Od bojující Británie získal celkem nenápadný a Adolfem Hitlerem zprvu přehlížený středomořský ostrov Malta, začleněný od roku 1814 do britského impéria, přízvisko „nepotopitelná letadlová loď“.

Vydobyl si je svou strategickou polohou takřka na půli cesty mezi Sicílií a severoafrickým Tripolisem, jež umožňovala letounům startujícím z jeho tří letišť kontrolovat průjezd všech lodí směřujících z Evropy do Afriky a nazpátek – a protože Maltu drželi Britové, mohla tato letadla významně napomáhat tomu, aby britské konvoje do Egypta měly volnou cestu, a naopak bránit italským a německým konvojům zásobovat své jednotky v Africe.

Smuteční ceremoniál k uctění památky amerických vojáků, kteří padli v bitvě o Midway
Bitva o Midway zachránila USA. Kdyby rozvědka selhala, mělo by to fatální dopad

Bitva o Maltu proto probíhala od června 1940 do listopadu 1942, ale ani přes soustředěné nálety, které poškodily značnou část budov na ostrově, se fašistickým německo-italským silám nepodařilo ostrov coby britskou leteckou základnu zničit ani ovládnout. Operace Vigorous byla jednou z důležitých kapitol této méně známé středomořské války.

Zdroj: Youtube

Konvoje na riskantní cestě

Britský konvoj sedmi obchodních lodí vyplul z blízkovýchodních přístavů Haifa (ležícím v tehdejším Britském mandátu Palestina) a Port Said (nacházejícím se v Alexandrii) dne 12. června 1942.

Bohužel ho nedoprovázela žádná plně bojeschopná bitevní loď, protože jediné dvě britské bitevní lodě, které se po vypuknutí války nacházely v alexandrijském přístavu (Queen Elizabeth a Valiant), byly potopeny už v prosinci 1941. Roli eskortní bitevní lodě proto „hrála“ vysloužilá bitevní loď Centurion, která byla už mezi válkami vyřazena ze služby a odzbrojena; nyní však byla znovu vybavena protiletadlovými děly. Dále konvoj doprovázelo osm křižníků a 26 torpédoborců podporovaných korvetami a minolovkami a jeho cestu krylo i několik ponorek.

Sovětského ministra zahraničí Molotova přijal při návštěvě Německa také Hitler. Účastníci schůzky se shodovali, že proběhla v přátelském duchu a zastáncům spolupráce v obou delegacích dávala naději, že spojenectví obou diktatur vydrží.
Bok po boku. Hitler se Sověty měli dobýt britské impérium, dohodu pohřbil Balkán

Souběžně s tímto obchodním transportem vyplul další konvoj z Gibraltaru. Ten sestával z šesti obchodních lodí a jednoho tankeru, chráněných jedním protiletadlovým křižníkem, devíti torpédoborci, jednou minonoskou a řadou menších lodí. Další krytí mu zajišťovala bitevní loď Malaya, letadlové lodě Argus a Eagle, tři křižníky a osm torpédoborců.

Maltská obrana vyslala do vzduchu průzkumného pilota, aby se podíval, jak to vypadá u nepřítele. Jeho zprávy nebyly příliš povzbudivé: ohlásil, že oběma konvojům plují do cesty dvě italské bitevní lodě ve společnosti čtyř křižníků a deseti torpédoborců, a současně že se další dva křižníky s doprovodnými torpédoborci přesouvají do Palerma, aby byly v pohotovosti.

Letecký průzkum také odhalil, že na sicilských letištích se ve značném počtu soustředilo německé a italské letectvo. „Předpokládá se, že je ve stavu připravenosti zaútočit na dva konvoje,“ uvádí válečný deník obránců Malty.

Třídenní boj na moři

Obě strany na sebe narazily 13. června 1942 a boj mezi nimi trval téměř tři dny. Na konvoj zaútočila nejdříve německá a italská letadla, jimž se podařilo potopit obchodní loď Bhutan a dvě lodě poškodit natolik, že se musely vrátit do Alexandrie. Po nich napadlo transport pět německých rychlých člunů, jež potopily jeden torpédoborec a vyřadily jeden křižník, který opět donutily k návratu do Alexandrie.

Na druhé straně bránily zásobovací plavidla obětavě torpédové bombardéry Bristol Beaufort startující právě z maltských letišť, které opakovaně napadaly nepřátelský svaz a podařilo se jim zasáhnout křižník Trento a bitevní loď Littorio, byť tu jen povrchově. Trento poté dorazila a potopila britská ponorka Umbro. Také loď Littorio byla znovu zasažena, tentokrát americkým Liberatorem z Egypta, ten ji však pouze zpomalil, ale nevyřadil z boje.

Vojáci Rudé armády se chystají k protiofenzívě u řeky Chalchyn v roce 1939. Na pozadí lehké tanky řady BT.
Japonsko za války nepřinutily ke kapitulaci jen atomové bomby, byl i další důvod

Britským silám začala po dvou dnech boje docházet munice, přičemž nepřátelské letecké údery neustávaly (měly k dispozici rozšířenou letištní síť v severní Africe) a do oblasti mířila velká část italské flotily. S ohledem na tyto skutečnosti se britský admirál Philip Vian velící celé operaci rozhodl dále v ní nepokračovat, a vrátit se se zbylými loděmi zpátky do Alexandrie. Na Maltu nepronikl ani konvoj z Gibraltaru.

Nedodání zásob znamenalo pro obležený ostrov těžkou ránu. „Obyvatelstvo je již na hladových přídělech; přístup k vodě a palivu pro domácnosti je značně omezen. Zásoby leteckého paliva a munice jsou extrémně nízké,“ zaznamenal tyto okamžiky maltský válečný deník.

Ostrov to nevzdal

Ostrov však přesto vydržel a jeho letouny pokračovaly v hlídkové činnosti. „Je pro mě velkou útěchou znát fakt, že tuto životně důležitou ostrovní pevnost nadále ovládáte. Buďte si jisti, že uděláme vše, abychom vám pomohli,“ telegrafoval britský premiér Winston Churchill 18. června 1942 guvernérovi Malty, britskému polnímu maršálovi Johnu Verekererovi, 6. vikomtu Gortovi, zkráceně nazývanému lord Gort.

Potraviny, palivo a materiál nakonec dopravil na Maltu až v polovině srpna konvoj 14 obchodních lodí krytý třemi letadlovými a třemi bitevními loděmi, sedmi křižníky a 24 torpédoborci. Tato operace získala jméno Pedestal a toto jméno se stalo i synonymem pro další strašlivou bitvu, v níž konvoj i jeho eskorta čelily mimo jiné soustředěnému náletu celé stovky nepřátelských letadel.

Frank Luke s jedním z německých letadel, které sestřelil.
Rebel bez pudu sebezáchovy. Frank Luke létal jako ďas, ostatním se ale protivil

Utrpěly těžké ztráty, ale zásoby se jim tentokrát podařilo doručit. Těžce poškozený tanker Ohio, vezoucí životně důležité palivo, musely do maltského přístavu dovléct remorkéry. Přivítaly ho jásající davy a hrající kapela, ale palivo z něj muselo být okamžitě přečerpáno. Záhy poté dosedl na dno přístavu.

Až do konce blokády bojovala Malta opakovaně na život a na smrt a několikrát nebyla daleko od vyhladovění, ale ubránila se. Získala za to vyznamenání Jiřího kříž, který se stal později součástí její státní vlajky.