Soubor pod vedením Romana Jacka Urbana má však daleko širší záběr i pole působnosti a během deseti školních měsíců odehraje každoročně na pětadvacet koncertů na nejrůznějších slavnostech a festivalech v celé zemi.
Nyní se malým tamborům dostalo ocenění také na mezinárodní úrovni a v té nejtvrdší konkurenci. Není proto divu, že mají co oslavovat. Nadšení ve zkušebně v jindřichohradeckém Skautském univerzálním domě dosahuje intenzity fotbalové šatny po ligovém vítězství, mezi dětmi koluje pohár po okraj naplněný broskvovým „šampáněm" a věčně usměvavý, nepřehlédnutelný Jack roztáhl své koutky ještě o poznání více.
Vysvětlení mi podává jeden z Jackových svěřenců Vašek Dvořák. „Právě jsme byli v Praze, Teplicích a Berlíně, kde jsme bubnovali na soutěži," říká a jiskřičky v jeho očích dávají tušit, že se rozhodně nevrátili bez úspěchu, což ostatně potvrzuje i vedoucí souboru.
„Nás normálně na nějaké soutěžení moc neužije, ale byli jsme pozváni. Ozval se telefon a volala paní, že se koná mezinárodní hudební festival Svátky jara a jestli se nechceme zúčastnit, že poprvé letos udělali smíšené kategorie. My totiž máme nejmladší členku teprve šestiletou Aničku a té nejstarší Kamče je naopak dvacet. Původně jsem to bral jenom jako výlet, protože zrovna slavíme deset let a dali jsme si to jako dárek," vypráví Roman Jack Urban.
Z výletu se ovšem vyklubalo něco daleko více a soubor Hakuna Matata se ze soutěže vrátil ověnčený titulem Laureát II. stupně v kategorii instrumentální hudba. Vedoucí nezakrývá, že něco takového rozhodně neočekával.
„Říkal jsem si, s kým tam jako bubeníci vůbec můžeme soutěžit. Vždyť se tam účastnili velké symfonické orchestry z Ruska, Polska nebo Slovenska, prvotřídní tanečníci a zpěváci, takže jsme byli trochu rarita. Pojali jsme to tedy v první řadě jako naučný výlet, protože do Berlína se nejezdí každý den. Prohlédli jsme si památky, Braniborskou bránu, Říšský sněm nebo Památník holokaustu a zároveň si trochu zabubnovali. A vyšlo to," směje se Jack, jehož slova potvrzuje i Johana Kolářová, bubenice, která je v souboru už od jeho začátku, tedy celých deset let.
„Byla to zajímavá zkušenost, takhle se poměřovat s ostatními, protože na žádné soutěži jsme nikdy nebyli, bylo to úplně něco jiného, než na co jsme zvyklí," poznamenala a Jack jí dává zapravdu.
„Měli jsme možnost zahrát si v úžasných sálech s naprosto ojedinělou akustikou a pracovat s osvětlovači, což dalo našemu vystoupení opět úplně jiný rozměr. Na druhou stranu mě trochu mrzelo, že občas vázla organizace, a to takovým stylem, jaký bych od takové události neočekával. Třeba jsem si musel doslova vybojovat šatnu, když po nás chtěli, abychom se převlékali na chodbě. My skutečně nemáme žádné hvězdné manýry, ale alespoň minimální zázemí děti na přípravu potřebují," poukázal.
Kromě poháru a diplomu tak od pořádajícího Nadačního fondu Mezinárodního Fóra mládeže obdrželi hradečtí bubeníci i pětiseteurový grant na cestu do francouzského Disneylandu, takže společným výletům asi ještě neodzvonilo.
Ostatně, Hakuna Matata je spíše o vzájemném kamarádství, pohodě a společných prožitcích než o honbě za tvrdým drilem a sbíráním trofejí. Na tom se, koneckonců, shodují i Jackovi malí svěřenci. „Já už bubnuji dva roky. Jack nás toho umí hodně naučit, ale bere to všechno pořád s humorem, je legrační a rozhodně ne přísný, proto nás to taky všechny baví," tvrdí například Veronika Zusková. Také nejmladší šestiletá Anička Havlová má jasno, proč do Hakuna Matata chodí. „No přeci kvůli bubnování."
Vedoucímu se prý jeho neotřelý přístup k dětem vyplácí. „Vlastně ani sám nevím, jak to funguje, asi je to nějaké kouzlo. Asi je to ale také hlavně tím, že mají skvělé rodiče, kteří je dobře vychovali a já s nimi potom nemám žádný problém, a o to u nás jde. Vždyť přesně to Hakuna Matata v překladu znamená – žádný problém," zmínil Roman Jack Urban, ale druhým dechem doplňuje, že bez zodpovědnosti by samozřejmě nefungovalo nic.
„Já mám výhodu, že mám obrovskou oporu v Janě Kolářové, která je takovou mou pravou rukou a mnoho věcí by bez ní vůbec nebylo proveditelných. Cesta do Berlína není samozřejmě po organizační stránce nic jednoduchého a ona byla jako vždy výborná. Ale ani to by ve finále nestačilo, protože dnes, ať chceme, nebo ne, je všechno o penězích. Já jsem proto moc rád, že s financováním naší účasti na soutěži prostřednictvím Nadačního fondu pomohlo město Jindřichův Hradec," uzavírá vedoucí Hakuny Matata.