Trest odnětí svobody na sedm roků do věznice s ostrahou a ochranné léčení sexuologické ústavní formou uložil v prosinci 2011 krajský soud tehdy 41letému Josefovi  z okresu J. Hradec za znásilnění a pohlavní zneužití nevlastních dcer.

Když byl v bytě sám s tehdy 13–14letou dívkou, svlékl ji, osahával a vykonal s ní soulož, ačkoliv plakala a snažila se klást i fyzický odpor. Skutek zopakoval ještě nejméně třikrát a později ji opět osahával, čímž podle soudu zneužil svého vlivu a postavení v rodině. Osahával a prsty se ukájel i na druhé nevlastní dceři ve věku 11 – 12 let, svěřené jeho dozoru.

Mstí se mu?
Obviněný skutky popřel. Vyprávěl, že se s matkou děvčat seznámil asi v roce 2000. Když se jim narodila společná dcera, vzali se. Když měli další, snažili se do péče o domácnost zapojit i dvě starší, ale hlavně ta nejstarší „dělala dusno". Pak se od něho manželka ze dne na den odstěhovala a nechala adresu, kam má posílat alimenty.

I po rozvodu se s rodinou stýkal. Myslí si, že se mu nevlastní dcery obviněním chtěly pomstít za přísnější výchovu, zbavit se ho.

Starší dívka mj. popsala trestné body, které od obviněného dostávala třeba za sprosté slovo: za každé mělo být deset minut sexu (jak prý strejda říkal, učení něčemu novému). Popsala, jak ji znásilňoval. „Bála jsem se to říct obzvlášť matce, sama ze sebe jsem byla zhnusená, ponížená, nechápala jsem, proč zrovna já…," vypovídala.

„Taky jsem nevěděla, jak to vlastně říct." Matce to prý naznačovala, ale ta jí nevěřila.
Matka uvedla, že o tom, co měl bývalý partner dělat, se dozvěděla až od sociálky. Dcera jí snad o obtěžování říkala, ale bez podrobností, a pak to zase odvolala a ona to proto „hodila za hlavu".

Mladý muž, který chodil se starší dívkou, vypověděl, že mu o pohlavním zneužívání strýcem řekl kamarád. Ona mu vysvětlovala, že to neřekla, protože se bála. Upozornil na to matku, ale ta mu nevěřila. „Rozbrečela se a vynadala mi, že štvu holky proti otci," řekl jako svědek.

Nakonec dostala věci do pohybu spolužačka, které se  dívka svěřila. Oznámila to výchovné poradkyni na škole, přesvědčily dotyčnou, že to musí říct řediteli a sociálce.

Znalkyně u obžalovaného konstatovala neúplnou sexualitu. v níž chybí fáze namlouvání,   sbližování, a muž si vynucuje rovnou pohlavní akt. Shledala u něho „absolutní nekritičnost".  Podle ní je touto agresivitou nebezpečný pro společnost. Navrhla uložit mu ochranné léčení psychiatrické ústavní formou.

Podmíněně?
V závěrečné řeči obhájce mínil, že obě poškozené jsou nevěrohodné. Nepopsaly prý žádné údajné sexuální praktiky. Podle obhájce měla děvčata motiv k pomstě otčímovi, od začátku k němu měla negativní vztah. Jeho údajné počínání nemělo dopad do fyzické a psychické integrity děvčat, nemělo škodlivé následky. Jednal ve stavu zmenšené příčetnosti v důsledku deviace, velká část popisovaných skutků se odehrála před dlouhou dobou. Obhájce proto navrhoval uložit mu výchovný, ještě podmíněný trest.

Krajský soud měl žalované činy za prokázané bez důvodných pochybností především výpovědí poškozených dívek, jejich známých a závěry znaleckých posudků.

K údajnému motivu pomsty soud připomněl, že mladší sestra neměla důvod proti otci vystupovat, jí nic nezakazoval, a ani starší věc neohlásila, vyšla najevo až zprostředkovaně. „Nešlo o vyřizování účtů, ale k objasnění trestné činnosti přispěla shoda řady okolností," uvedl předseda senátu.
(Podrobnosti web Deníku 14. prosince 2011.)

Nevěděl, co musí
Odvolání Josefa Z. Vrchní soud v Praze v dubnu 2012 zamítl.  Letos v květnu odsouzený podal stížnost k Ústavnímu soudu ČR. Mínil, že rozhodnutími byla zkrácena jeho ústavní práva.

To, že proti nim nepodal dovolání k Nejvyššímu soudu ČR, vysvětloval tím, že ho zastupoval státem přidělený obhájce, který mu sdělil, že nemá zkušenosti s podáváním dovolání, a proto si ponechá lhůtu k rozmyšlení, zda dovolání podat či ne. Odsouzený se ho údajně později pokoušel kontaktovat, obhájce však nebyl k zastižení a dodnes nereaguje na zaslanou poštu.

ÚS nicméně tak jako tak konstatoval, že obviněný nevyčerpal všechny procesní prostředky,  které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, a jeho stížnost odmítl.
(I.ÚS 1658/14)

(ús, vm)