Báseň Smrt Karla Gotta

A přitom jsem musel přejet polovinu zeměkoule, aby mne zastihla jedna z nejhorších zpráv mého života.

Internet umí obdarovávat i ranit. A vše s úžasnou rychlostí.

Stalo se tedy, že už druhého října jsem se v Jihoafrické republice dověděl, že o den dříve zemřel miláček většiny národa (a nejen jeho), Karel Gott.

Kdo píše poezii, je ovlivňován vším. Zda to či ono zúročí ve své práci, to je otázka další.

Ta smutná událost mi nedala pokoj. Tři dny mi písmenka, slova, ba celé verše vířily hlavou -- abych následně popsaný papír odložil ad acta s tím, že na to nemám; jeden, dva, snad tři verše stály zato, ostatní byly násilně vypocenými. Takové poslat do světa umí snad jen grafoman.

Sám sebe jsem začal přesvědčovat, že jsem udělal maximum pro srovnání se s onou smutnou skutečností.

A pak, náhle, pátého října před polednem, už v Zimbabwe, cinklo o můj literární nos cosi.

Pohádkový oříšek? Větévka z pohádky o Krásce a zvířeti?

Během tří minut, bez jediného škrtu, vzniklo čtyřverší, které snad vyjadřuje pocity většiny mého národa -- a nejen jeho (bez ohledu na to, kdo jakému hudebnímu žánru fandí).

Jako bych to nepsal já, ale odněkud shora mi byly ty verše sypány trychtýřem do čistého papíru.

Maně jsem si vzpomněl, jak pan Karel Gott jednou vyprávěl, kterak vznikla píseň Lady Carneval.

Dodal pak, že hit musí vzniknout rychle.

Někdy to prostě >odněkud< přiteče a >je vymalováno<.

Ne, vůbec nechci přirovnávat svou báseň k hitu. Jen jsem si následně uvědomil, že někdy něco náhle přiletí…a pokud je autor připraven, zachytí to.

Párkrát v životě se mi to událo.

Jak rád bych byl nyní takovéhoto momentu ušetřen…

V Africe jsem neměl další možnost přístupu k internetu.

Proto ta minibásnička se mnou letěla šestnáct hodin do Evropy, abych se pokusil nabídnout ji zřejmě až pár minut >po dvanácté<.

Kdybych to však nezkusil, vyčítal bych si to navždy.

Alen Malina

básník

člen Jihočeského klubu Obce spisovatelů