Okresní soud v Pelhřimově v květnu určil, že toto zrušení pracovního poměru je neplatné, a Krajský soud v Táboře rozsudek potvrdil.

Podle soudů jednání zaměstnankyně nelze kvalifikovat jako porušení povinnosti zvlášť hrubým způsobem. Když u ní byla v červenci 2011 zjištěna invalidita prvního stupně a posudkem lékařky byla shledána zdravotně způsobilou pro práci skladníka s podmínkou „bez manipulace s těžkými břemeny a práce ve strnulých polohách", vyhovělo družstvo 29. srpna žádosti žalobkyně o „schválení neplaceného volna ze zdravotních důvodů v době od návratu po dlouhodobé pracovní neschopnosti do doby vyřešení jejího zařazení v družstvu, popř. ukončení pracovního poměru". Poskytlo jí  „neplacené volno" na dobu od 15. srpna do 30. září 2011. Již v této době přijalo na její místo jiného zaměstnance.

Soudy zhodnotily dosavadní postoj žalobkyně k plnění pracovních úkolů a k důsledkům porušení její povinnosti pro zaměstnavatele a uzavřely, že nejde o případ, kdy by po žalovaném nebylo možné spravedlivě požadovat, aby pracovnici zaměstnával až do uplynutí výpovědní doby.

Družstvo podalo dovolání k Nejvyššímu soudu ČR (NS) a ten po prozkoumání věci uzavřel, že bylo rozhodnuto v souladu se zákonem a s již ustálenou judikaturou.

Ze všech hledisek

K námitkám žalovaného družstva mimo jiné k celkové době neomluvené nepřítomnosti žalobkyně v práci NS řekl, že „pouze soudu přísluší posouzení toho, zda zjištěné porušení pracovní povinnosti dosáhlo zákonem předvídané intenzity". Námitky družstva označil za pouhou polemiku s tím, ke kterým hlediskům soudy  přihlížely a jak je hodnotily. Soudy vycházely z ustálené soudní praxe, že výsledné posouzení intenzity porušení povinnosti zaměstnance není jen aritmetickým průměrem všech v konkrétním případě zvažovaných hledisek, že k některým hlediskům je třeba přistupovat se zvýšenou pozorností tak, aby byla vystižena typová i speciální charakteristika porušení právních povinností v konkrétní věci, a jsou-li některá hlediska pro posouzení intenzity porušení pracovní povinnosti v konkrétní věci významnější (závažnější, důležitější), soud jim logicky přikládá také větší význam.

Přestože neomluvené zameškání práce v trvání pěti a více dnů zpravidla představuje samo o sobě porušení povinnosti zvlášť hrubým způsobem a odůvodňuje rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením, nelze ani takové jednání zaměstnance posuzovat bez přihlédnutí k dalším okolnostem. K námitce družstva, že „mezi účastníky již nebylo smluveno další neplacené volno", NS ještě dodal, že žalobkyně nepožádala o „neplacené volno" jen na dobu od 15. 8. 2011 do 30. 9. 2011, nýbrž až „do doby vyřešení jejího zařazení v družstvu, popř. ukončení pracovního poměru".

NS poté dovolání odmítl jako nepřípustné.