jízdního kola a motocyklu do 50 ccm. Určujícím je podle žalobce to, zda je pro předmětný pohyb rozhodná kinematika jdoucí osoby či kinematika vedeného vozidla. Jednostopá vozidla v podstatě kopírují pohyb jdoucí osoby a je snadné je znehybnit. Trabant má  mnohonásobek hmotnosti mladistvého a neubrzdily jej ani čtyři přítomné osoby. Z těchto úvah státní zástupce dovodil, že se jednalo o „řízení".

Co mu magistrát zakázal?

NS rozebral pojem motorové vozidlo a konstatoval mj., že dle jihočeských soudů se správně v daném případě nemohlo jednat o vozidlo nemotorové, neboť trabant není výrobcem konstrukčně vybaven a zhotoven k tomu, aby byl po komunikacích přepravován výlučně za pomoci lidské či zvířecí síly. Motorové vozidlo definuje zákon č. 361/2000 Sb., tak, že jím je nekolejové vozidlo poháněné vlastní pohonnou jednotkou, zatímco nemotorovým vozidlem je vozidlo pohybující se pomocí lidské nebo zvířecí síly, například jízdní kolo, ruční vozík nebo potahové vozidlo. Již z této definice je zřejmé, že motorovým vozidlem je takové vozidlo, které je již konstrukčně vybaveno motorovou jednotkou, která zajišťuje pohyb a vytváří hnací sílu, jež uvádí toto vozidlo do pohybu, řekl NS.

Trabant je už konstrukčně osobním motorovým vozidlem a není rozhodné, že v konkrétní situaci nebyl pro své poškození způsobilý provozu. Závada jeho charakter nezměnila. K nikde nedefinovanému pojmu „řízení motorového vozidla" pak NS uvedl, že ani právní teorie k tlačení či tažení dopravního prostředku není jednotná.

Při posuzování jednání pachatele přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí je ale podle NS třeba vážit povahu a podstatu činnosti, která byla osobě zakázána.

V projednávané věci mladistvý po pozemní komunikaci uvedl do pohybu motorové vozidlo, jehož následná jízda byla podmíněna jinou než jeho motorickou silou,  tlačením tří osob. Obviněný při chůzi vedle vozidla trabant  udržoval v potřebném směru otáčením volantu.

Přestože tato činnost by mohla být v obecném smyslu považována za „řízení" vozidla, nelze jej slučovat s pojmem „řízení", jež bylo mladistvému zakázáno uvedeným rozhodnutím magistrátu. Vyslovený zákaz neměl za účel obviněnému zakázat manipulovat na pozemní komunikaci s nepojízdným automobilem jeho tlačením za využití i jiné lidské síly, aby se mohlo vůbec pohybovat, ale smyslem uvedeného zákazu činnosti bylo neumožnit mu řídit motorová vozidla za využití jejich motorických schopností a parametrů, tj. pohonné jednotky. Nelze tudíž za zakázanou činnost považovat jakékoliv nakládání s motorovým vozidlem, ale jen takové jeho ovládání, k němuž jsou nutné schopnosti, jež řidič musí nabýt školením a zkušeností, pro které je vydáváno řidičské oprávnění, a je potřeba takových schopností k tomu, aby toto vozidlo (jeho pohonná jednotka) mohlo být uvedeno do pohybu a ovládáno, řekl NS.

Tím, že mladistvý nevykonával činnost, která mu byla zakázána, nenaplnil znaky provinění maření výkonu úředního rozhodnutí. Proto NS rozsudky zrušil a věc vrátil krajskému soudu. (8 Tdo 460/2013)