Pan Zdeněk (44) z obce na Českobudějovicku nejméně od listopadu 2008 do 7. května 2009 nepřiměřeně trestal 12letého nevlastního syna především za špatný prospěch. Výchova výplatami na hýždě, fackami a vulgárními urážkami vyvrcholila loni desítkami ran koženým páskem „na holou“ za přepsání známek v žákovské knížce. Pokud by si chlapec chtěl krýt zadek rukou, otčím mu sliboval pět ran navíc.

Prý ho nebil

Pan Zdeněk popřel, že by nevlastního syna bil páskem či vůbec fyzicky trestal. Podlitiny na jeho těle si prý nedokáže vysvětlit. Kluk byl problémový, museli se s ním učit, lhal, tresty ale mířily především k zákazu sledování televize nebo jezdění na kole, což na něho platilo nejvíc. Chlapcova matka nadměrné trestání syna také popřela, to by prý jistě zakročila. Jeho modřiny mohly být z pádu z kola či potyčky se spolužáky. V domácnosti prý dokonce ani žádný pásek není. Syn si prý vymýšlí historky k neuvěření. Obžalovaný se podle ní na to přepsání dotazoval písemně učitelky a syn pak už domů nepřišel, odjel k mateřské babičce do Brna. Ta ho podle svědkyně vždycky protežovala před ostatními.

Důkazy

Chlapcův třídní učitel řekl, že onoho 7. května žák odmítl jít domů z obavy z dalšího trestání za přepsané známky. Zjistili na něm známky napadání, zadek měl plný podlitin. Ty byly také fotograficky zadokumentovány. Chlapec byl podle něho férový dobrák, v kolektivu oblíbený. S bitím doma se hoch svěřil i další učitelce a pak výchovné poradkyni. Podle pedagogů shodně jde o průměrného žáka, který nikdy nelhal. Spolužáci potvrdili, že když kamarád dostal špatné známky, bál se jít domů, že dostane.

Soud vyslechl také poškozeného. Setrval na výpovědi z přípravného řízení. Nevlastní otec ho prý nepřiměřeně bil zejména za špatný prospěch, a to i páskem bez spony, výjimečně rukou. Často brečel bolestí, matka to tedy určitě musela vědět. Nejvíc prý dostal přes 60 ran. Pamatuje si to, protože je počítal nahlas. Jindy to bylo 20 nebo 40 ran.

Znalec psycholog ho shledal věrohodným. Zaznamenal u něho symptomy posttraumatické stresové poruchy, k níž přispělo i zjištění, že matka stojí na straně svého druha a on zůstává bez zastání. Obžalovaný dle znalce nepřizpůsobuje své jednání druhým, setrvale preferuje své postoje a názory. Zřejmě převzal vzorec chování z vlastní rodiny, v níž byl také jako dítě nepřiměřeně trestán.

Babička, jíž byl chlapec svěřen do opatrování, uvedla, že zpočátku byla péče o něho náročná, bál se, že se všechno vrátí. Se sourozenci si občas telefonuje, matka se mu neozývá, z otčíma má dál strach. Podle zjištění soudu se babička hyperaktivnímu vnukovi plně věnuje a zajišťuje mu potřebnou péči.

Prokázáno

Okresní soud uvěřil výpovědi chlapce podporované dalšími důkazy. Skutek nezveličoval, mj. žádal soud, aby obviněného neposílal do vězení, protože by sourozenci a matka neměli co jíst. Dosud netrestaného obžalovaného uznal vinným trestným činem týrání svěřené osoby po delší dobu a uložil mu trest odnětí svobody na tři roky s výkonem podmíněně odloženým na zkušební dobu čtyř let s dohledem.

Pan Zdeněk se odvolal mj. s tím, že výpovědi syna a učitele soud nesprávně interpretoval. Nešlo prý o týrání po delší dobu, prognóza vývoje chlapce není dle znalců negativní.

Krajský soud doplnil dokazování přečtením výpovědí poškozeného. Z nich mj. vyplynulo, že obžalovaný ho fyzicky trestal už od páté třídy. Když plakal, že to bolí, otčím řekl, že kdyby to nebolelo, tak by to nedělal. Matka se sourozenci při tom odcházela. „Já bych mu odpustil, ale šedesát ran je už moc,“ řekl chlapec. Krajský soud úak po poradě rozsudek první instance zrušil a skutek kvalifikoval jen v základním odstavci paragrafu o týrání svěřené osoby. Panu Zdeňkovi uložil dva roky podmíněně na čtyři léta.

Předseda senátu uvedl, že případ je pro užití základní či přísnější kvalifikace hraničním. Jednání obžalovaného trvalo déle, gradovalo, ale ještě neneslo znaky zásadně zvyšující společenskou nebezpečnost skutku. „Šlo o závažný trestný čin, který nelze bagatelizovat, ale přece není tak alarmující jako jiné brutální útoky týrání s ještě závažnějšími následky na zdraví poškozeného, které soudy projednávají,“ řekl. Pan Zdeněk se tak místo v sazbě 2 – 8 let ocitl v sazbě půl roku až tři léta. Soud mu v ní vyměřil trest již v horní polovině. Rozhodnutí je pravomocné.