Jednou z nejznámějších, i když smyšlených scén filmu Atentát je ta, kdy za Heydrichem přijede do Prahy jeho úhlavní rival v hierarchii německých výzvědných služeb, šéf vojenské zpravodajské služby Abwehr Wilhelm Canaris, a v Korunní komoře Svatováclavské kaple chrámu sv. Víta ho přiměje osobně si vyzkoušet, jak mu sluší koruna českých králů. Stará česká pověst totiž říká, že nasadí-li si tuto korunu neoprávněný nositel, do roka zemře. Tvůrci filmu naznačovali (nejen touto scénou), že zabití Heydricha si u československých zpravodajců v exilu objednal právě Canaris. 

Protektorátní prezident Emil Hácha předává zastupujícímu říšskému protektorovi Reinhardu Heydrichovi klíče od Korunní komory, vlevo přihlíží Karl Hermann Frank
Heydrichův pekelný plán: Židy do koncentráků v Rusku, Čechy k nim za dozorce

Přestože tuto teorii nikdy nepotvrdil žádný důkaz a všechny dostupné prameny týkající se atentátu ji vyvracejí, výrazná rivalita mezi Heydrichem řízenými institucemi RSHA (Hlavní úřad říšské bezpečnosti) a SD (Bezpečnostní služba) na jedné straně a Canarisovým Abwehrem, vojenskou rozvědkou a kontrarozvědkou, na straně druhé, skutečně existovala. A Canaris také opravdu přicestoval ani ne dva týdny před atentátem do Prahy, aby se v pondělí 18. května 1942 zúčastnil v tehdejším Německém sále Pražského hradu (dnešním Španělském sále) konference zpravodajských a bezpečnostních služeb.

Konference zavdala podnět k fámám

Tuto konferenci svolal Heydrich krátce po svém návratu z Francie, kam odletěl 5. května, aby tam uvedl do funkce nového šéfa bezpečnostní policie a SD. Cílem konference měla být restrukturalizace celého německého bezpečnostního a obranného zpravodajství. Heydrich dal najevo, že do budoucna počítá se začleněním vojenského zpravodajství pod RSHA, tedy do své kompetence. A tím pádem i s tím, že muž, jenž mu byl do té chvíle z hlediska funkce rovnocenný a z hlediska vojenské hodnosti ho převyšoval (Canaris, jenž byl stejně jako Heydrich původně námořní důstojník, dosáhl na rozdíl od Heydricha hodnosti admirála), se stane de facto jeho podřízeným.

Právě z této shody okolností vyvodila komunistická historiografie zlomyslnou hypotézu o Canarisovu iniciování Heydrichovy likvidace. Ta má přes svou neopodstatněnost pozoruhodně tuhý život. Dokonce i na současném portálu hlavního města Prahy lze najít článek z roku 2007, jehož autor František Sládek zmiňuje úvahy, podle nichž o Heydrichově konci rozhodla zpravodajská hra.

Generál František Moravec
Stál za největší akcí odboje. Vrcholných okamžiků Františka Moravce bylo několik

„Má se za to, že Heydrich díky svým vysokým funkcím disponoval ohromným množstvím informací a jelikož s nimi dokázal umně manipulovat, mohl a fakticky chtěl vládnout tak, že jiní mocní Třetí říše z něj sami dostali strach. V této souvislosti se hodně mluví nejen o intrikánovi Himmlerovi, ale především o admirálu Canarisovi," píše Sládek.

Historik Jindřich Marek z Vojenského historického ústavu ale označuje tvrzení o Canarisově přání odstranit Heydricha zcela jednoznačně za falešnou legendu.

„Rozhodnutí o útoku na Reinharda Heydricha bylo vedením našeho zahraničního odboje přijato již mezi 27. září a 2. říjnem 1941, po prvních zprávách o průběhu stanného práva a popravách, jimiž se Heydrich okamžitě po svém příjezdu v Čechách uvedl… Proto byli již 3. října 1941 do londýnské budovy Porchester Gate, kde tehdy sídlilo v šestém patře velení zpravodajské služby ministerstva národní obrany československé vlády v exilu, povoláni od svých jednotek rotmistr Jozef Gabčík a rotný Karel Svoboda, jedni z prvních absolventů základního parašutistického výcviku. V přítomnosti dalších tří důstojníků jim šéf zpravodajců plk. gšt. František Moravec stanovil úkol: zlikvidovat některého z vedoucích německé okupační správy v tehdejším protektorátě, Reinharda Heydricha nebo Karla Hermanna Franka. Záznam z porady, pořízený těsnopisem a strojopisným přepsáním, pořizoval tehdy mjr. pěch. Karel Paleček, který oba muže znal, protože je pro tajné poslání do vlasti osobně vybíral," píše Jindřich Marek v článku "Útok na Heydricha byl vojenskou operací Anthropoid…" Nakonec byl Karel Svoboda po úrazu během výcviku nahrazen Janem Kubišem.

