Okna domků pečlivě vyzdobena praporky, na seřadišti připravené alegorické vozy, dětičky s mávátky a rudožluté transparenty s agitačními slogany dávají tušit, že se zde schyluje k nefalšovanému prvomájovému průvodu.

Už druhý pohled ale může náhodného kolemjdoucího uklidnit, že červí dírou se v čase určitě nepropadl. Panuje zde totiž více než uvolněná atmosféra, která rozhodně naznačuje, že zde to nemá v režii žádný stranický aparát, ale parta recesistů, kteří Svátek práce berou jako vhodnou příležitost k tomu, užít si trochu legrace.

Koneckonců, i z některých skandovaných hesel by zarytým aparátčíkům asi vstávaly hrůzou vlasy na hlavě. „Kdo má ruce v kapse, ten si…," vyvolávají například poněkud odrostlé pionýrky a zajíkají se smíchy.

Pozadu nezůstává ani jeden pasažérů alegorického vozu, který se zcela vážnou tváří deklamuje známou odrhovačku „Až budeme ženy míru."

K vidění je toho ale moc. Nechybí rudoarmějci na koních, svazarmovci se psy, vyšňořené traktory ani zástupci vojska, pohraniční stráže či Veřejné bezpečnosti.

V Sedle se zkrátka umějí i na ty šedivější stránky naší historie podívat s humorem a nadhledem a není tedy divu, že recesistický průvod zde letos pořádali už po patnácté. Ujít si jej nenechali ani lidé z okolí. Například Eva Píchová se se svým synkem přijela z Jindřichova Hradce. „Jsme tu letos poprvé a vlastně tak trochu náhodou, moc se nám to líbí. Jen mě mrzí, že jsme doma nechali mávátka," říká