Historik Jan Royt: Nález zakládací listiny Univerzity Karlovy je skoro zázrak

Lze vůbec hovořit o ceně nalezených dokumentů, neboť jejich význam pro Českou republiku je obrovský?

Když jsme je kupovali a cenu nesmíme prozradit tak to bylo v relacích podobných nákupu bývalého středočeského hejtmana Davida Ratha (vzácnou knižní miniaturu z 15. století zachycující dolování stříbra v Kutné Hoře koupil na aukci v Londýně za 17,5 milionu korun pozn. red.). Dlužno podotknout, že to nepořídil draze.

Kdo je zaplatil?

Koupili jsme je z univerzitních zdrojů, ale neochudili jsme přitom fakulty ani studenty. Máme sponzory. Koupi jsme vnímali jako povinnost vůči našim předkům i následovníkům. Nyní, po jejím vystavení, ji uložíme do univerzitního archivu, který je výborně vybaven a zabezpečen. Jde o trezorovou místnost, kde je potřebná teplota a vlhkost. Listina je uložena v dřevěné schránce. Nejprve ji ale prohlédne restaurátor, který ji prozkoumá, postupně narovná a zase složí.

Víte, jak se listina k prodejci, jehož totožnost též nelze prozradit, dostala?

Ano, víme. Původně jsme měli trošku jiné informace, ale teď už víme přesně, odkud pochází. Vlastníka známe.

Přijde někdy doba, kdy to bude odtajněno?

Mohu prozradit, že k nákupu došlo přes prostředníka, banku J&T. Jednou z podmínek transakce však je utajení prodávajícího.

Můžete alespoň prozradit, zda i tento druhý originál byl uloupen za nacistů?

Myslíme si, že nebyl. Existují dvě teorie. Jedna říká, že listina byla kdysi zapůjčena z archivu a už se do něj nevrátila. Druhá tvrdí, že ji v minulosti získala šlechtická rodina.

Když si uvědomíme, že po vydání listiny tu byly husitské války, třicetiletá válka, první a druhá světová válka, tak je skoro neuvěřitelné, že listina nakonec skončila tam, kam patří, že?

To je skoro zázrak, nemluvě o tom, že k nálezu došlo v roce 100. výročí založení republiky a 670. narozenin Univerzity Karlovy. Na výstavě jsme proto kladli důraz i na zajímavý kontext, totiž vystavení obou církevních originálů, jak papežského souhlasu, tak zakládací listiny. Karlův originál zmizel, máme k dispozici jen arcibiskupský. Zároveň je vystaven i pečetní typář, tedy razidlo.

Zvláštní pozornost zajisté přitahují i univerzitní žezla, byť ta původní se též za 2. světové války ztratila.

Historická žezla skutečně nemáme. V roce 1882 se oddělila česká a německá univerzita. Německá si ponechala historická žezla a česká si nechala vyrobit nová. Ta jsou nyní vystavena. Vedle rektorského a čtyř fakultních tam jsou i další, která vznikala postupně. Poslední žezlo je z minulého roku a patří Fakultě so-ciálních věd UK a je dílem výtvarníka Otmara Olivy. Nádherným artefaktem je také žezlo Matematicko- -fyzikální fakulty UK. Na výstavě návštěvníci uvidí ale i další zajímavosti, například rektorský řetěz.

Co se stalo s těmi původními žezly, která připadla německé univerzitě?

To je zajímavá historie. V roce 1882 je získala německá c.k. univerzita Karlo-Ferdinandova. Pak v roce 1920 byl přijat tzv. lex Mareš. Profesor Mareš prosadil, že se vrátí české univerzitě. To se v roce 1936 stalo. Němci si udělali žezla nová, ale po roce 1939 získali znovu ta původní. Na univerzitě tak byly tři sady žezel. V roce 1945 si Němci odvezli původní žezla, svoje novodobá, ale hlavně zakládací listiny, tedy papežskou i Karlovu.

Existují ta původní žezla?

Ne. Pravděpodobně byla zničena na nádraží v Plzni, kde vybuchl muniční vlak a zničil i vedlejší vagon, který žezla vezl. Vyskytla se ovšem teorie, že byla odvezena auty a pak ukryta v jednom z německých či rakouských jezer. Je tedy naděje, že se někdy objeví.

Univerzita Karlova byla významná nejen proto, že byla ve středoevropském prostoru první, ale také z toho důvodu, že se zde otevřela teologická fakulta, což nebylo běžné.

Byla založena pro čtyři fakulty. Přípravnou byla artistická fakulta. Zde se učilo sedm svobodných umění, která tvořila všeobecné vzdělání. V triviu studenti absolvovali latinskou gramatiku, rétoriku a dialektiku. Pak postoupili do tzv. quadria, kde měli aritmetiku, geometrii, astronomii a muziku v pythagorovském slova smyslu. Po jejich absolvování mohli studovat medicínu, právo nebo teologii.

Kolik jich v tom 14. století bylo?

Stovky. Učitelů bylo třicet až čtyřicet. Je třeba vědět, že historickou budovu Karolina věnoval univerzitě až Václav IV. v letech 1383 až 1386. Do té doby se vyučovalo v různých budovách, u dominikánů, u Klimenta, v domě jistého Žida nedaleko Staroměstského náměstí. V okolí byly i koleje, platil je panovník, šlo o jakousi obdobu britské King's College.

Učili na univerzitě nějací laici?

Ne, pouze klerici. Ti byli členy kapituly u Všech svatých, kterou založil Karel IV., aby mohli dostávat plat. Z jeho zakládací listiny vyplývá, že se postará i o materiální chod univerzity.

