Austrálie je dalším cílem na naší okružní cestě po Jižní polokouli. Máme tady naplánováno pobýt měsíc. Protože je to rozlehlý stát, rozhodli jsme, že pojedeme po východním pobřeží. Samozřejmě s “odskokem“ k monolitu Ayers Rock neboli Uluru v jazyce Anangů, kterým území kolem vždy patřilo.

Naší cestu po Austrálii začínáme ve městě MELBOURNE.

Do centra státu Victoria přilétáme z Nového Zélandu z Christchurche. Cestu jsme měli začít nástupem na palubu letadla v 6,15 h. Na letišti jsme od čtyř hodin ráno. A při odbavení, protože přes internet to opět nešlo, se dozvídáme, že je zpoždění. Nástup je až v 8,15 h. Je pravda, že poslali SMS. Jenomže na Novém Zélandu nám svorně nefungovaly telefony s českou simkou. No jo, jsou horší věci.

Zpožděný let byl v pohodě. Usnuli jsme ještě před startem. V Austrálii je o 2 hodiny méně než na Novém Zélandu. Oproti Čechám o 8 hodin více. Máme v tom posunování času už trochu zmatek.

Melbourne - hlavní město státu Victoria. Má přibližně 4, 5 milionu obyvatel. Založeno v roce 1835. V letech 1901 - 1927 bylo metropolí Austrálie. Rozkládá se na břehu řeky Yaraa. V roce 1956 se zde konaly letní olympijské hry.

Hned po ubytování se, v hostelu Pint On Punt, vyrážíme poznávat město. Naše první kroky vedou k oceánu. Tak půl hodinka svižné chůze. Je mlžný opar, takže mrakodrapy v dáli vidět moc nejsou. Ale nevadí, stejně jsme spokojeni.

Další dny máme namířeno do centra. Ovšem tentokráte jedeme tramvají. Je to přeci jenom daleko. Připadám si jak ve filmu “Četník v New Yorku“ . Také chodíme s hlavou zakloněnou. Až mě bolí za krkem. Mrakodrapy jsou opravdu vysoké. Vytváří na obzoru krásné siluety.

Melbourne bývá často nazýváno “Australské zahradní město“. Je tady fakticky hodně zahrad a parků. Jsou to takové oázy klidu v rušném velkoměstě.

Já bych k tomu ještě přidala, že je městem galerií. Máme v úmyslu je navštívit. Jasně, že ne všechny. V jedné z budov NGV, je výstava umění původních obyvatel Austrálie - Aboridžinců (Austrálců). Při své tvorbě používají 4 základní barvy. Bílou - starost a bolest. Černou - pomsta a smrt. Žlutou - hněv a agresivita. Červenou - radost a láska. Je to dost působivé. V jiné budově NGV je průřez uměním celého světa. Jsou zastoupeni velikáni. Augusto Rodin, Paul Cézanne, Picasso a další.

V jednom z mnoha parků jsou různé sochy. Nejen kamenné, ale i obložené barevnou keramikou. Je tady totiž hodně malých dětí. A ty se kolem soch neustále pohybují, lezou po nich.

Procházíme botanickou zahradou. Ale nic moc nekvete. Navíc jen zataženo a chvílemi i prší. Nevadí. Zase bude líp. Zajdeme také do tržnice. Fascinující. Spousta mořských produktů. Krásně naaranžovány. Samozřejmě, že nechybí Čínská čtvrť. Vlastně je to město ve městě. Všechny nápisy v čínštině, zboží v obchodech jenom čínské, restaurace také.

Asiatů žije v Melbourne hodně. Kupodivu ale převládají Indové nad Číňany. Docela nás to překvapilo, protože jsme měli dojem, že v ulicích vidíme jenom Číňany.
Jenomže přišla neděle. Svítí slunce, je docela teplo a na promenádě kolem řeky je spousta lidí. A ejhle. Koho potkáváme nejvíce. Početné rodiny Indů. Jsou zastoupeny všechny generace. Tak už se nedivíme.

Po pěti dnech opouštíme Melbourne. Čeká nás SYDNEY.

Milena Andrle