O víkendu si ji přivedl domů a dohodli se, že pár dnů zůstane. V úterý pak šel do práce a když se vrátil, dáma v bytě nebyla. Konstatoval ztrátu manželčiných šperků pěti prstenů a řetízku s přívěškem celkem za více než dvanáct tisíc korun.

Věci následně slečna Jana vydala dobrovolně policii. Tvrdila, že jí je pan Vlastimil dal za poskytnuté služby, ale asi prý na to zapomněl, protože byl silně podnapilý. Hostitel popřel ty služby i opilost.

Soudkyně v J. Hradci tedy řešila, zda ty šperky poškozený dívce dal, nebo zda si je vzala bez jeho vědomí. Konstatovala, že slečna je dosud bezúhonná, sklony k podobnému jednání u ní dosud nebyly zjištěny. O věrohodnosti poškozeného ale jsou částečné pochybnosti. Nebývá zvykem nechávat takto cizí lidi několik dnů v bytě, jsou pochybnosti, zda mezi nimi nedošlo k intimnímu kontaktu.

Slečnu Janu obžaloby z krádeže zprostila. Proti tomu se odvolala žalobkyně, ale krajský soud v červnu 2006 odvolání zamítl.

Žádná z tvrzených verzí děje není přesvědčivá, ale další navrhované důkazy by k objasnění věci také příliš nepřispěly, řekl předseda senátu. Verze poškozeného, že měl obžalovanou v bytě jen proto, že tam chtěla přebývat, vzbuzuje pochyby. Věrohodnější se zdá být tvrzení dívky o poskytování erotických služeb, a pak je otázkou, jak jí za ně bylo zaplaceno, řekl předseda. Zmínil, že slečna Jana je sama ocenila na 4400 korun. Nelze vyloučit, že jí pan Vlastimil v opilosti zaplatil šperky, uzavřel soud.

Tomu, že by je ukradla, neodpovídá ani to, že na místě nechala číslo telefonu a vzkaz, aby jí pan Vlastimil zavolal. „To by asi neudělala, kdyby věci odcizila; to by je nepochybně ukryla a tvrdila, že nic nevzala. Ona je ale dobrovolně vydala a byly poškozenému vráceny,“ uzavřel předseda senátu.