Dá se říct, že ve středověkém světě založení univerzity povyšovalo dané město mezi elitu?

Založení univerzity bylo zajisté prestižní záležitostí. Znamenalo i ekonomický rozvoj města, neboť stovky studentů něco spotřebovaly, takže z toho profitovali také řemeslníci.

Dnes si většina lidí představuje Karlovu dobu prostřednictvím uměleckých děl a také filmů. Máme možná pocit, že studenti byli chudí, potulní a nezbední jako ten Štěpánkův bakalář. Jak to tedy bylo?

Postavení studentů bylo poměrně vysoké. Karel IV. zakládal univerzitu i proto, aby Praze dodal lesk. Ve Zlaté bule se píše, že římský císař bude volen ve Frankfurtu, korunován v Cáchách, říšskému sněmu bude předsedat v Norimberku, ale sídlo bude mít v Praze. Potřeboval tudíž lidi vzdělané, schopné zvládnout správu říše. Ti, kteří dosáhli na titul magistra, patřili mezi elitu a byli velice vážení.

I z toho důvodu, že požívali privilegium univerzitních svobod?

Nepochybně. Byli vyňati z pravomoci městských úřadů a světského práva, požívali zvláštního akademického privilegia. A to včetně represe, neboť tady v Karolinu se nacházelo i vězení pro studenty. Také postavení rektora bylo výjimečné. Ve středověku se dokonce hovořilo o třech mocích církevní, císařské a univerzitní.

Kdo byl vlastně prvním rektorem?

To je trošku složité. Matriky z té doby nejsou dochovány. Byl to někdo z církevního světa. Víme ale, že Arnošt z Pardubic byl první velký kancléř, který bděl nad chodem univerzity.

Cesta Karlovy žádosti trvala několik měsíců, putovala z Německa do Avignonu za papežem a pak zpátky. Je to tak, že papežská kancelář fungovala jako jakési celoevropské ministerstvo?

Dalo by se to tak říci. My zakládací listinu známe i z papežských záznamů. Papežská kancelář používala určitý formulář, takže v něm je zaneseno, že Kliment VI. souhlas vydal. Když jsme listinu kupovali, přizvali jsme k tomu jednoho z největších odborníků, jímž je profesor Ivan Hlaváček z pomocných věd historických. Takových listin viděl stovky, a když si sáhl na ten pergamen, okamžitě ho identifikoval jako papežský originál.

Fascinuje mě, jak jsou Klimentova slova aktuální i dnes. Vlastně souhlasil s vysokým učením, jehož dosah byl celoevropský. Nyní se Univerzita Karlova zapojila do projektu 4EU, v němž se spojuje šest vynikajících univerzit včetně Sorbonny, aby vzdělávaly studenty na nejvyšší možné úrovni. Vidíte tam spojující linii?

U založení středověkých univerzit stálo ono biblické „Moudrost postavila sobě chrám“. Studenti jsou lapides vivi, živé kameny té moudrosti. Univerzity byly otevřeny celé Evropě, protože vyučovacím jazykem byla tehdejší lingua franca latina. Bylo tudíž jedno, zda je student v Bologni, Padově, Praze nebo Paříži. Karel zakládal univerzitu pro čtyři národy, saský, polský, český a bavorský. Nešlo ale o jazykové národy, pod polský se mohli hlásit studenti z Litvy nebo Ukrajiny, pod bavorský uchazeči z Francie či Nizozemska.

Takže dnes i díky angličtině a unijnímu projektu vlastně navazujeme na Karla IV.?

Tu spojnici vidím především v internacionalizaci studia. Univerzita ve 14. století se neuzavírala, ale naopak byla záměrně otevřena všem studentům z celé Evropy. Jako dnes.

Historikové nemají rádi podmiňovací způsob, neboť v dějinách žádné kdyby neexistuje. Přesto se zeptám, zda vy osobně si myslíte, že kdyby Karel IV. na chvíli přišel mezi nás, byl by spokojen s tím, jak jeho univerzita prosperuje?

Myslím, že by měl radost. Karel IV. byl mimořádně schopný člověk. Byl také velmi vzdělaný, psal a hovořil čtyřmi jazyky, což bylo unikátní i ve srovnání s panovníky svaté říše římské. Kupříkladu Karel Veliký se stěží naučil latinsky a základy řečtiny.

Karel IV. si uměl vybírat spolupracovníky, obklopoval se nejvzdělanějšími lidmi té doby, arcibiskupem Arnoštem z Pardubic, tajemníkem Janem ze Středy, lékařem Angelem z Florencie. Také měl cit pro lidi, kteří jeho záměry realizovali, působil tu Petr Parléř nebo mistr Theodorik. Myslím, že Karla IV. by potěšilo, jak se jeho odkazu univerzita zhostila.

Kdo je profesor Jan Royt, DrSc.

Narodil se 20. dubna 1955 v Roudnici nad Labem.

V letech 1979–1984 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde obhájil rigorózní práci. Poté pracoval v nakladatelství Odeon jako redaktor literatury o výtvarném umění.

Po revoluci v roce 1989 nastoupil na Ústavu pro dějiny umění FF UK, kde byl v roce 2006 jmenován ředitelem. V roce 2004 získal profesuru.

Je prorektorem Univerzity Karlovy pro tvůrčí a ediční činnost, rytířem papežského řádu svatého Řehoře Velikého a řádu sv. Lazara.Hlavní oblastí jeho zájmu je křesťanská ikonografie a středověké malířství.

Je autorem mnoha monografií.