A přitom vše začalo tak nevinně…

Před více než dvěma lety se vedení města Slavonice rozhodlo nebýt lhostejným k poničeným freskám v takzvané Bílkovské kapli v místním farním kostele Nanebevzetí P. Marie a poté, co získalo potřebnou finanční dotaci, byla zahájena jejich záchrana. Jednalo se o rozhodnutí zcela zásadní a správné, protože hrozil definitivní zánik této překrásné gotické malby. V souvislosti s podniknutými odbornými kroky bylo nejprve přistoupeno k přípravě odvlhčení části kostela, jehož součástí byl předstihový záchranný archeologický výzkum.

Stručně o kapli

Sondáž probíhala v jižní lodi kostela po dobu téměř dvou měsíců. Ta byla stavěna krátce po 2. polovině 14. století a v poslední třetině pak došlo k jejímu dokončení v podobě gotické kaple s pětibokým závěrem.
Samotný kostel je dokladem národnostní a hospodářské odlišnosti původního slovanského obyvatelstva a německých kolonistů, kteří přicházejí do Slavonic z Rakous od 2. poloviny 13. století, v další vlně pak na počátku a především v průběhu 14. století. (Nyní uvedu nepotvrzenou hypotézu, kterou však považuji za vysoce reálnou.) Díky početnému nárůstu obyvatel byl zdejší původní pozdně románský a architektonicky nenáročný kostel uprostřed trhové vsi, který přestal rozrůstajícímu se počtu lidí vyhovovat především kapacitně, nahrazen objektem honosným a koncepčně velkorysým – trojlodní baziliku. Právě nákladnost celého projektu měla za důsledek poměrně dlouhodobou rozestavěnost kostela a jeho dokončení v několika etapách.

Nálezy

Během sejmutí novodobé dlažby v kapli bylo zaměstnanci Stavební huti Slavonice zachyceno torzo starší hliněné podlahy s několika druhotně vedle sebe loženými gotickými dlaždicemi s vyobrazením geometrických reliéfů a vícečetných květin. Převážná většina artefaktů však byla bez výzdoby. Jako nejbližší analogický materiál jsme použili drobný fragment dlaždice, avšak v méně honosném provedení, který jsme v roce 2004 našli během archeologického výzkumu v kostele Nanebevzetí P. Marie v 8 km vzdáleném Starém Hobzí.

V prvé fázi sondáže jsme odkryli dva částečně poškozené lidské kostrové hroby. První byl zapuštěn do podloží tvořeného zvětralou skálou a orientován ve směru v poloze hlava (západ) hledící dle tehdy běžných církevních zvyklostí k východu. Výzkum však prokázal, že na původně dřevěné rakvi byla postavena dnem vzhůru hliněná hrncovitá silnostěnná nádoba s ouškem o celkové výšce 17,5 cm, která datuje nalezený mužský hrob na samotný závěr až přelom 14./15. století. Z pohledu přinejmenším jihočeské archeologie se jedná o ojedinělou nálezovou situaci, kterou z jiných výzkumů našeho muzea prozatím neznáme. Druhý hrob patřil opět muži. Jedinec byl uložen v dřevěné rakvi a hleděl rovněž k východu. Nejspíše i na víku této rakve stála před zasypáním hliněná nádoba, kterou jsme v torzovitém stavu nalezli během výkopů. Protože jsme však artefakt neobjevili v poloze „in sitů“ (na místě samém), nemůžeme tuto hypotézu bezpečně prokázat.

Pokračující sondáž byla zaměřena především na vypreparování dalších lidských kosterních ostatků. V kapli jsme postupně odkryli celkem devět skeletů, bohužel převážnou většinu z nich dochovanou pouze torzovitě. Na základě odborných analýz je bylo možné datovat od závěru 14. po 17. století, v zásypu hrobů jsme však našli drobné fragmenty kostí pravděpodobně z jedinců starších. To se však nepodařilo bezpečně prokázat. Poměrně dobře byl dochován hrob č. 7/2008. I když byl tvořen z větší části rozpadlými kostmi, dokázali jsme zde vypreparovat dokonce i ztrouchnivělé stěny původní dřevěné rakve. Jednalo se nejspíše o pohřeb představeného církve, jelikož jsme u kostry nalezli zbytek „rukávníku“ s bronzovou přezkou (zapínáním) užívaným faráři u svých rouch. Dále jsme zde objevili torzo kožených bot s přezkami, pocházející z období raného baroka.

Výzkum umocnil hypotézu, že kolem původního pozdně románského kostela existoval hřbitov, který byl poničen výstavbou kostela gotického a posléze hroby z mladšího období. Ty v Bílkovské kapli bezpečně dokládají několik fází ukládání lidských ostatků. Nejstarší ze závěru 14. století byly orientovány ve směru západ (hlava) – východ, nejmladší z počátku 17. století pak ve směru sever (hlava) – jih.

Záhadný pravěk

Nejzajímavějším dobovým artefaktem v Bílkovské kapli bylo nalezení kamenné neolitické „čepelky“ datované zhruba 5 000 let před naším letopočtem, která se zcela neočekávaně objevila v zásypu hrobu č. 2/2008.

Objev tohoto 4,3 cm dlouhého, 2 cm širokého a 0,5 cm silného kamenného nástroje okrové barvy je pro Slavonice poměrně významný, i když z pravěku pocházejí ojedinělé nálezy i z nedalekého Pfaffenschlagu, Peče, Mutišova, Chvaletína, Slavětína, Vlastkovce, Starého Hobzí a dalších lokalit.

Před archeology však nyní stojí úkol v podobě určení předpokládané regionální těžby této suroviny, ze které byla čepelka vyrobena. Prvotní analýza, provedená na brněnské Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity totiž stanovila, že se jedná o v mladší době kamenné doposud neznámý druh přírodního materiálu, jemuž by u nás bylo možné přiřadit konkrétní lokalitu. Zbývá tedy poslední otázka.

Kde se vzal pravěký nástroj ve středověkém kostele? Jelikož se jedná o ojedinělý náhodný nález, předpokládám, že v místě této církevní stavby mohlo být skutečně krátkodobé pravěké osídlení. Jeho sídelní doklady zničila nejspíše výstavba kostela. Když pak byly v Bílkovské kapli prováděny středověké a novověké pohřby, do zásypu jedné z rakví se dostal pravěkými lidmi zde „zapomenutý“ kamenný nástroj. Zda však tuto moji hypotézu skutečně jednou někdo prokáže, je hudba pestrobarevné archeologické budoucnosti.

Vladislav Burian, archeolog