Účastníci prvního kurzu útočného boje ve Velké Británii, zleva Václav Málek, Libor Zapletal, Josef Gemrot, František Pavelka, František Lopaur (s čepicí), Josef Gabčík, Leopold Musil a Vojtěch Lukaštík
Přežil drama v chemičce a se třemi pistolemi odešel Josef Gabčík vstříc osudu

Také fáma o koruně českých králů na Heydrichově hlavě je s pravděpodobností hraničící s jistotou vymyšlená. Heydrich sice po svém příjezdu do Prahy v listopadu 1941 české korunovační klenoty opravdu zhlédl a také převzal od protektorátního prezidenta Emila Háchy klíče od Korunní komory, ale nic nepotvrzuje, že by si korunu nasadil na hlavu. Jeden očitý svědek Heydrichovy návštěvy Svatováclavské kaple to dokonce výslovně popírá, a sice jeho mladší syn Heider, který byl spolu se svým starším bratrem Klausem tomuto okamžiku přítomen. V rozhovoru s českým badatelem Jaroslavem Čvančarou o mnoho let později jednoznačně popřel, že by jeho otec s korunou jakkoli manipuloval. 

Pro pořádek je třeba dodat, že Canaris nakonec kontakty s britskou (nikoli československou) rozvědkou skutečně navázal, ale až po Heydrichově zabití, pravděpodobně v okupované Francii v roce 1943. V roce 1944 byl zatčen pro podezření, že se podílel na operaci Valkýra, což byl nezdařený pokus několika německých důstojníků zabít Hitlera a dohodnout separátní mír se západními mocnostmi. Ačkoli se prokázalo, že do tohoto spiknutí zapojen nebyl, v dubnu 1945 byl přesto obviněn ze zrady, odsouzen k trestu smrti a popraven.

V ohnisku parašutistů

V době, kdy Heydrich řídil na Pražském hradě konferenci zpravodajských a bezpečnostních služeb, už také několik dní věděl o tom, že on osobně je vystaven sílícímu riziku. Již 14. května 1942 napsal šéf řídící úřadovny gestapa v Praze Hans-Ulrich Geschke dopis Heydrichovu adjutantu Hermannovi Kluckhohnovi, v němž jej upozorňoval na nutnost posílit Heydrichovu osobní bezpečnost v jeho novém sídle v Panenských Břežanech, kam se zastupující říšský protektor přestěhoval i s rodinou zjara toho roku.

Geschke měl v té době již celou přehršli informací o stále sílící přítomnosti parašutistů v protektorátu. Ve dvou posledních dubnových nocích shodila britská letadla u Křivoklátu a Rožmitálu hned pět parašutistických skupin, jejichž seskok bohužel nezůstal gestapu utajen. Dne 30. dubna 1942 padl nedaleko usedlosti Požáry na Křivoklátsku v přestřelce s protektorátními četníky parašutista Arnošt Mikš, který se pokusil vyzvednout ukrytý materiál výsadků Bioscop a Bivouac. Věci bohužel už předtím objevilo gestapo a nechalo je hlídat.

Ukrytý materiál se stal osudný také veliteli skupiny Bioscop Bohuslavu Koubovi, jenž byl při pokusu o jeho vyzvednutí zatčen. Stačil se ale otrávit a zemřel dříve, než si ho převzalo gestapo. 

Zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich v doprovodu státního tajemníka Úřadu říšského protektora K. H. Franka na podzim 1941 v Praze
Popravy na rozkaz Heydricha: Oběti musely na píseček, nebo na kolenovou šibenici

O pár dní později byli zatčeni dva členové skupiny Bivouac, Libor Zapletal a Jindřich Čoupek. Veliteli Bivouacu Františku Pospíšilovi se sice podařilo utéct poté, co postřelil zatýkajícího protektorátního četníka, konce války se ale bohužel stejně nedožil. Gestapo jej dopadlo začátkem roku 1943.

Němci také měli již od 4. dubna 1942 v rukách někdejšího Mikšova spolubojovníka Viliama Gerika, který se přihlásil sám poté, co ztratil spojení se zbytkem své skupiny, a jeho výpověď značně rozšířila znalosti gestapa o výcviku a úkolech československých parašutistů. 

Gestapo i Heydrich věděli o sílící hrozbě a připravovali se na ni. „To, že vysazení agenti jsou ke všemu odhodláni, vyplývá z toho, že když přicházejí do styku s bezpečnostními orgány, bezohledně používají střelné zbraně," napsal Heydrich v jednom ze svých posledních hlášení do Hitlerova hlavního stanu. Stále však netušili, kam bude směřovat hlavní úder a odkud přijde. Dvoučlenná skupina Anthropoid ve složení Jan Kubiš a Josef Gabčík nadále unikala jejich pozornosti. A chvíle zúčtování se blížila.