Poslední učitelkou v sedelské málotřídce byla dnes jednasedmdesátiletá Marie Sokolíková, která zde působila v letech 1970 až 1977.

„Před tím jsem učila v 3. základní škole v Hradci, ale pak se na mě obrátilo tehdejší vedení obce Sedlo, zda bych přijala jejich nabídku. Pro mě to bylo nové v tom, že jsem v málotřídní škole nikdy neučila. Nastěhovali jsme se do školního bytu, přebrala jsem automaticky i knihovnu. A i kdyby tam člověk jenom učil, tak práce bylo opravdu hodně. Ve škole se totiž odehrávalo úplně všechno," vzpomíná Marie Sokolíková.

Lidová knihovna za jejího působení získala titul vzorná,  škola se ocitla v hodinovém vysílání rozhlasu a na svou dobu měla i moderní vybavení, ke kterému patřilo i patnáct sluchátek k magnetofonu, což zkvalitnilo výuku.

V 70. letech málotřídku v Sedle navštěvovalo zhruba patnáct dětí od 1. do 4. třídy, protože pro pátý ročníky nebyli žáci. „Výuka jako taková nebyla tak náročná, jako příprava. My jsme s manželem v té době stavěli v Hradci dům, takže jsem po vyučování jezdila do Hradce stavět a v noci zase zpátky, abych vše připravila ve třídě na tabuli. Naučila jsem děti, aby věděly, co mají dělat a vždy s jednou skupinou jsem pracovala. Nedávala jsem jim ani moc úkolů, protože se přes den napsaly dost," přibližovala výuku Marie Sokolíková.

Doplnila, že měla štěstí na šikovné žáky, z nichž skoro všichni absolvovali i střední školu.
Připomenula, že se jí dostávalo i velké podpory od vedení obce. Sedlo totiž v té době bylo střediskovou obcí, pod kterou ještě spadaly Bílá, Lhota a Nová Ves.

„Na druhou strany my jsme s dětmi připravovali ke každé příležitosti a oslavám nějaké vystoupení. Škola byla s životem v obci a okolí úzce spjatá. Například v sousedním Peršláku byla kasárna, vojáci nám vedli pionýry a starali se o sportovní vyžití dětí," doplnila Marie Sokolíková.

Po zrušení sedelské málotřídky nastoupila v 2. základní škole v Hradci a protože měla zkušenosti s menším dětským kolektivem, začala vyučovat ve vyrovnávací třídě, kde bylo nejdůležitější vždycky najít i společnou řeč s rodiči.

Z historie školy:

1825 – kupní smlouvou přešla budova na tehdejší obec Sedlo jako  škola
1977 – v rámci rušení málotřídek byla škola v Sedle uzavřena a objekt je nyní využívaný jako hospoda