Nikoliv vánoční stromeček, ale betlém býval před staletími hlavním symbolem Štědrého dne. Dobře to vědí v Jindřichově Hradci, betlémářském centru, kde se první zmínky o této tradici datují do roku 1579. Výrobci i obdivovatelé betlémů sem ve větším počtu zamířili v sobotu, kdy v kostele sv. Jana Křtitele začala vernisáží Mezinárodní výstava betlémů Nožík Tomáše Krýzy. Připomíná místní osobnost, autora největšího mechanického betlému na světě. Od smrti Tomáše Krýzy letos uplynulo sto let.

Podle etnografky pořádajícího Muzea Jindřichohradecka Alexandry Zvonařové se v 19. století říkávalo, že v každém jindřichohradeckém domě byl minimálně jeden betlém, který lidé vystavili za okno. „V dobách, kdy v domácnostech nebyly vánoční stromečky, měli lidé místo nich betlémy. Stavět je začínali s předstihem tak, aby na Štědrý den bylo hotovo,“ zmínila Alexandra Zvonařová.

V jindřichohradeckém kostele sv. Jana Křtitele je do 6. ledna k vidění stovka betlémů od šedesáti autorů ze tří zemí. Betlémy jsou ze dřeva, vosku, papíru, látky nebo kukuřičného šustí. Své výtvory přivezl i Pavel Štrobl z Jemnice na Vysočině. První betlémy stavěl jako kluk, když ministroval v kostele. Pak měl dlouhou přestávku, další betlémy začal vyrábět hlavně pro rodinu asi před osmi lety. Používá kůru, dřevo nebo styrodur, speciální desky, které je možné omítat nebo na ně nanášet patinu. Za pomoci nožíků, skalpelů nebo špachtliček pod rukama Pavla Štrobla vznikají nádherná díla. Výroba betlému trvá i několik let. „Kromě stavebních prvků je důležitá také krajina a botanika. Třeba tymiánové stromky jsou nejlepší z Řecka, takže čekám několik let, než se tam vydám na dovolenou. Pak zase zamířím do Alp, kde vystoupám do dvou tisíc metrů pro alpskou bazalku. Jejími malými lístečky polepuji tymián, čímž vzniká olivový strom,“ popisuje živnostník, pro něhož je stavění betlémů velikým koníčkem.

Zatím zvládl osm betlémů, asi dva z nich ale rozebral, protože se podle jeho mínění nepovedly. A jak velký má být správný betlém? „Tak akorát. Jak říkali staří betlémáři, betlém by měl zabírat tolik místa, aby se mu lidé doma uhýbali, a byl tak součástí rodiny. Je ale třeba myslet na dnešní malé byty,“ směje se Pavel Štrobl, jenž absolvoval několik betlémářských kurzů, dokonce až v Itálii.