Svahilský název je Unguja. Rozloha 1658 km2, počet obyvatel kolem 2 milionů. Název Zanzibar pochází od perských obchodníků z 8. st. Ze slov - zandž a barr. V arabštině to znamená - Pobřeží černochů.

Z 99 % je zastoupen islám. Ale ne nějak moc aktivní. Ženy mají pouze šátky. Pro potřeby domluvy mezi domorodci s arabskými a perskými obchodníky vznikl nový jazyk - svahilština. Ta se postupně rozšířila do celé Tanzanie.

Ke zmiňovaným slovům, o kterých jsem už psala, přidávám další. HAKUNA MATATA - svahilský výraz pro bezstarostnost, podobně jako fráze "to je v pořádku“ nebo "žádný problém“.

Centrem ostrova je Stone Town. Město s významným historickým a uměleckým významem ve východní Africe. Promíchávají se zde různorodé vlivy, které tvoří základ svahilské kultury, s unikátní kombinací maurských, arabských, perských, indických a evropských prvků. Z tohoto důvodu bylo město v roce 2000 zařazeno do Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.

Úzké uličky, v některých sotva rozpažíme, spousta koček, zápach z kanálů. Bohužel, ten přebije i vůni koření, které tady sice prodávají, ale už jenom jako turistickou záležitost. Báječný hřebíčkový ostrov. Bejvávalo.

Fotogalerie: Cesta po jižní polokouli

Asi největší raritou tady, jsou vchodové dveře. Ano, dveře. Takové se nikde nevidí. Dokonce se říká, že když staví dům, tak jako první udělají dveře. Některé jsou fakt unikátní.

Dům, kde se narodil Freddie Mercury sice zrovna unikátní dveře nemá, ale to vůbec nevadí. Tím, že před tímto domem můžeme stát a dívat se na fotky ve vitrínách, se pro nás unikátním stává.

Od konce 17. st. až do 19. st. byl Zanzibar centrem obchodu s otroky pro celé východoafrické pobřeží. Ročně přes ostrov prošlo více než 10 000 otroků. V místě Anglican Cathedral, která byla vystavěna jako symbol zrušení otrokářství byla hlavní “tržnice“. V přilehlé zahradě je památník těchto smutných událostí.

Stone Town nejsou jenom úzké uličky starého města. Je zde i město “nové“ . Celkem ošklivé zděné domy s betonovou omítkou. Do zdejšího počasí nepříliš vhodný materiál. Z fotek můžete sami posoudit.

Fotbalový stadion, postavený za čínské peníze, trochu pozvedá celou tuto oblast. I když zeje prázdnotou, tak nás správce ujišťuje, že sem chodí děti sportovat??!!

Přesunujeme se po západním pobřeží o 10 km severněji. Do vesnice s krásným názvem. BUBUBU. Nene, fakt tady nestraší. Název je odvozen od zvuku vlaku, který sem kdysi jezdil. Sice název krásný, ale jinak tady nic krásného není. Všudypřítomný prach z hliněné cesty, krámky se vším možným.

Naštěstí hotel je velmi pohodlný. Velký světlý pokoj s klimatizací nám naprosto vyhovuje. O něco horší je Indický oceán. Velký odliv kazí trochu možnost koupání. Ale my se s tím už nějak popasujeme. Nemusí být vše dokonalé. Západy slunce nejsou sice do oceánu, ale přesto si na ně rádi počkáme. Je to takové hezké zakončení dne.

Náš pobyt na Zanzibaru končí. Musím přiznat, že nás ostrov trochu zklamal. Jeho název a představy o něm byly lákavější, než realita. Ale tak to v životě většinou bývá. Zítra odlétáme na Mauritius. Cesta vede přes Dubaj, kde máme dlouhou pauzu, tak se chceme podívat na známé “budovy“. BURDŽ CHALÍFA a BURDŽ AL - ARAB.

Snad to vyjde a já vám o tom zase napíšu.

Milena Andrle