Vybavila si, jak si pasažérka posunula sedadlo spolujezdce dozadu, položila si přes koleno bundu, nejspíš aby maskovala pohyb ruky, a během jízdy z peněženky na zadním sedadle vybrala hotovost. Když ji pak zahlédla znovu stopovat, ohlásila to policii, která dívku zajistila a po prvotních úkonech propustila.

27. února 2014 Pavla zastavila manžele jedoucí na dovolenou. I ti uvedli, že se chovala slušně, byla hovorná. Sedla si dozadu a sebrala jim z odložené peněženky peníze.

Zadržena byla 26. března a soud ji vzal do vazby. Z ní obviněná zaslala poškozeným omluvné dopisy a její přítel za ni uhradil způsobenou škodu. U hlavního líčení před prachatickým soudem se přiznala.

Ten konstatoval, že už předtím jí soud v Českém Krumlově uložil domácí vězení a osmiměsíční podmínku s dohledem za pokračující krádeže stejného charakteru. Za nové delikty teď dostala deset měsíců do věznice s dozorem. Proti tomu se odvolaly obviněná i státní zástupkyně.

Krajský soud připomněl už sedm záznamů v trestním rejstříku slečny Pavly. Vždy byla souzena za krádeže při stopování. V roce 2011 dostala dva měsíce podmíněně (amnestováno), v březnu 2012 obecně prospěšné práce v trvání 120 hodin (amnestováno), potřetí v listopadu 2012 za čtyři obdobné skutky domácí vězení na půl roku. Při prvním z těchto činů ji přistihl spolujezdec, zapírající podezřelou vezli na policii, ale přesvědčila je k zastávce na toaletu a odcizené peníze tam ukryla pod automat, kde byly později nalezeny. Při další příležitosti vybrala z peněženky v autě dvacet tisíc a když na ni řidič udeřil, vrátila je.

Když na ni „praskly“ další dvě krádeže mobilů při stopování, soud jí uložil k oběma předchozím sériím společný trest jednoho roku domácího vězení. Za další stejné přečiny dostala 200 hodin obecně prospěšných prací, a i tento rozsudek podlehl prezidentské amnestii.

Obhájce mínil, že jeho mandantka si uvědomuje nesprávnost jednání vyvolaného její tehdejší tíživou osobní situací, lituje a je dostatečně varována. Pavla s pláčem ujišťovala, že ji to moc mrzí, že už by něco takového neudělala. Neměla prý tehdy o koho se opřít, neměla práci, ale to všechno se změnilo, do zaměstnání může hned nastoupit, chce už žít řádně…

Krajský soud poté rozsudek změnil. Za pokračující přečin krádeže jí uložil 16 měsíců do věznice s dozorem. Sankci uloženou soudem prvního stupně má za nepřiměřeně mírnou. „Zaměřila se na okrádání řidičů. Zneužívá svého mladistvého vzezření. Prosí řidiče o zastavení, říká jim, že je jí sedmnáct, že studuje střední školu, komunikuje, děkuje za svezení, jsou prý zlatíčka,“ rekapituloval předseda senátu z trestních spisů slečny Pavly.

„Z předcházejících trestů si nevzala naprosto žádné ponaučení. Vždycky prohlašovala stejně jako dnes, že už se ničeho takového nedopustí, a okamžitě páchala naprosto stejnou věc. Kdyby nebylo amnestie, už by dávno byla ve výkonu trestu. Okresní soud jí dal ještě poslední šanci, když jí zpřísnil domácí vězení, ale jak si toho vážila?! Jezdila na probační a mediační službu, jak jí bylo uloženo, a cest využívala k okradení dalších řidičů… Můžeme mít dojem, že jde o vrchol ledovce, že další poškození ztrátu peněz ani neohlásili. U ní nešlo o náhodnou trestnou činnost, o využití situace, ona příležitosti opakovaně vyhledávala. Poměrně rafinovaně využívá nepozornosti řidičů, děkuje jim, baví se s nimi, vyptává se, získává jejich důvěru… Nemůže počítat s jiným než nepodmíněným trestem,“ uzavřel předseda senátu.

Připomněl, že až vykoná těch 16 měsíců odnětí svobody a zřejmě i oněch osm z nejspíš přeměněné poslední podmínky, po roce může být z výkonu trestu podmíněně propuštěna. Pokud se ale vrátí ke stejnému způsobu života, nemůže očekávat od soudů už žádné slitování a bude muset počítat s vyššími tresty. Nic jí nebrání začít poprvé od vyučení pracovat a přestat žít takovýmto způsobem, uzavřel.