ATAURO - ostrov, vzdálený 30 km od pevniny Východního Timoru. Po 4 dnech v zaprášeném hlavním městě Dili, jsme už chtěli někam s možností pláže a koupání.

Sháněli jsme informace, jak se na Atauro dostat. Na internetu jsme našli pouze článek o tom, že je lepší si připlatit za rychlou a větší loď, než se trmácet malou bárkou a po cestě zvracet.

V, rádoby, přístavu nám místní sdělují, že každý den v 8 ráno jezdí rychlá loď. Vlastně vodní taxi. A jiná nejezdí. Tak jo, informaci máme a můžeme jet.

Ráno přicházíme na určené místo a čekáme. Nic nenasvědčuje tomu, že by měla odtud odjíždět nějaká loď. Pepa se rozhlíží okolo a vidí, že opodál se cosi děje. Nějací bílí turisté nastupují do malého člunu, který je převáží k většímu. Jde se zeptat a dozvídá se, že opravdu jede na ostrov Atauro a vezme nás. Tak jedeme.

Plavba trvá něco málo přes hodinu. Chvílemi to s námi hází, ale vcelku je to příjemné. Méně příjemné je ovšem závěrečné placení. Stojí nás to pro oba 90$. A to ještě nevíme, že ten stejný den, ale odjinud jede na Atauro velká loď za 10$ pro oba. To se dozvídáme až na místě. No jo, jak se říká, “s křížkem po funuse“.

Bydlíme v Atauro Dive Resort. Majitel je Němec, takže Pepa si alespoň může, zase po delší době, popovídat německy, co hrdlo ráčí. Jasně, že toho hojně využívá. Jak už název resortu napovídá, je zde zaměření na potápění. Hloubkové. Jsou tu dva instruktoři, z nichž u jednoho si lze udělat i potápěčskou zkoušku. No, my se do toho už nezapojujeme.

Protože nemáme bydlení zamluvené, musí s námi improvizovat. První dvě noci máme skvělý bungalov. Za “skvělou“ cenu. 60$ / bungalov. Poté se stěhujeme na 8 nocí do dormitory, což je společná ložnice. Pro 6 lidí. Za 18$ / postel. Jsem tam jediná žena. No a poslední stěhování je na 4 noci do bungalovu za 50$ / bungalov. No jo, moc se nevyplácí spoléhat na náhodu.

Naše dny tady plynou v nicnedělání. Jediné rozptýlení je, když 2 x týdně přijede velká loď. To je událost. Přijede v 11 hodin, vyloží náklad a v 15 hodin zase odjíždí. Vozí i auta. Před odjezdem zahouká a “odfrčí“. Do 30 km vzdáleného Dili jí to trvá 4 hodiny.

Každé odpoledne chodíme na pláž. Koupeme se, voda je jako “kafe“. V místním obchodě jsme si koupili plavecké brejličky. V moři jsou totiž nádherná korálová seskupení a spousta ryb. Plaveme nad nimi, prohlížíme si je. Při odlivu jsou tak blízko hladiny, že si na ně můžeme i sáhnout. Ale opatrně.

Ostrov Atauro má 11 000 obyvatel. “Hlavním“ městem je VILA (dřívějším názvem Maumeta). Jdeme se do něj, jednoho dopoledne, podívat. Je to asi 4 km od našeho resortu. Cestou tam jdeme podél moře. Občas po kamenech, občas vodou. Zpátky po “silnici“. Prašná, sem tam štěrk, cesta.
Najdeme zde i nemocnici (dříve zdarma i pro cizince, teď už musí platit), poštu, kostel s italským duchovním (který naučil místní dělat pizzu), přistávací dráhu pro malé letadlo. Ale je to vlastně nevelká vesnice.

Ráno, šestý den pobytu na Atauru, je zataženo, vítr, vlny, voda až k okraji palem. Bouře na moři ???!!! Jak se říká, 11. hodina rozhodne. Vybere se počasí nebo se nevybere. Toť otázka. Vybralo se. Takže pláž. Není už to nuda???

Naše dny tady plynou ve velice líném tempu. Jediné, co “ musíme “ je ráno, kolem 8°°, vstát a jít na snídani. Ta je velmi “ pestrá “. Pravidelně se střídají míchaná vajíčka a palačinky. Ty mám radši.

Zato večeře, díky “fishermanovi“ jsou príma. Tento host, náruživý rybář, dodával do kuchyně čerstvé ryby. Přímo z “rybářského prutu či harpuny“. Tak jsme měli steak z tuňáka a prvně v životě jsme jedli barrakudu. Je dobrá, ale trochu suchá.

Naše lenošení, po 14 dnech, doplynulo až ke dni odjezdu. Bylo tady moc fajn. Sešli se zde velmi příjemní lidé. Taková malá komuna. Jediné, co nám kazilo zdejší pobyt, byla nemožnost wifiny. Tak už se vlastně těšíme, až se zase “připojíme“ k dění ve světě.

Naší další destinací je Indonésie. Letíme 17. 8. z Dili (Východní Timor).Začínáme, klasicky, na Bali. Tam prý je wifi všude. Snad je to pravda. Mějte se fajn a já vám o tom zase napíšu.

Milena Andrle