Vinen. Tak se dá stručně vyjádřit ortel, který včera zazněl na okresním soudu nad velešínským strážníkem.
Sedmačtyřicetiletý městský policista Václav Ottenschläger čelí obvinění, že použil služební zbraně a varovných výstřelů do vzduchu za situace, kdy to zákon nepřipouští.
Václav Ottensläger v říjnu ve Velešíně pronásledoval hledaného vězně na útěku Karla Dědinu, na kterého náhodně natrefil odpoledne u základní školy. Karel Dědina před ním utíkal, a protože neuposlechl výzev strážníka, aby zastavil, začal velešínský policista na zdůraznění svého požadavku varovně střílet do vzduchu. Recidivista toho ale nedbal. Strážník jej dostihl až u zahrádkářské kolonie za silnicí E 55. Při nasazování pout se ukázalo, že je Karel Dědina postřelen do hýždě.
Přestože se svědomitý strážník snažil splnit svůj úkol a chytit člověka, který svou opakovanou trestnou činností škodil společnosti a obyvatelům Velešínska, zákon je neúprosný.
„Václav Ottenschläger je vinen, že při snaze zadržet Karla Dědinu podle zákona o obecní policii při pronásledování neoprávněně použil služební pistoli, čímž spáchal trestný čin ublížení na zdraví,“ sdělil ve středu rozsudek českokrumlovský soudce Ondřej Círek. „Odsuzuje se za to k trestu odnětí svobody na dobu jednoho roku. Výkon tohoto trestu se podmíněně odkládá na zkušební dobu po dobu dvou let.“
Rozsudek zatím nenabyl právní moci, obžalovaný se může proti rozsudku do osmi dnů odvolat ke Krajskému soudu v Č. Budějovicích.
Václav Otteschläger ani jeho obhájce při vynesení rozsudku nebyli přítomni.
Nechyběl ale starosta Velešína. „Právo dneska dostalo facku. Podle něho je lepší, když si strážníci na ulici nebudou nikoho všímat, než aby si dělali problémy a snažili se někoho zadržet. Je to děs a hrůza, jde mi z toho mráz po zádech,“ byl pobouřen Josef Klíma.
Na jedné straně bezúhonný policista, na straně druhé opakovaně trestaný recidivista. Policista honil recidivistu, přesto byl potrestán právě policista.
„Zákon je příliš restriktivní a nepostihuje veškeré případy osob, jež lze považovat za nebezpečné pachatele,“ uvedl v pondělí ve své obhajovací řeči obhájce Miroslav Kříženecký. „Činnost při zadržování pachatele je činnost společensky užitečná a je pak nutné připustit větší míru nebezpečí, jež z toho plyne. Je vždy jiné posuzovat chování policisty od stolu, pěkně v klidu, a úplně jiné je to v situaci, kdy člověk v terénu má jenom pár vteřin na to, aby se rozhodl, jak se zachovat, aby ho pachatel nezastřelil. Na vás bude rozhodnout, jaké příslušníky policie chceme mít. Jestli ty iniciativní, co se snaží pachatele chytit, nebo takové, kteří svou práci zabalí v okamžiku, kdy jim padla, ať se děje, co se děje. Koho tady vlastně chráníme – právo, nebo bezpráví?“
Ani pracovníkům soudu se nerozhodovalo o strážníkově osudu nijak lehce. Jenomže i oni se musí držet zákona.
„Karel Dědina je nejenom policii, ale i soudu znám jako notorický pachatel trestné činnosti. Byl opakovaně trestně stíhán, k policistům a v podstatě i u soudu se choval arogantně, nepřebírá obsílky a nedostavuje se na předvolání soudu, čili soud nemá žádné důvody chovat ke Karlu Dědinovi jakékoliv sympatie,“ řekl soudce Ondřej Círek.
„Obžalovaný jistě sledoval chvályhodný záměr zadržet Karla Dědinu, nicméně svou služební povinnost měl plnit toliko v souladu se zákonem, což se bohužel nestalo. Kritéria pro použití střelné zbraně jako nejzávažnějšího donucovacího prostředku jsou nastavena zákonem poměrně přísně a dost možná, že až příliš přísně. Ovšem hodnocení této zákonné úpravy mi nepřísluší a do případné změny musí policisté postupovat v souladu s právní úpravou, která platná je. Stejně podle ní musí postupovat i soud. Rozhodně nemohu říci, že by mě dnešní rozhodnutí naplňovalo vnitřním uspokojením a je mi jasné, že laické veřejnosti se to může jevit tak, že strážník Ottenschläger prohrál a grázl Dědina zvítězil – když to řeknu takto lidově. Musíme ale postupovat podle zákona, a v tom případě rozhodnutí nemohlo být jiné,“ vysvětloval Ondřej Círek.
Podle soudu v tomto případě střelná zbraň jednoznačně nesměla být použita. Policista totiž může zbraň použít jenom, když se jedná o nutnou obranu v krajní nouzi, což tady nepřipadá v úvahu. Nebo tehdy, když je to nutné k zadržení nebezpečného pachatele, kterého nelze zadržet jinými prostředky. To znamená, že to musí být nejenom nebezpečný pachatel, ale také se musí jednat o zamezení jeho útěku z místa činu. A to je tady kámen úrazu. Karel Dědina jednak neutíkal z místa činu a za druhé ho nelze označit za nebezpečného pachatele.
„Je to sice notorický pachatel trestné činnosti a recidivista, ale vždy odsouzen za drobné krádeže, řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění a podobnou trestnou činnost. Nikdy nebyl odsouzen ani stíhán za násilnou trestnou činnost. Navíc nikdy nebylo zjištěno, že by byl ozbrojen. Přestože po něm bylo osmkrát vyhlášeno celostátní pátrání, nikdy nebyl policií označen za nebezpečného pachatele,“ objasňoval soudce. Kromě toho Karla Dědinu, když to bylo třeba, policie vždy brzy chytila, takže nebylo nutné ho zastavit za každou cenu.
Zákrok se navíc odehrával na školním hřišti v době, kdy se mohlo v okolí pohybovat více osob a o to víc bylo nutné zvážit, jestli je nutné chytit Karla Dědinu stůj co stůj. „Obžalovaný situaci vyhodnotil nesprávně. O tom, že jednal spíše impulzivně, svědčí i skutečnost, že na pár metrech nelogicky vystřílel celý zásobník a pak za údajně nebezpečným pachatelem běžel dál s prázdnou pistolí,“ doplnil Ondřej Círek.
