„Za asistence policie začalo v sobotu kácení kaštanů v aleji u děkanského kostela,“ napsal náš list v pondělí 3. července 2006.

A pokračoval: „K zemi padlo jen pět stromů, šestý přišli osobně chránit členové občanského sdružení Lípa 2000. Likvidace starých stromů vyvolává ve městě již řadu měsíců vášnivé diskuse.“

Jak deník psal, v lokalitě Bakaláře mělo být původně pokáceno 28 jírovců a tři javory. Krajský úřad rozhodl, že šest musí být poraženo hned, čtrnáct po ukončení vegetačního období.

Zmíněný strom bránili takříkajíc vlastními těly Zdeněk a Radka Kysilkovi a Ondřej Schultz. Zdeněk Kysilka tehdy našemu listu řekl, že se jedná o nejvýznamnější kaštan z aleje z původní výsadby před rokem 1839, a mínil, že není okolí nebezpečný, že by stačilo svázat mu větve.
Jejich protest se „dohrával“ až letos v září před Ústavním soudem ČR (ÚS).


Pokuta a žaloby

Co předcházelo?

Přestupková komise města Písku posoudila akci „buřičů“ jako přestupek proti veřejnému pořádku. Úřední mluvou – vnikli do prostoru vymezeného ke kácení stromů a setrvali v něm i přes zákonnou výzvu strážníků Městské policie Písek. Tím „naplnili zákonné znaky skutkové podstaty neuposlechnutí výzvy veřejného činitele při výkonu jeho pravomoci“. Každému byla uložena pokuta 1000 Kč a náhrada nákladů řízení 1000 Kč.

Kysilkovi se proti tomu odvolali ke krajskému úřadu a ten rozhodnutí potvrdil.

Zdeněk Kysilka nato podal správní žalobu, kterou krajský soud zamítl. Jeho kasační stížnost neshledal Nejvyšší správní soud (NSS) letos v červnu důvodnou.

Kysilkovi se proto obrátili na ÚS se stížností proti všem výše uvedeným rozhodnutím.


Porušena práva?

Míní, že jimi byla porušena jejich základní práva a svobody.

A to zejména právo na soudní a jinou právní ochranu, na spravedlivé a veřejné projednání věci nezávislým a nestranným soudem, na zachování lidské důstojnosti, osobní cti a dobré pověsti.

Ústavní soud konstatoval, že stížnost pana Kysilky je zjevně neopodstatněná. NSS se s ní vypořádal ústavně konformním způsobem a ÚS nepřísluší, aby přezkoumával rozhodování obecných soudů ve stejném rozsahu jako odvolací či dovolací orgán.

Stížnost paní Kysilkové ÚS odmítl jako nepřípustnou. Na rozdíl od manžela totiž nepodala správní žalobu a tím tedy nevyčerpala všechny možnosti, které zákon poskytuje k ochraně práv.

ÚS uzavřel, že mu stěžovatelé nepředložili žádné ústavněprávní argumenty, které by jejich tvrzení o porušení základních práv dokládaly. Pouze prý opakují námitky, které použili již v odvolacím řízení. Proto ÚS nemohl jejich tvrzení o porušení jejich základních práv přisvědčit.