Předchozí
1 z 6
Další

Jak začal hradecký automechanik řezbařit

Jan Jirka (71 let) z Jindřichova Hradce pracoval celý život jako automechanik a o dřevo se nikdy nezajímal. Rád však chodil do přírody a začal tam sbírat dřevěné samorosty. Když mu pominuly rodinné povinnosti, tak se přes veterány aut dostal do Třeště na řezbářskou akci. Od té doby řezbaří a jeho sochy vystavují v hradeckém muzeu.
Lidé odvedle - JH - Jan Jirka 0Zdroj: Deník / Jana Formánková

Jeden člověk mi věnoval špalek z padlého akátu. Když jsem ho řezal, tak jsem zjistil, jak je krásný. Doma jsem do něj udělal otvory a zabudoval do nich kameny, které si nosím z výletů. Slyšel jsem, že se takto vyrábí energetický blokátor. Kameny z různých míst mají rozdílný magnetismus a z mého výrobku teď vyzařuje směs těchto energii, které by po střetnutí s člověkem měly rušit jeho špatný stereotypní magnetismus a přimět ho k zamyšlení a změně chování.
Jan JirkaZdroj: Deník / Jana Formánková

Vždy využívám kmen tak, jak narostl včetně větví. Vše se snažím zachovat a podle toho je pak socha velká. Třeba tenhle vodník vyrostl do svého tvaru vlastně sám. Jabloňová panna z vyschlé jabloně má zvláštní narůžovělou barvu. Její vztyčené ruce s košíky jsou zbytky jabloňových větví. Každá socha je zkrátka vyrobená z jednoho kusu dřeva.
Lidé odvedle - JH - Jan Jirka 2Zdroj: Deník / Jana Formánková

Tenhle soubor soch jsem vystavoval na Cyrila a Metoděje v Třešti na Dřevořezání, kde se schází kolem 50 řezbářů. Je to všehochuť z toho, co mi přišlo pod ruku. Výroba ženy z třesně byla náročná, protože třešeň je tvrdá a také je schopná zalít kaz pryskyřicí tak, že to vůbec není vidět. Profesorka je z olše, ze které se mi dělalo velmi dobře. Dědeček hříbeček byl původně kazový kmen z lípy. Vodník byl zase shnilý pařez z javoru, ze kterého jsem ještě nedělal a zjistil jsem, jak je to dřevo krásné. Hrneček vedle vodníka jsem vytvořil z jasanu.
Lidé odvedle - JH - Jan Jirka 3Zdroj: Deník / Jana Formánková

Vždy jsem byl strojař a řezbářské nářadí jsem si vyrobil sám. První dláto i nožíky jsem si udělal ze soustružnických nožů. Když s tím někam přijedu, tak se každý diví. Paličku jsem si vyřezal z tvrdého dřeva habru. Pomocí svých nástrojů jsem do velice tvrdého dubového odřezku, který má překrásnou kresbu, udělal tenhle betlém, což byla vražedná práce. Do hradeckého muzea jsem věnoval podobný betlém z hrušky, ze které se na rozdíl od dubu vyřezává dobře.
Lidé odvedle - JH - Jan Jirka 4Zdroj: Deník / Jana Formánková

Zpočátku jsem si u řezbařiny připadal jako podvodník, protože někteří řezbáři své budoucí sochy přesně vyměřují, zatímco já výsledný tvar odhaduji. Něco si představím a pak sochu dělám z paměti podle toho, jak si dřevo řekne. Člověk s tím dřevem musí zkrátka cítit jako se ženskou. To je podle mě hlavní finta u řezbařiny. Každopádně sochy nejsou vhodné k nekrytému stání venku, kde dřevo chytá mech, vlhkost a dlouho pak nevydrží. Ideální je, když máte sochu venku, ale pod střechou.
Jan Jirka 5Zdroj: Deník / Jana Formánková